Za velkým pracovním stolem, od kterého se rychle zvedá Angela Wenger Bachmann, visí na zdi zarámovaný hokejový dres s číslem jedna. Ačkoli z generální ředitelky Holcimu v České republice čiší vydatná energie a sportovního ducha v sobě nezapře, hokejistka není. Věnovala se latinskoamerickým tancům.
A dres? Ten dostala jako dárek na rozloučenou od svých kolegů, když po šesti letech končila v kanadské pobočce Holcimu. Z Toronta se na chvíli vrátila domů, do Švýcarska, odkud ona i společnost Holcim, jeden z největších světových dodavatelů stavebních materiálů, pochází. A přesně před rokem, na začátku března, nastoupila na novou misi.
Převzala vedení firmy s dvěma sty zaměstnanci v Česku, kde Holcim podle posledních zveřejněných dat v roce 2024 utržil téměř dvě miliardy korun s provozním ziskem na úrovni téměř 600 milionů korun. Plán pro letošek počítá s dalším růstem a velkým úkolem, který před energickou a usměvavou manažerkou stojí.
Jako by měly velké zelené pokojové rostliny a zelená křesílka v kanceláři Angely Wenger Bachmann naznačovat, jaký je jeden z hlavních úkolů, který ji nyní čeká. V největší tuzemské cementárně, která je nedaleko Lovosic, se finišuje miliardová investice, která má za cíl provést Holcim transformací směrem k udržitelnosti.
Foto Jan Berounský
„Bez externích regulací a stabilního rámce by nikdo do inovací tolik neinvestoval. Někdo může namítat, že evropská regulace vytváří přílišný tlak, ale věřím, že transformace se nakonec stane naší výhodou,“ říká šéfka, která v rozhovoru neopomene zdůraznit, jak ji nadchla Praha a Česko.
„Silnice jsou v neuvěřitelně dobrém stavu, vše je krásně čisté. Proti tomu v Kanadě to byla katastrofa,“ usmívá se Angela Wenger Bachmann z pozice CEO.
Promiňte, ale jak se mladá žena dostane zrovna do cementářského průmyslu?
Trochu náhodou. Nejdřív jsem pracovala v bance, takže můžu naplnit švýcarský stereotyp. Ale velmi rychle jsem viděla, že to není pro mě, a tak jsem hledala něco radikálně jiného. Rodina mi doporučila Holcim, a tak jsem to zkusila. To bylo před patnácti lety a já začala pomáhat v IT oddělení s finančním plánováním.
A už jste zůstala, takže cement je zábavnější než banky?
Mně se to líbí. I když je pravda, že tohle odvětví má pověst, že není pro ženy tak atraktivní a v naprosté většině případů jsem u stolu jediná žena. Ale fascinuje mě na tom, že to je skutečné, hmatatelné a vytváříme něco reálného. Každopádně Holcim má dneska už čtyři CEO ženy, kromě mě v Belgii, Kostarice a v Ekvádoru.
Foto Jan Berounský
Jak se vám podařilo v takovém prostředí prosadit a dostat až na post CEO?
Vždycky jsem nahlas říkala, co chci. Když povýšili mého tehdejšího šéfa, šla jsem za ním a řekla mu: neznáte mě, nevíte, jak pracuju, ale chci se posunout. Vezměte mě s sebou. A on mě vzal.
Měla a mám kolem sebe hodně lidí, kteří mě podporují. I když je taky pravda, že jsem měla hodně momentů, kdy mě někdo možná nebral vážně nebo mě neposlouchal. A bylo to těžké, někdy i vtipné.
Třeba jednou jsme pořádali nějakou akci a několik lidí za mnou přišlo, aby se zeptali, čí jsem manželka. Nikoho. Ale čím dál člověk je, tím je to lehčí. A taky je to o postoji, jak to člověk bere. No a když už jste na pozici CEO, tak je to mnohem lehčí, to už vás berou vážně.
Nyní máte za sebou první rok v čele Holcim v Česku, s jakým cílem jste sem přišla?
Za prvé je to růst firmy. Za druhé dekarbonizace a udržitelnost, musíme se transformovat a připravit na budoucnost. A třetí velký úkol je spojený s tím, že máme přes deset procent zaměstnanců, kteří půjdou v příštích pěti až sedmi letech do důchodu. Na to se musíme připravit.
