Ze Slovenska odcházejí stovky milionářů. Berou s sebou nejen své rodiny, ale také majetek. Prodávají nemovitosti, zbavují se firem a přesouvají vše do zahraničí. Potvrzují to advokátní kanceláře zaměřené na ochranu majetku i realitní agentury s luxusními nemovitostmi. Podle nich jde převážně o zástupce první generace slovenských byznysmenů, kteří zakládali své podniky v devadesátých letech.
„Dnes mají tito podnikatelé přes sedmdesát let a svůj majetek buď předávají rodině, nebo společnosti prodávají úplně. Za poslední roky nás oslovily vyšší desítky až nižší stovky těchto lidí z nejbohatších vrstev,“ přibližuje Jaroslav Havel, řídící partner největší česko-slovenské advokátní kanceláře Havel & Partners, mezi jejíž klienty patří většina z pěti set nejbohatších Slováků.
Tak široký celospolečenský jev a odchod celé jedné generace podle Havla současně neexistuje nikde jinde ve světě, protože kapitalismus vznikl po revoluci jen ve východním bloku. Na rozdíl od českých podnikatelů, kteří i po odchodu na odpočinek zpravidla zůstávají v mateřské zemi, ti slovenští častěji mizí na důchod do ciziny.
Na fenomén, že bohatí Slováci opouštějí Slovensko a rozprodávají nemovitosti, magazín Forbes poprvé upozornil už letos v červenci. Několik realitních kanceláří zaměřených na luxusní nemovitosti tehdy Forbesu potvrdilo, že tyto transakce nyní tvoří téměř čtvrtinu ze všech prodejů realit v zemi.
Na trhu se díky tomu objevily atraktivní nemovitosti, jako je srub u Zvolena za 1,5 milionu eur, novostavba v Banské Štiavnici za 0,5 milionu eur, rodinný dům u Bratislavy za 1,7 milionu eur i rozličné typy pozemků v celkové hodnotě patnáct milionů eur.
Roli hraje i právní ochrana majetku
Podle analytika Realitní unie Slovenské republiky Vladimíra Kubrického nikdy nejde jen o jeden důvod, proč se lidé stěhují do zahraničí, ale vždy jich hraje roli více. „Podnikateli nemusí vyhovovat politická situace v zemi, jsme vnitrozemský stát a někdo rád tráví čas u moře, nebo si prostě chce po prodeji firmy užít peníze někde, kde ho nikdo nezná,“ vypočítává Kubrický.
Motivací může být také otázka právní ochrany majetku, která je na Slovensku velmi zastaralá. „Občanské, rodinné a dědické právo mají na Slovensku kořeny v šedesátých letech minulého století, kdy bylo úplně jiné ekonomické zřízení a nebylo běžné vlastnit rozsáhlé majetky, uzavírat předmanželské smlouvy ani dědit větší skupiny firem či podíly ve firmách,“ přibližuje partner z Havel & Partners Štěpán Štarha, který se na právní ochranu majetku specializuje.
„Dnes už to nejsou jen nejbohatší lidé, kteří chtějí svůj majetek ochránit před riziky podnikání, zajistit strukturované předání potomkům nebo zabránit dopadům případných rodinných hádek, rozvodů či dědění, ale zajímají se o to i obyčejní podnikatelé. Slovenské právo na to však nenabízí žádné efektivní řešení,“ dodává Štarha. Česko je podle Štarhy v tomto ohledu napřed, a proto mnozí Slováci přesouvají své majetky právě sem.
Zatímco v roce 2020 působilo v tuzemsku necelých dvacet tisíc podnikatelů se slovenským občanstvím, v červnu 2024 jich bylo podle ministerstva průmyslu a obchodu o více než pět tisíc více.
Hlavními lákadly jsou také blízkost země, kulturní příbuznost, podobný jazyk, jednoduchá administrativa i modernější právní systém. Jelikož pro přesun sídla firmy do Česka stačí provést nenáročnou změnu registrace do jiné země Evropské unie, uvažuje o tom stále více slovenských podnikatelů. Podporuje je v tom i zvyšující se politická nestabilita v jejich domovské zemi.
