Stačilo změnit jediné písmeno. Roky Rodinný pivovar Bernard pracoval se sloganem Svět se zbláznil, držte se – a nyní z toho bylo Držme se.
„Zarezonovalo to tak obrovsky, jako bys žíznivému na poušti nabídl pramenitou vodu. Beze slov to vyjádřilo podstatu lidství,“ říká Stanislav Bernard o spotu Jiřího Mádla, který jako reakci na těžké pandemické časy nabídl obyčejné objetí. Byla to trefa, sdílení na sociálních sítích rostla po desítkách tisíc.
Když o tom všem nepřehlédnutelný český podnikatel, nejen stylem, ale i téměř dvoumetrovou postavou, vypráví ve své kanceláři v Humpolci, pořád z něj srší nadšení.
„Když je někomu těžko a někdo ho obejme, má to neuvěřitelnou sílu. Od začátku jsem to mnohem víc než jako reklamu vnímal jako poselství. Léčivé poselství,“ říká Bernard.
Držme se. Jak se ale drží jeho pivovar? V říjnu to bude přesně třicet let, co Bernard se dvěma společníky vydražil zchátralou ruinu produkující pivo, které nemělo renomé ani kvalitu, celkově si v roce 1991 půjčili 52 milionů československých korun. Dávno tomu.
„Naštěstí jsme do loňských uzávěr vstupovali finančně zdraví, měli jsme rezervy,“ říká Bernard o současnosti. „Na druhé straně máme netradiční poměr sudového a lahvového piva – průměr za obor je zhruba 33 procent piva v sudech, tedy v restauracích. My ho měli přes 60 procent. Takže nás to samozřejmě postihlo mnohem víc než obor.“
Vyjádřeno čísly: obrat z předcovidového roku 2019 činil zhruba 860 milionů korun, za rok 2020 klesl na přibližně 750 milionů.
„Byl tam pokles, i co se týká zisku. Ale pořád jsme zůstali slušně ziskoví,“ popisuje Bernard. „Sledovali jsme to spíš z pohledu cash flow, jestli máme vlastní zdroje. Jakmile se totiž vrátí z trhu všechny obaly a lahve, vydáte jen na zálohách kolem 55 milionů. Když se všechno rozeběhne, peníze zase přitečou.“
Pro humpolecký pivovar je klíčové, že nepropustil žádného z přibližně 220 zaměstnanců. Loni na jaře raději kvůli celkové nejistotě pozastavil některé investice. V podzimně-zimním lockdownu to však už podruhé udělat odmítl.
„Řekli jsme si, že už to dělat nebudeme, že máme nějakou rezervu a chceme, aby investice běžely,“ říká Bernard, který stejně jako spolumajitel Josefem Vávra vlastní 25 procent firmy, přičemž zbylých 50 procent drží belgický pivovar Duvel Moortgat.
Dovolit si to mohli kvůli zdravému hospodaření i kvůli tomu, co se dělo loni v létě. „Prodej piva do restaurací je ziskovější než piva v lahvích. Všechno se uvolnilo, léto bylo hezké a silné, málokdo vyjel do zahraničí. To nám pomohlo, zvedli jsme se,“ vzpomíná Bernard na měsíce, kdy pandemie ustoupila.
Zároveň dobře vidí, že věci už nebudou jako dřív. „Jdeme nahoru, nicméně trh se proměňuje,“ přiznává. „Především tím, že část zákazníků má strach a do restaurací dovnitř nechce. Nechci to hodnotit – a hlavně to tak prostě je, taková je teď realita.“
Část lidí podle něj přešla na domácí pípy. A k tomu oproti létu 2020 už Bernard registruje mírný pokles: „Červen 2021 byl silný především proto, že se naváželo pivo do celého dodavatelského řetězce, velkoobchodům, do restaurací. Červen a červenec tak v součtu ještě byly lepší než loni, srpen už ne.“
Vidí za tím třeba i to, že Češi už zase víc cestují do zahraničí – a k tomu se přidává efekt zdražování v hospodách. Podle Bernarda je to ale nutné. Procento podniků, které zkrachovaly, sice ještě nevidí jako drastické, podle jeho zkušeností by ovšem případný další lockdown už přinesl mnohem horší čísla.
„Samozřejmě je na každém, aby trefil přijatelnou a únosnou míru zdražení. Občas někdo zdraží moc a lidé to vycítí a přestanou tam chodit,“ zamýšlí se. „Na druhou stranu po dlouhém lockdownu je řada hospodských na hraně. Ti lidé jsou unavení, nemají rezervy. A hlavně má celá gastronomie obrovský problém – sehnat personál.“
Jeho společnost čeká na podzim rozhodování o tom, kdy otevřít vznikající nové velké návštěvní centrum vedle pivovaru, jehož součástí budou vedle restaurace i prostory pro exkurze, kinosál a expozice o historii pivovaru. Datum zatím nedokáže určit vzhledem k celkové nejistotě i variantě dalších potenciálních uzávěr ekonomiky.
Pandemie mnohé cesty zavřela, jiné zase nasvítila. V Humpolci proto mají úspěch třeba s pivní pálenkou, novým produktem, který po uvedení na trh několikrát vyprodali. A to i navzdory ceně 650 korun za půllitr.
„Byl to můj nápad. Nejde o velké finanční objemy, ale určitě nám pomohla v tom, že jsme přišli s novým a vysoce kvalitním výrobkem, což lidé oceňují,“ říká Bernard. „Je drahá, ale nejprve se pro ni musí vyrobit pivo, proto ani levná být nemůže.“
Připíjet si doma pivní pálenkou má své kouzlo, napěněný mok u stolu s přáteli je ale něco úplně jiného. „Pivo v restauracích je český fenomén, já vnímám hospody jako místa pro setkávání lidí, místa duševní hygieny,“ nastiňuje Bernard.
A tak věří, že další kampaň podobná té Mádlově už nebude potřeba.