V současnosti budujeme novou výrobní linku a technologii pro kalcinované jíly, což je milník celé transformace. Celková investice je téměř jedna miliarda korun, zčásti je podpořená z Modernizačního fondu EU.
Umožní nám snížit uhlíkovou stopu výroby o třicet procent, což odpovídá úspoře pětačtyřicet tisíc tun CO₂ nebo také výsadbě dvou milionů stromů ročně.
V příštích pěti letech plánujeme další investice mezi deseti až třiceti miliony eur. Pokud by se zachytávání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage) stalo v Česku ekonomicky životaschopným, bavili bychom se ale o investicích v řádu stovek milionů eur.
Kromě toho jsme velmi aktivní ve využívání alternativních paliv a surovin. V současné době se pohybujeme blízko stům procent v alternativních palivech. U alternativních surovin jsme nyní zhruba na čtyřech procentech, s potenciálem růstu na patnáct až sedmnáct procent.
Jaké alternativní materiály se dají při výrobě cementu využívat?
Jsou to například materiály z papírenského průmyslu, textilního průmyslu, ze zemědělství, z plastikářského průmyslu. Často jsou to vedlejší nebo odpadní produkty při produkci jiných materiálů. A velmi často to jsou materiály, které nikdo neměl na radaru.
Jsme v tomhle směru v Česku průkopníci. Jen loni jsme zpracovali 250 tisíc tun kombinace alternativních paliv a materiálů, což odpovídá odpadu, který vyprodukuje osmdesát tisíc domácností. A potenciál v tom pořád vidíme obrovský.
Vedeme teď mnohem častěji diskuse s dodavateli a říkáme jim, pokud máte něco, nevyhazujte to, možná tomu můžeme dát druhý život. To je věc, kterou hodně zkoumáme.
Jaké s tím jsou spojené největší problémy?
Hlavní výzva je mít dostatek materiálu. Když jednou proces přepnete, nemůžete hned zpátky. Musíte mít tedy určité množství a konzistenci dodávek.
Pak jsou kvalitativní parametry, například určité prvky v materiálech nesmí být, protože nechceme ohrozit kvalitu našich produktů. Vždy musí dojít k jejich likvidaci, když projdou pálením v cementářské peci. Ale vidíme nekonečný potenciál, protože přibývá nových nápadů a nových zdrojů materiálů.
Můžete dát nějaký konkrétní příklad?
Jasně. Třeba v automobilovém průmyslu vzniká velké množství sádrovcových a vápenných kalů při čištění odpadních vod, zachytávání emisí v lakovnách nebo při neutralizaci kyselin, které se používají při výrobě autobaterií.
Ročně se jedná o tisíce tun materiálu, který by skončil na skládce. U nás tyto kaly, které jsou bohaté na minerály, využíváme jako cennou surovinovou složku při výrobě cementu.
V prostředí cementářské pece s velmi vysokou teplotou dojde k úplné likvidaci případných kontaminantů a surovina se stoprocentně materiálově využije. Z odpadu je tak součást nového cementu.
Spolupracujete na tom i s výzkumnými institucemi v Česku?
Ano, spolupracujeme s různými univerzitami, zejména s ČVUT a také s univerzitou v Ústí nad Labem. Máme také vlastní výzkumné centrum v Lyonu se skoro 200 odborníky, kteří zkoumají, jak můžeme materiály nově zapracovat do produktů a či jak snížit emise třeba lepším nastavením zařízení nebo využíváním alternativních surovin.
Jak otázka emisních povolenek ovlivňuje vaše podnikání?
Snižování emisí v naší výrobě je zásadní. Regulace jsou jasně nastavené. Jakmile bezplatné povolenky zmizí, nákladová struktura by výrazně vzrostla.
Musíme se připravit nyní, abychom zůstali konkurenceschopní. Je klíčové, aby Česká republika zůstala nezávislá a soběstačná v zásobování důležitým stavebním materiálem. Dekarbonizace je proto naprosto zásadní a představuje klíčovou prioritu.
Hraje udržitelnost a „zelený“ cement roli při výběrových řízeních?
V Česku zatím jen velmi zřídka. Momentálně se na to mnoho tendrů neptá. Ale jsou výjimky, jako stavba sídla jedné banky v Praze. Ta měla požadavek: chceme postavit tak udržitelnou budovu, jak jen je to možné. Když je poptávka od koncového uživatele, šíří se to dolů řetězcem.
