V ekonomických prognózách všeho druhu se to hemží katastrofickými scénáři, ale Jan Vedral je v klidu. Zakladatel investiční společnosti Conseq, která se klientům stará o 120 miliard korun, vnímá současné otřesy na trzích jako příležitost ukázat, co umí.
„Procházíme stagflací. Bude třeba důkladně analyzovat investiční příležitosti a pečlivě vybírat, co koupit a co prodat,“ konstatuje. Jím založená společnost vyrostla během tří dekád existence z malé brokerské firmy na největšího nebankovního správce investic v Česku. Vedral je se svým šestačtyřicetiprocentním podílem hlavním akcionářem, stanovuje investiční strategii společnosti a podílí se i na operativním řízení.
Když současnou situaci srovná s bezpočtem ekonomických krizí, které už v kariéře zažil, vychází mu, že to nyní až tak špatné není. Musíme se však připravit na to, že se vysoké inflace jen tak nezbavíme. „Impulz vycházející z cen energií a komodit postupně odeznívá, ale hlavním problémem je trh práce, na kterém zjednodušeně řečeno není, kdo by pracoval,“ míní Vedral.
Jak dlouho ještě budeme bojovat s vysokou inflací?
Myslím si, že teď přijde pokles kvůli snížení cen energií, ale situace na trhu se pravděpodobně normalizuje až v průběhu příštího roku, stejně jako například u cen potravin. Dokud ale nepřijde hluboká recese, kterou minimálně v prvním letošním pololetí nečekám, tak si myslím, že se vysoké inflace nezbavíme. Navíc nyní pozoruji velký nesoulad mezi tím, co říkají centrální banky a tím, čemu věří trh.
V čem?
Americký Fed i Evropská centrální banka říkají, že inflace je problém a dostat ji ke kýženým dvěma procentům bude těžké. Signalizují další zvyšování úrokových sazeb a nechtějí dávat žádný náznak toho, kdy by mohly jít dolů. Podle tržních ukazatelů to však vypadá, jako by se měly snižovat co nevidět. Trhy inflaci odpískaly už po prvních poklesech, ale já si myslím, že tady s námi může být klidně příštích pět let.
Nezvládnou ji centrální banky srazit dřív?
Na zkrocení velké inflace je potřeba velká recese. Obávám se, že centrální banky mohou při prvních známkách krize vyměknout a pozastavit utahování měnových politik. Impulz vycházející z cen energií a komodit postupně odeznívá, ale hlavním problémem je trh práce, na kterém zjednodušeně řečeno není, kdo by pracoval. Zaměstnanci si uvědomují silnou vyjednávací pozici čím dál víc a žádají vyšší mzdy, obzvlášť v situaci, kdy veřejný sektor přidává, co může.
Kromě toho jsou zde další proinflační faktory, jako je deglobalizace a samozřejmě evropský Green Deal. Díky lekcím, které nám udělil covid a následně ruské napadení Ukrajiny, lze očekávat, že v následujících letech již nebude jediným a hlavním kritériem pro umístění výroby či servisního centra, respektive pro výběr dodavatelů pouze výše nákladů. Do rozhodování vstoupí i jiná neekonomická kritéria, což bude mít za následek růst cen.
Jak velké je riziko, že nás čeká globální ekonomická krize?
Teď si trh myslí, že k tomu nedojde, nicméně všichni si tak trochu zvykli, že když je nějaký průšvih, tak automaticky přispěchají na pomoc vlády a centrální banky a zalijou ekonomiku penězi. Analytici neustále upozorňují, že kvůli vysoké inflaci už to nebude možné, ale očekávání mezi investory převládá – nikdo příliš nevěří, že by centrální banky mohly zvedat sazby i při hrozící recesi.
Podobná situace byla v sedmdesátých letech, kdy ropný šok na začátku dekády nastartoval růst inflace, který se opakovaně vracel až do začátku osmdesátých let, kdy nový šéf Fedu Paul Volcker zvedal úrokové sazby až do plné recese – zvýšil je až na dvacet procent. Nemyslím si, že to nyní dojde tak daleko, ale boj s inflací bude dlouhý. Nezaměstnanost prostě bude muset významně narůst.
O kolik?
Pokud jsme nyní v tuzemsku na třech procentech, tak třeba na dvojnásobek. Nejsou lidé a manuální pracovní síla už vůbec ne. Podle mě firmy místo propouštění radši ekonomické otřesy nějak vstřebávají, protože by posléze ty lidi už neměly šanci nabrat.
Je na tom Evropa hůř než zbytek světa?
Konsenzus ohledně evropské recese se mění. Čekaly se odstávky kvůli nedostatku plynu a drahým energiím, na které nakonec nedošlo. Ještě na konci roku byla velká diskrepance mezi skutečnými čísly a sentimentem. Průmyslová produkce, spotřeba domácností nebo stavebnictví, všechno drželo, ale důvěra v ekonomiku byla někde na úrovni začátku pandemie. Teď se začínají ukazatele sentimentu zvedat. Recese zatím nebude, přijde později.
Foto Michael Tomeš
Jsou bezprostřední dopady války na Ukrajině na trhy horší než u minulých krizí?
