Jaký je rozdíl mezi nynějším Ruskem a Ruskem zkraje roku 1990? Už tam nejsou žádné fronty na hamburgery od McDonald’s. Místo nich otevřelo Rusko válečnou frontu na Ukrajině a kvůli tomuto otevření zavřely všechny pobočky amerického fastfoodu mající v logu nezaměnitelně klenuté žluté M.
I ten, kdo si raději zalepí ústa, než by do nich strčil housku s mletým masem, musí vnímat smutnou symboliku. Zatímco 31. ledna 1990 se před historicky první otevřenou restaurací McDonald’s v Rusku hadovitě točil mnohatisícový dav lidí toužících ukojit hlad nejen po jídle, ale i po dosud zakázané chuti svobody, teď ruská armáda usiluje o to, aby vzala svobodu sousední zemi.
Posledního ledna před 32 lety byl v Moskvě mráz, a přesto tálo, až praskaly ledy. V současném předjaří nastává zima tak tuhá, že si ji ještě možná ani neumíme představit.
První McDonald’s otevřel na Puškinově náměstí v tehdy ještě sovětské metropoli. Nad Sovětským svazem ještě vlála vlajka barvy krve, kterou jde snadno označit za krev nevinných. Milionů nevinných, které byly ve jménu zrůdné ideologie utlučeny kladivem a ubodány srpem, nástroji znázorněnými v horním cípu stejné vlajky.
Lidé v několikakilometrové frontě však sovětská zástava nezajímala. V rukou natěšeně svírali vlaječky s emblémem americké firmy s rychlým občerstvením, byť tedy zrovna v popisovaný lednový den toto občerstvení rozhodně rychlé nebylo – zájemci museli mít naopak notnou dávku trpělivosti, než na ně přišla řada.
„Ale
nebyl
to problém, protože jsme byli zvyklí stát ve frontách celé dny,
abychom dostali měsíční příděl cukru a čaje,“ citoval
vzpomínku fotografa Dmitrije Kušeleviče server
rarehistoricalphotos.com.
Kušelevič
sice
nebyl na Puškinově náměstí při premiéře McDonald’s,
ale
až
v létě 1990, v ten
čas
ovšem mohutný
zájem
ani
trochu
neopadával.
„Pod
palčivým sluncem jsme stáli asi osm hodin,“ líčil fotograf.
„Když jsme se konečně dostali dovnitř, uchvátilo nás množství
mladých obsluhujících, kteří byli hbití jako včely a neustále
se usmívali.“
Úsměv byl možná překvapivější než samotné jídlo. Jako by vás v temnotě oslnil reflektor, tak velký kontrast byl mezi vlídností v McDonald’s a typickým chováním ve zbylém sektoru služeb, odtažitým, neochotným, chladným. Milý personál dokonce uváděl zákazníky do rozpaků, takže byl nakonec vedením požádán, aby se usmíval méně, což o duchovní devastaci Sovětů vypovídá patrně víc, než si byli sami schopni připustit.
„Najednou
tu nebyly obézní dámy v bílých úborech, které znuděně a
přísně seděly před prázdnými regály.
Najednou
tu nebyly pyramidy zaprášených
konzerv coby jediná dekorace výloh obchodů,“
doplňuje Dmitrij Kušelevič.
Moskevský McDonald’s měl 600 zaměstnanců, poněvadž byl v té době největší na světě: bylo v něm 900 míst, o to víc vynikne, jak provozovna americké firmy pobláznila Rusko, když byla nekonečné měsíce obležena těmi, kteří čekali, až se na ně dostane. Šest stovek zaměstnanců bylo vybráno z 35 tisíc uchazečů, takže místa získali prakticky jen jazykově zdatní studenti prestižních univerzit.
Velikost však nebyla jediným světovým rekordem z moskevského náměstí. Nikde nebylo nikdy obslouženo za jediný den tolik lidí jako 31. ledna 1990 v hlavním městě státu, kterému zbývalo pár měsíců života. Konkrétně šlo o třicet tisíc zákazníků, přičemž předchozí rekord držel McDonald’s v Budapešti, kam za den přišlo 9100 klientů, ve srovnání s Moskvou pouhá třetina.
Vřava,
která tenkrát vypukla a musela na ni dohlížet policie, měla
předehru o čtvrtstoletí dřív. Šéfové McDonald’s
se
sešli se sovětskou stranou během olympijských her v Montrealu
1976 a
představili tam plán expandovat za železnou oponu, prohřát
studenou válku rozpáleným olejem ke
smažení hranolek.
Jenže
i na příkladu následných
olympiád
lze demonstrovat, jak přituhlo. Do Moskvy 1980 nejeli Američané a
sportovci
dalších západních
zemí
na
protest kvůli sovětské invazi do Afghánistánu, o čtyři roky
později ignoroval na
revanš hry
v Los Angeles socialistický blok včetně Československa. Pro
tento blok zůstal McDonald’s
nadále symbolem čehosi
nedostupného, tím pádem lákavého.
Sovětský svaz se hamburgerů dočkal v lednu 1990 a tato událost zapadla do dějinného kontextu perestrojky čili domělé přestavby socialistického režimu, která – jak se později ukázalo – byla ve skutečnosti jeho destrukcí.
Příchod
McDonald’s
byl
tak omamný, že mnozí bez váhání sahali do peněženky, přestože
Big Mac rozhodně nebyl levnou záležitostí. V zemi s průměrným
platem 150 rublů měsíčně se prodával za 3,75 rublu, za tu samou
cenu se dal pořídit měsíční kupon na městkou dopravu.
McDonald’s byl moskevskou atrakcí, na jejíž exkurzi se sjížděli i zvědavci z jiných a často velmi vzdálených koutů země i v letech 1991 a 1992. V následujícím roce otevřel řetězec ve městě další restauraci a jejího slavnostního zahájení se zúčastnil i prezident Boris Jelcin.
Při přestřihávání pásek nových McDonald’s se potkávali harmonikáři v tradičních ruských krojích s maskami postaviček od Disneyho – jako by si Východ přátelsky podával ruce se Západem. Dávno již víme, že to byla krásná iluze a v dnešních dnech to víme palčivěji než dřív.
Jelcinův nástupce Vladimir Putin vpadl na Ukrajinu a éra McDonald’s v Rusku minimálně dočasně skončila. Za 32 let vyrostlo v zemi 847 poboček, na všech je teď oznámení „Closed“.
„V
roce 1990 jsem i
já stál
ve frontě, když McDonald’s otevřel restauraci v Moskvě. Bortily
se
železné
opony a Rusko objímalo Západ. Nyní
McDonald’s
oznámil, že zavírá v
Rusku svých
850 restaurací, to
je naprosto
vypovídající,“
napsal na Twitteru novinář
Steve
Rosenberg z BBC News, specialista
na Putinův stát a dlouholetý korespondent v Moskvě.