Ta vyhnala do zahraničí i jednoho z nejbohatších Slováků Miroslava Trnku. Spoluzakladatel antivirové firmy Eset se odstěhoval do Prahy po loňských parlamentních volbách, ve kterých zvítězila strana Smer-SD Roberta Fica. „V předvečer voleb mě Fico dal do souvislosti s nějakým korupčním jednáním. To je věc, která ve mně něco zlomila, a řekl jsem si, že už není dobré, abych v tomto státě zůstal,“ postěžoval si tehdy Trnka v rozhovoru se Zuzanou Kovačič Hanzelovou.
Do Česka odešel rovněž zakladatel nábytkářské firmy Idona Jozef Zajko, který jako důvod uvedl zhoršující se podmínky pro podnikání na Slovensku. „Jde zejména o výrazné zvýšení daňového zatížení, přijímání zákonů, které budou neúměrně zvýhodňovat zaměstnance na úkor zaměstnavatelů, případně snahy o vystoupení z euroatlantických struktur,“ popisuje Zajko, jehož společnost dodává nábytek do hotelů v Paříži a podílela se i na zařizování ikonické Elbphilharmonie v Hamburku.
Vedle Česka se Slováci nejčastěji stěhují také do Španělska nebo Chorvatska. Někteří se přesouvají kompletně, jiní své aktivity jen rozšiřují o další zemi nebo si vytvářejí záchytné místo, kam by mohli uniknout v případě nouze. Jednou nohou tak zůstávají na Slovensku, druhou jsou rozkročeni ve světě. „Pro mnohé, hlavně starší Slováky je jednodušší nepálit mosty a mít i nadále rezidenci na Slovensku,“ soudí Kubrický.
Slovensko podle expertů doplácí na odliv mozků nejvíce ze všech zemí Evropy. V zahraničí žije téměř deset procent slovenské populace, což je dvojnásobek průměru zemí OECD. Do ciziny odchází i velká část nejlepších maturantů, v roce 2020 tam studovalo více než třicet tisíc slovenských studentů.
Odchod zvažuje až polovina mladých Slováků
„Do zahraničí odjíždí ze Slovenska patnáct až dvacet procent středoškoláků. To jsou osoby, které později tvoří v zemi kapitál,“ připomíná Havel. Ztrátou jednoho vysokoškolsky vzdělaného člověka přichází stát o hodnotu ve výši 2,8 milionu eur, vypočítali analytici Úřadu vlády Slovenské republiky.
„Společnost bez proaktivní talentové politiky přichází ročně o desítky miliard eur přidané hodnoty,“ píší analytici v analýze Magnet na talenty, kterou dal vládním analytikům vypracovat slovenský expremiér Ľudovít Ódor.
V zahraničí studuje každý pátý slovenský vysokoškolák, což je výrazně nad průměrem Evropské unie, který je na úrovni čtyř procent. Podle reprezentativního průzkumu Institutu pro veřejné otázky z roku 2021 až polovina mladých vzdělaných lidí uvažuje o odchodu ze Slovenska. Z nich čtrnáct procent uvažuje o trvalém odchodu a dalších 36 procent o odchodu na jistou dobu.
Přibývá i těch, kteří později žádají o státní občanství jiné země, nejčastěji v Česku. Slovensko přitom na rozdíl od Česka neumožňuje svým občanům mít dvojí občanství čili Slováci musejí při získání cizího pasu ten slovenský odevzdat.
„Za období od 1. ledna 2020 do 31. července 2024 ztratilo státní občanství Slovenské republiky 1254 osob. Nejčastější státy nové státní příslušnosti jsou Rakousko, Česko, Německo, Velká Británie, Spojené státy, Maďarsko, Švýcarsko, Austrálie, Švédsko, Nizozemsko a Norsko,“ upřesňuje Matej Neumann, mluvčí slovenského ministerstva vnitra.
