Bill Gates býval nejbohatším mužem na světě. A na tohle místo se brzo vrátí, jakmile se aktuální číslo jedna Jeff Bezos rozvede a část svého jmění odevzdá manželce. Na trůn se tak opět dostane muž, jehož na vrchol kdysi vynesla chladnokrevná logika. Ostatně se stejně neúprosnou logikou dokáže Gates dnes mluvit sám o sobě a o ostatních členech klubu miliardářů ze Silicon Valley.
„Fascinují mě názory, které kolem sebe dnes slýchávám, jako: Fajn, proč by mezi námi měli být miliardáři, neměli bychom pro ně zavést zvláštní daň? Podle mě je to k diskusi,“ říká.
Přesně na tohle téma se diskutovalo v New Yorku, jen jeden blok od věžáku Trump Tower, který patří Donaldu Trumpovi, jinak prvnímu americkému prezidentovi miliardáři. „Podle mého bychom měli mít daň z majetku, a možná dokonce i vyšší, než jakou máme dnes. V žebříčku nejbohatších Američanů pro to asi nezískáme většinovou podporu – já s Warrenem (Buffettem) jsme tak trochu výjimka. Každopádně bychom všichni měli diskutovat o tom, jak zdanit kapitálové příjmy a jak majetek,“ vysvětluje Gates.
Ani on ale neříká, že by na světě miliardáři být neměli, jak prosazuje krajní levice. „To je podle mě nesmysl – obávám se, že pokud bychom něco takového zavedli do praxe, víc bychom ztratili, než získali.“
Tratila by třeba dobročinnost. Tohle tvrzení ostatně Gates dokazuje vlastní aktivitou, kterou už léta vyvíjí společně s manželkou Melindou. Nadace manželů Gatesových, které věnoval velké peníze i zmiňovaný Warren Buffett, je dnes největší na světě a podporuje projekty nejrůznějšího druhu.
Manželé Gatesovi je důkladně promýšlí a zvažují všechna pro a proti, takže není divu, že když dojde na zdanění miliardářů, zmíní Gates i nebezpečí, že by tím ekonomika přišla o svůj největší stimul – konfiskační zdanění by je totiž snadno mohlo odradit od toho, aby rozvíjeli své podnikání a přicházeli s dalšími inovacemi.
„Vyvolává to dojem, jako byste říkali, že je lepší zachránit jeden lidský život než milion. Je to bizarní,“ říká Gates.
To plně koresponduje s tónem letošního výročního poselství nadace Gatesových. Vedle tradičně vytčených cílů na poli charity dokument zdůrazňuje hned devět oblastí s celosvětovým dosahem, které nadaci podnítily k akci. Gatesovi přitom usilují o to, aby se problémy nehasily, ale řešily.
Dokument zmiňuje program Staň se mužem, jehož cílem je udržet teenagery z neúplných rodin ve školách tím, že je zbaví vzteku a agresivity. (Bill Gates doplňuje, jak se nedávno zúčastnil podobného sezení a jak velký to na něj udělalo dojem.) Na jiném konci světa, konkrétně v Pekingu, bojuje nadace za vylepšení základních hygienických podmínek. Gros své pozornosti však věnuje Africe, hlavně tamní nejmladší populaci.
Všechny uvedené příklady spojuje strategie „nových pohledů na věc“, jak říká Gates. Teprve pak přijde na řadu tradiční systematická práce. „Jakmile najdete řešení a chcete jej realizovat, většinou na to musíte získat peníze od státu,“ dodává.
A v tu chvíli narazíte, zvlášť když dnes vláda ve Washingtonu není schopna uvést do praxe ani triviální zákony, které by pomohly věci výrazně rozhýbat. Například o zahraniční pomoci, jejíž objem činí necelé jedno procento federálního rozpočtu, a která přesto – už od dob Marshallova plánu -, produkuje veskrze pozitivní dopady, ať už jde o stabilizaci rozvrácených zemí a trhů, či o boj s epidemiemi smrtelných nemocí.
Kongres sice zamítl návrh prezidenta Trumpa na výrazné škrty v zahraniční pomoci, Gates má však přesto z dalšího vývoje obavy. „To se prostě nedá ignorovat, už s ohledem na vášnivé politické debaty o domácích otázkách – a když navíc jistá politická strana prohlašuje: Hej, pomáhat cizím zemím je na nic, jaký z toho máme prospěch?“
Tenhle krátkozraký nacionalistický pohled na věc má podle něj globální dopady. „Dělá nám velké starosti brexit, jestli se zkomplikuje, byť jen načas, může to změnit i postoj Británie (k zahraniční pomoci),“ vysvětluje Gates. „A jestli se ještě přiostří situace na francouzské politické scéně, pak je otázkou, jestli i tahle země bude, co se zahraniční pomoci týká, dál velkorysá.“
„Útoky na světové boháče typu ‚Co vy do toho vůbec máte co mluvit?‘ pak ve společnosti určitým způsobem rezonují,“ přiznává Gates.
Otázka tedy zní, proč by právě miliardáři měli vybírat problémy, které se budou řešit. „Filantropie je dnes nezbytná, protože vlády nejsou příliš inovativní a pružné, protože se vyhýbají riskantnějším věcem a protože pro ně bohužel nedělají lidé, kteří jsou díky svým bohatým podnikatelským zkušenostem schopni dát dohromady skvěle fungující tým. To všechno zastává právě filantropie,“ shrnuje Gates.
Sečteno, podtrženo: Gates, jehož jmění dosahuje navzdory ohromným sumám věnovaným na dobročinné účely 100 miliard dolarů, vidí filantropii jako veskrze dobrou věc. A doufá, že i současní kritici, mezi nimiž je i pravděpodobný budoucí britský premiér, jednou změní názor.
„Když jsem se poprvé potkal s Jeremym Corbynem, díval se na mě jako na toho miliardáře, který nahromadil víc peněz, než se povedlo nahromadit komukoli jinému před ním? Nebo jako na filantropa, který usiluje o pomoc Africe a bojuje s epidemiemi? Naštěstí byl vážně milý a díval se na mě jako na filantropa. Jsem si ale jistý, že mu proběhlo hlavou: „Tenhle chlapík je ten typ bohatce, kteří by tu už mezi námi být nemuseli,“ dodává Gates.