Tam se pak používá náš ECOPlanet, cement, při jehož výrobě se produkuje méně CO₂. Čekám ale, že se poptávka bude zvyšovat. Vidíme to i v jiných zemích. Například u nás ve Švýcarsku je to již standard. Poptávka je tam neuvěřitelně vysoká. V Česku to přijde s tím, jak se bude měnit nákladová struktura.
Foto Jan Berounský
O kolik je zelený cement dražší?
Formulovala bych to jinak. Bez inovativních investic by byl tlak na náklady neudržitelný a ceny by prudce vzrostly. Díky novým nízkoemisním cementům můžeme udržet ceny dlouhodobě konkurenceschopné. Před deseti lety byl na trhu téměř výhradně klasický cement s vysokým podílem slínku.
Dnes představuje mnohem menší část produkce. Věřím, že nové materiály podobně nahradí jiné, protože budou konkurenceschopnější.
Jakou roli hraje v rozvoji Holcimu akvizice společnosti Xella, kterou jste oznámili loni. Je už schválená?
Očekáváme uzavření transakce ve druhé polovině tohoto roku, a to po získání regulatorních schválení a splnění obvyklých podmínek.
Jisté ale je, že tato akvizice je součástí strategického zaměření skupiny. To směřuje k přibližně vyváženému poměru mezi materiály, jako jsou cement a kamenivo, a stavebními řešeními od základů a podlah až po stěny a střechy. Tady jsme zatím aktivní pouze v oblasti cementu. Uvidíme, co přinese budoucnost.
Jak se daří českému stavebnímu trhu?
Poptávka je vysoká, staví se hodně. V Praze výstavbu zpomalují především dlouhé lhůty při získávání stavebních povolení. Vidíme, že ziskovost a poptávka letos půjde dál nahoru.
Trh je letos silný. Uvidíme, jestli se budou v dalších letech realizovat velké projekty jako vysokorychlostní železnice nebo nové jaderné elektrárny, to by mělo obrovský dopad na poptávku po cementu. Každopádně náš výhled je pozitivní.
Jak se vůbec na trhu s cementem dá odlišit od konkurence?
Cement není nutně vždy stejný cement. Prvním faktorem je kvalita. Z cementu se vyrábí beton a podle toho, co stavíte, domy, silnice, mosty, potřebujete různé vlastnosti.
Jsme známí tím, že naše kvalita na trhu je nejlepší. A druhé velké téma jsou služby. Jakmile na stavbě nastane problém, někdo z našeho týmu je tam a pomůže to vyřešit. Máme velmi dobré lidi v technické podpoře a v dodávkách. No a teď navíc budeme první ve střední a východní Evropě, kdo na trh přivede kalcinovaný jíl. Tím se jasně odlišíme.
Zkoumáte i možnosti 3D tisku ve stavebnictví?
Máme to na radaru, v zahraničí probíhají i nějaké testy, ale je to pořád niche. Naopak velké téma tady je cirkulární ekonomika. Začíná to demolicí staré budovy a otázkou, jak se dá materiál znovu použít. Loni jsme pracovali s drceným betonem z demolice a poptávka byla neuvěřitelná.
Byla jsem překvapená. Globálně je naším cílem během příštích pěti let zhruba ztrojnásobit objem recyklace stavebních a demoličních materiálů. Tam vidím budoucnost.
Dlouho jste působila v Kanadě, jak po návratu do Evropy vnímáte Green Deal a jeho dopad na průmysl?
Domnívám se, že z regulace už není cesty zpět. Evropská unie je příliš daleko, investovalo se příliš mnoho veřejných i soukromých prostředků, aby se systém zrušil. Pozitivní je, že stanovuje jasná pravidla, přináší stabilitu a předvídatelnost a podporuje inovace.
Stává se nyní součástí politického rámce pro vytváření průmyslové konkurenceschopnosti v Evropě. Bez takového impulsu by firmy tolik neinvestovaly do nových řešení. Transformace se nakonec může stát výhodou oproti ostatním. Jako společnost jsme se rozhodli jít do toho naplno. Věříme, že můžeme být zároveň ziskoví i udržitelní. Nebudeme stát na místě. Mnohem větším problémem by bylo, kdyby se regulace každý rok měnily.
