První zkušenost s virtuální realitou může být opravdovým zážitkem. Chcete si vyzkoušet skok z mrakodrapu nebo se snad proletět nad městem jako superman? Ve VR žádný problém – ten však může nastat v reálu.

Není neobvyklé, že se někomu během intenzivního zážitku udělá nevolno, jiným se točí hlava a ztrácejí rovnováhu. Pád z virtuálního mrakodrapu tak může nakonec znamenat i pád v reálném světě.

Nasnadě je pak otázka, jak se těmto nepříjemným vedlejším účinkům pobytu ve virtuální realitě efektivně vyhnout. Právě to zajímá Jiřího Chmelíka z Laboratoře interakce člověka s počítačem při brněnské Masarykově univerzitě. Laboratoř zkoumá uživatelská rozhraní mezi člověkem a počítačem a zejména pak výzkum moderních metod interakce pomocí mozku, kam spadají i virtuální a rozšířená realita.

Jaké jsou nejběžnější příčiny toho, když se nám ve virtuální realitě udělá špatně?

Důvody můžou být různé. Například dojde k výraznému rozporu mezi různými lidskými smysly. Typické je to během zrychlení, kdy sice vidíte, že se pohybujete, ale žaludek to zkrátka necítí. Nebo vám vnitřní ucho říká něco jiného o vaší rovnováze, než vidíte. Z toho je pak mozek zmatený. Těmto stavům se říká simulační nemoc nebo kinetóza.

Je také důležité, do jaké míry máte zážitek pod kontrolou. Je to trochu jako jízda v autě. Když ho řídíte, tak vám nikdy není zle. Něco jiného ale je, když sedíte vzadu nebo na místě spolujezdce. Tam, kde nemáte přímou kontrolu, může přijít na řadu právě nevolnost.

Nehraje přitom až tak důležitou roli, jestli je virtuální svět realistický. Ukazuje se, že velmi jednoduchá počítačová grafika bohatě stačí. Když jsou ale dotaženy technické detaily, zážitek je pak extrémně pohlcující. Tím, že se člověk může rozhlížet kolem a má okamžitou zpětnou vazbu, tak se do toho světa velmi rychle zanoří a vnímá ho jako normální. Fenomén označujeme jako imerze.

Jak nepříjemným pocitům z VR předcházet?

Je především potřeba zážitky ve virtuální realitě vyvíjet tak, abychom minimalizovali podobné nežádoucí jevy. Abychom se nedostali do stavu, kdy společnost celý fenomén VR zavrhne s tím, že je to zkrátka nepříjemné. Na druhou stranu si myslím, že už jsme překonali určitou počáteční bariéru a většina současných VR aplikací je poměrně doladěná.

Pokud je virtuální zážitek dobře navržen a implementován, tak se simulační nemoc neprojeví vůbec. Příkladem může být velmi úspěšná česká VR hra Beat Saber – hratelný prototyp autoři vytvořili relativně rychle, ale další vývoj hry trval přes dva roky. Krom tvorby samotné hudby a vizuální stránky autoři věnovali spoustu času právě tomu, aby byl VR zážitek hratelný dlouhodobě, bez nepříjemných účinků.

Dnes už známe návody, co dělat a co ne, abychom rizika minimalizovali. Co ale neumíme, a zřejmě ještě dlouho nebudeme, je simulovat zmíněný pocit v břiše během zrychlení.

Dá se na nepříjemné pocity ve VR zvyknout?

Před časem jsem byl na vývojářské konferenci a padla tam přesně tato otázka. Jde většinou o lidi, kteří mají virtuální brýle na hlavě šest až osm hodin denně třeba rok v kuse. Navíc zažívají právě ty špatné situace: vyvíjejí a testují software, který ještě pořádně nefunguje. Většina z nich tvrdila, že si na to nezvykli.

Naopak velmi často zaznívalo, že si na VR vypěstovali něco jako alergii. Někteří tak museli z daného projektu odejít, protože už nezvládli mít VR na hlavě ani pět minut. To ukazuje, že si tělo může vytvořit obranný mechanismus – pokud ho opakovaně vystavujete nepříjemným nebo matoucím zážitkům, začne se aktivně bránit. Je to tedy zřejmě jeden z dlouhodobějších vlivů virtuální reality, který však zatím není řádně zdokumentovaný.

Jsou známy i dlouhodobé negativní dopady pobytu ve VR na lidské vnímání?

Výzkumy v této oblasti už probíhají. K tomu je ale potřeba dlouhodobý sběr dat a VR zařízení jsou k dispozici jen relativně krátkou dobu. Jejich výsledky se ukážou až za dalších pár let. Na studie, které běží několik let, navíc potřebujete desítky až stovky účastníků. Současné studie se proto zaměřují zejména na přímé vlivy pobytu ve virtuální realitě.

Jaký je maximální čas, který by měl člověk ideálně ve VR strávit?

V našich výzkumech pracujeme s uživateli, kteří mají s virtuální realitou jen malou zkušenost. Proto se čas snažíme držet co nejkratší – obvykle patnáct až dvacet minut. Je to pro mozek nezvyklá aktivita, dochází také k rychlejší únavě očí, které jsou trvale zaostřeny na krátkou vzdálenost.

Minulý rok u nás v rámci experimentu probíhal semestrální kurz angličtiny ve virtuální realitě. Doba, kterou studenti a vyučující během lekce ve VR strávili, se pohybovala kolem čtyřiceti minut. Myslím, že to je opravdu maximální doba, kdy je pro uživatele pobyt ve virtuální realitě ještě komfortní.