V Brně se zrodil architektonický nápad, jak přispět k záchraně gastronomie a vytvořit bezpečný veřejný prostor ve městech. O speciálních zónách a jídelních stolcích, které mají podnikům ulehčit návrat do provozu, jsme si povídali s Petrem Kadlecem, jedním z autorů projektu.
Petře, kdy a jak vznikl projekt Gastro žije?
Celé to to začalo akcí Roušky malým hrdinům, když jsme s postavičkami z lega odstartovali kampaň pro děti o tom, proč by se měly roušky nosit. Chodili jsme po Brně, bavili se o detailech projektu a došlo nám, jak je teď město prázdné. Scházelo nám inspirativní prostředí podniků, ve kterých jsme dřív pracovali, a tak můj kolega Vašek Kocián, architekt a urbanista, začal uvažovat o tom, jak by mohla právě architektura pomoct oživit gastronomii a pohyb ve městě.
Všude se teď hasí požáry, ale my jsme se podívali do budoucnosti a představili si, jak to asi bude vypadat, až opadne největší krize a dojde k rozvolnění přísných restrikcí. Prvotní myšlenka vznikla v pondělí 30. března, o týden později byl projekt venku.
Co je jeho cílem?
Umožnit lidem bezpečný pohyb, nebo spíš pobyt, ve veřejném prostoru poté, co vláda zmírní současná opatření. Chceme tak restauratérům usnadnit znovuotevírání podniků v následujících týdnech, kdy budou muset dodržet řadu podmínek, aby chránili hosty i zaměstnance.
Jako řešení na přechodné období, které nás teď čeká a může trvat i několik měsíců, jsme navrhli koncept bezpečných zón. Jde o prostor, ve kterém si můžou zákazníci sundat roušku, najíst se a trávit čas, aniž by byli ohroženi nákazou koronavirem nebo se tak cítili. Dá se totiž předpokládat, že obavy a nejistota budou přetrvávat i po zrušení nouzového stavu.
Díky našemu projektu by mohly podniky znovu prodávat jídlo na místě v plné kvalitě, protože ta při rozvozu kolísá, zvýšit poptávku i tržby, udržet zaměstnance a rychleji se vzpamatovat z následků koronakrize. Zároveň však myslíme i na město a život jeho obyvatel, který se tak trochu zastavil.
Podle čeho jste definovali bezpečnou zónu?
Definici jsme se záměrně vyhnuli, její přesné parametry totiž musí určit odborníci, tedy hygienici, vláda a krizový štáb. Provedli jsme vizualizace a první varianta byla kruhová, ale tvar zóny může být různý a přizpůsobit se prostředí. Jediné, co jsme na základě vládních opatření stanovili, je počet osob v bezpečném prostoru. Pomocí instalace uprostřed zóny jsme je omezili na tři zákazníky u stolu.
Instalace?
Ano. Jde o trojnožku, stůl se třemi sedátky, u kterého si hosté mohou vychutnat jídlo a nápoje z nedalekého podniku. Je pevně zakotvena v zemi, aby s ní nešlo manipulovat, a dodržela se tak bezpečná vzdálenost mezi lidmi. Konstrukce je navíc z oceli, takže odolá různým povětrnostním podmínkám a snadno se dezinfikuje. Dá se rozšroubovat a dobře skladovat.
Výrazně žlutý design stolků se nelíbí všem, ale je to jen prototyp, který se může a zřejmě bude měnit. Plánujeme totiž oslovit města, jejich architekty a lokální umělce, aby vytipovali vhodné zóny pro instalace, upravili je a proměnili v jakousi galerii, která zapadne do koloritu místa. Stolky mají dlouhou životnost a po uplynutí přechodné fáze by se mohly přesunout do parků, lesoparků a do odpočinkových zón, ale taky do hotelových komplexů nebo soukromých zahrad.
Jakou investici znamená instalace pro podniky?
Jsem rád, že se na to ptáte. V některých médiích se totiž pozornost zúžila jenom na jídelní sestavu a lidé mají pocit, že chceme restaurace natlačit do zbytečného nákupu nového mobiliáře. Tak to ale není. Projekt má být investicí státu, případně měst. Podniky tak za trojnožky nezaplatí ani korunu, pouze je dočasně využijí pro svůj byznys. Pointou jsou bezpečné zóny, do kterých může město umístit jakýkoli stávající nábytek. Ten pak stačí upravit podle zásadních kritérií, mezi která patří určitý počet hostů u stolu, praktický materiál a bezpečný rozestup.
Ani tak to zřejmě není řešení pro každý koncept…
To máte pravdu. Aktuálně máme pozitivní odezvu od několika desítek podniků, ale domníváme se, že dokážeme pomoci obnovit provoz ve stovkách restaurací, kaváren a barů po celé republice. Je nám jasné, že to nemá smysl pro restaurace ve třetím patře nákupního centra nebo pro kavárny na rušných ulicích bez prostoru k instalaci trojnožek. Nemůžeme zachránit celou gastronomii, ale výsledek záleží především na debatě s městy a na tom, jaká prostranství nám dovolí využít.
Kdy by se mohly v Brně a dalších městech objevit první zóny a stolky?
Podmínkou je souhlas vlády. Nekomunikujeme s ní přímo, ale díky mediální pozornosti už se k našemu nápadu vyjádřil ministr zdravotnictví i jeho náměstek. Jednáme také s Asociací hotelů a restaurací, která vládě minulý týden předložila návrh na bezpečnostní provozní opatření ve znovuotevřených podnicích, a její prezident Václav Stárek nám přislíbil, že se v asociaci o bezpečných zónách pobaví a zařadí je mezi možné nástroje k překonání krize.
Jakmile kývne vláda a dostaneme zelenou od měst, nebude nám nic bránit v tom, abychom vytyčili zóny a dodávali stovky jídelních sestav týdně nejen do Brna, ale taky do dalších měst a obcí. Rozhodli jsme se dát pracovní příležitost lokálním řemeslníkům, konkrétně zámečníkům, kteří jsou krizí postižení stejně jako gastronomie, a ozývají se nám firmy, které mají pozastavenou výrobu a volné kapacity.
Potřebujeme teď zkrátka podporu ze všech stran – nejen shora, ale taky od samotných podniků. Gastronomie je neodmyslitelnou součástí veřejného života, která socializuje a ovlivňuje společnost. Tak pojďme do toho, ať zase žije!
Rozhovor byl převzat ze stránek Jídlo a radost.