V našem regionu to byla významná krize, ale ve zbytku světa příliš ne. Skok cen energií byl u nás hodně důrazný, udělaly se stropy, ale ceny už jsou nyní pod nimi. Na ohrožené společenské vrstvy to má bezpochyby kritický dopad, ale jinak se nedá říct, že by lidé nějak trpěli.
Meziroční pokles reálných mezd v Česku o desetinu je nejdramatičtější za posledních třicet let.
Ano, ale předtím také hodně vzrostly. Před rokem vám to Babiš dal, teď vám to inflace vzala. Nevím, asi je to případ od případu, kdo je na tom nyní lépe než před pandemií. Teď jsou na tom lidé nepochybně hůř než před rokem, ale nemyslím si, že jsou na tom hůř než v roce 2019. My jsme válce na Ukrajině geograficky nejblíž, takže ji cítíme nejvíc. Z globálního pohledu ten bezprostřední dopad příliš zásadní nebyl.
A co dlouhodobé dopady?
Budou významné v tom, že svět se opět začíná rozdělovat. Začalo to roztržkou mezi USA a Čínou, kterou začal bývalý prezident Trump a Joe Biden v ní pokračuje. Řekl bych, že ruská válka dělení světa urychluje, vytvářejí se soupeřící bloky, mezi kterými bude obchodní výměna výrazně omezenější.
Oproti posledním dvěma dekádám bude volatilita hospodářského cyklu mnohem vyšší. A finanční trhy ještě musí zacenit daleko větší rizikovou prémii jak u akcií, tak u dluhopisů a nemovitostí. Co se týče aktuální situace, dna jsme ještě nedosáhli.
Do čeho je podle vás vhodné investovat? Před dvěma měsíci jste mluvil o „superpříznivé“ situaci na burzách ve střední Evropě, příležitostech na dluhopisovém trhu nebo akciích těžařů a energetiků. Změnilo se něco?
Jsem optimističtější, pokud jde o asijské akcie a rozvojové trhy obecně. Ale zejména tu Asii, kde bude mít velký vliv znovuotevření Číny po ukončení politiky nulového covidu, což může poslat celý region na docela pěknou trajektorii. Mimochodem, to je další důvod, proč si myslím, že inflace jen tak neklesne. Protože ochlazení v Evropě a Spojených státech bude kompenzovat boom v Asii.
Loni v lednu jste označil stagflaci, což je pro investory asi nejhorší možná situace, za dominantní scénář ekonomického vývoje v letech 2023 až 2025. Stále to platí?
Ano, jsme tam, máme nízký ekonomický růst a zároveň vysokou inflaci. A myslím si, že to bude pokračovat. Již nebude stačit koupit si ETF na MSCI World nebo jiný pasivní nástroj a čekat, že kvantitativní uvolňování požene ceny všech aktiv vzhůru. Bude třeba důkladně analyzovat investiční příležitosti a pečlivě vybírat, co koupit a co prodat.
Jak zvládl Conseq loňský rok poznamenaný výprodeji napříč trhy?
Výsledky budou dobré, v mnoha případech se nám dařilo překonávat benchmarky – když trhy padaly, padali jsme méně. Pokud jde o dluhopisy, tam jsme byli skoro jediní v plusu, protože jsme měli v portfoliích hodně krátkou duraci.
Loni nám dal trh po delší době za pravdu, byli jsme skeptičtí k růstu cen amerických technologických akcií, valuace v tomto segmentu nám dlouho nedávaly vůbec smysl. V minulých letech jsme kvůli tomu ztráceli, jelikož jsme místo Ameriky byli spíše na rozvojových trzích a místo růstových akcií volili spíš value akcie. Teď, když šly technologické akcie prudce dolů, se nám to vyplatilo.
Vidíte paralely mezi loňským propadem technologických gigantů a prasknutím dot com bubliny před dvaceti lety?
Dochází k tomu, že big tech firmy se dostaly na úroveň, kdy už nemohou bez nějakého výrazného impulzu růst tak rychle, jak byly zvyklé. Investoři po nich budou vyžadovat stejné valuační ukazatele jako po ostatních. Všechny ty firmy jsou samozřejmě skvělé, ale skvělá firma a skvělá investice je něco jiného. To musíte akcie té firmy koupit ještě za dobrou cenu.
Foto Michael Tomeš
Jak velká jsou portfolia a fondy, které spravujete?
Čistá hodnota svěřených aktiv byla ke konci roku něco okolo 120 miliard korun. Z toho odhaduji necelých dvacet miliard v penzijních fondech, zhruba padesát miliard ve fondech kolektivního investování, třicet miliard ve fondech kvalifikovaných investorů a zbylých dvacet miliard v individuálních mandátech.
Kdo je dnes typickým klientem Consequ?
Řekl bych, že zhruba pětatřicetiletý zástupce střední vrstvy, který si spoří nižší jednotky tisíc korun měsíčně. Hodně nám narostl i wealth management, správa majetku bohatých jednotlivců, plus máme institucionální investory typu pojišťoven a fondů, ale retail je pořád největší.
