Česká ekonomika je obchodně, majetkově a investičně výrazně propojena s Evropskou unií – zejména s Německem. Přesto u nás vyrostla inflace za poslední měsíce na téměř dvojnásobek v porovnání s evropským průměrem a právě Německem.
Zatímco u našich západních sousedů činil březnový přírůstek spotřebních cen 7,3 procenta meziročně (evropský průměr je stejný), u nás to byl téměř dvojnásobek. V květnu by pak česká míra inflace měla dosáhnout rekordních čtrnácti až patnácti procent.
Je to tím, že máme korunu? Právě naopak. Pokud bychom měli euro, inflace by byla naopak vyšší než teď, protože ČNB by nemohla používat svou měnovou politiku ke krocení inflace. Krátkodobě nám tedy koruna v tomto ohledu celkově pomáhá na „hašení problémů“, i když v době válečného konfliktu jsou extrémní tlaky na její oslabení působící proti snahám ČNB.
Toto
jsou hlavní důvody českého inflačního unikátu:
-
výrazně
rostoucí náklady na bydlení, vyšší než v EU
-
druhý
nejvyšší růst cen oděvů a obuvi
-
rostoucí
náklady na dopravu
-
nákup
elektřiny za ceny stanovené na německé burze (s přirážkou
pro Českou republiku)
-
jiné
využívání nastavené fixace cen energií
-
jiné
spotřebitelské chování (nižší tvorba úspor)
-
dlouhodobý
tlak na růst mezd neodpovídající růstu efektivity práce
-
plošná
covidová podpora nenavázaná na výši generovaného zisku
-
rozpočtová
politika předchozí vlády
Česká národní banka reaguje na všeobecný pokovidový růst cen a intervenuje od loňského léta. Postupně navyšuje základní úrokovou sazbu – aktuálně je na úrovni pěti procent. To je velmi vysoká hranice, před kterou řada odborníků varuje z obav ze zmrazení české investiční aktivity.
Guvernér ČNB Jiří Rusnok ve snaze zastavit inflační lavinu otevřeně mluví i o devizových intervencích. Ty by měly vést k dalšímu posílení koruny a tím inflaci částečně zkrotit.
Podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy je v tuto chvíli je nejvýznamnějším důvodem výrazně vyšší české inflace rozdíl v růstu nákladů na bydlení („důvodem“ rozumíme příspěvek k souhrnnému rozdílu v celkové inflaci).
„Jde o důsledek jak vyšší váhy energií v českých rodinných rozpočtech, tak růstu cen stavebnin, stavebních prací a nájmů. Oproti Německu pak hraje důležitou roli i takzvané „imputované nájemné“, což jsou jinými slovy náklady na vlastní bydlení. Náklady na něj u nás ke konci minulého roku rostly o deset procentních bodů více než v Německu,“ vysvětluje Skořepa.
Situace v energetice je naprosto kritická. Ceny energií rostou celosvětově, ale u nás jsme na tom ve srovnání se světem hůř. Důvodem je především vývoz elektrické energie a její zpětný odkup přes německou burzu.
Absence dlouhodobých smluv na mezinárodní dodávky plynu znamená, že je tento odkup realizován za dvojnásobek ceny. Není tak možné rozložit cenové extrémy v čase kvůli nefungujícímu systému ukládání plynu do zásoby. České subjekty musí také draze nakupovat emisní povolenky, které dříve vykoupili kapitálově silní němečtí investoři.
Samostatnou kapitolou zůstává proticovidová politika minulé vlády. Zavedla plošné podpory ve stejné výši pro jednotlivé segmenty bez ohledu na jejich výdělek, zatímco v Německu nasadili systém kompenzace ušlého zisku.
Roli sehrálo i vysoké navýšení platů státních zaměstnanců, jednorázové příspěvky důchodcům a historicky extrémní schodek státního rozpočtu pod heslem „proinvestovat se z krize“. Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, vládní heslo parafrázoval a upozorňoval, že by to rozhodně nemělo znamenat „prorozhazovat se z krize“.
Ekonom Skořepa také upozorňuje na razantní meziroční růst cen oděvů a obuvi o 16,5 procenta, což je druhé největší zdražování oblečení v Unii. Evropský průměr je 2,7 procenta a Němci se naopak obléknou o 1,4 procenta levněji než před rokem.
V Česku zdražovaly rychleji také nová auta, pohonné hmoty, náhradní díly nebo také opravárenské práce či jízda vlakem. Skořepa také dodává, že u nás mají vyšší váhu potraviny ve spotřebitelském koši. „Jejich zdražení ve tak ve výši inflace projeví výrazněji, než u našich sousedů,“ uzavírá.
