Pod vlastním jménem tvořil pouhou dekádu, ale bohatě to stačilo k tomu, aby nebyl nikdy zapomenut. Tento týden uplynulo 120 let od narození jednoho z nejvlivnějších módních návrhářů historie Christiana Diora.

Diorova hvězda zazářila po druhé světové válce a byla to velmi potřebná zář. „V epoše tak ponuré, jako je ta naše, musí být bráněn každý centimetr luxusu,“ prohlásil francouzský tvůrce, jehož osudem bylo stát se ikonou.

Bránit každý centimetr luxusu? Při pohledu na rozvrácenou a zničenou Evropu šlo takovým slovům těžko oponovat. Zjizvena byla i Paříž, kde si v roce 1946 otevřel Dior módní dům a hned následující rok přišel s revolučním stylem New Look, který – snad se to tak dá říct – opulentně oslavoval ženskost.

Opulentnost a luxus jako protiváha zbídačeného světa… Proč ostatně ne? Tím spíš, když se strašlivý konflikt citelně podepsal i na muži, jehož jméno bylo napevno spjato se stylem New Look.

Nejenže Christian Dior bojoval ve francouzské armádě proti Adolfu Hitlerovi do doby, než Německo jeho vlast pokořilo. V souvislosti s válkou toho musel snést mnohem víc.

Jeho osobní „válka“ dokonce vypukla ještě před běsněním hákového kříže a bohužel přetrvala i po něm. Už coby teenager čelil Christian ostrému nesouladu v rodině kvůli tomu, že byl homosexuál.

Tyranem byl především jeho bratr Raymond, který zavíral sourozence do tmavého sklepení a choval se k němu s téměř nelítostnou krutostí.

O Raymondovi si Christian nedělal iluze, dost možná si je ale dělal o jeho dceři Françoise. Neteř si velmi oblíbil, avšak Françoise zahořela náklonností k nacismu – údajně poté, co uslyšela v obsazené Paříži od esesáka kompliment o krásné malé árijce. A této náklonnosti se nezbavila do konce života, tedy do roku 1993…

info Foto Profimedia
Christian Dior

Z pozice zaťaté nacistky obviňovala Françoise židovské manažery svého strýce ze spiknutí, vše bylo o to ohavnější, že již byla známa zvěrstva z Osvětimi. Není divu, že bezdětný Christian Dior učinil opatření, aby jeho majetek nezdědil ani Raymond, ani Françoise.

Teď jsme ovšem nepřípustně předběhli dobu, ještě musíme zpět do té nejhorší, v níž běsnila druhá světová válka.

Musíme ještě setrvat v hrůzných časech, které zásadně pomohlo utnout vylodění spojenců v Normandii, v rodném kraji Christana Diora. Ten přišel v tamější obci Granville na svět 21. ledna 1905 a kromě Raymonda měl ještě další tři sourozence.

Válečné časy rozhodně libě nevoněly. Páchly spálenými městy a zlověstným dýmem koncentračních táborů. V jednom z těchto táborů, v Ravensbrücku, skončila i Christianova nejmladší sestra Catherine – zatímco Françoise podlehla nacismu, Catherine proti němu aktivně působila v odboji; byla zajata, mučena a poslána do koncentráku.

Tam se naštěstí dočkala osvobození a jestliže válečné časy nevoněly, díky Catherine se rozvoněly ty poválečné: zrod prvního parfému značky Dior, Miss Dior z roku 1947, byl inspirován právě jeho milovanou sestrou.

Christian totiž namíchal parfém, který podle něj voněl láskou, avšak marně si lámal hlavu, jak jej nazvat. Osvícení se dostavilo v okamžiku, kdy ho v salonu navštívila Catherine a jedna z Diorových asistentek v náhlém vnuknutí vykřikla: „Pohleďte, Miss Dior přichází! Tak se bude náš parfém jmenovat!“

S Miss Dior se už definitivně ocitáme v éře, v nichž je druhá světová válka pouhou vzpomínkou. Christianovi je už přes čtyřicet let, když se pustí do životního dobrodružství: s podporou textilního magnáta Marcela Boussaca otevírá ve francouzské metropoli módní dům a brzy vyrazí celému světu dech.

No, celému světu ne. „Dior ženy neobléká, on je čalouní,“ prohlásila s despektem o kolegovi neméně slavná Coco Chanel, čímž narážela na jeho zdobný a podle ní přehnaně načančaný styl.

Z další narážky, které se Chanel dopustila vzápětí, je patrné, jak moc se posunula doba, dnes by za ni byla podle všeho rozcupována.

„Jen se podívejte, jak jsou ženy v šatech od Diora směšné,“ vysmívala se návrhářka. „Nosí oblečení od muže, který ženy nezná a nikdy žádnou neměl,“ otřela se o sexuální orientaci konkurenta.

V rozlehlé říši módy však bylo dost místa pro Chanel i pro Diora a rozhodně ne všichni měli stejně negativní názor jako Coco.

Marlene Dietrich nosila pouze Dior, značku oblékaly též Marilyn Monroe nebo Rita Hayworth.

Přesvědčivě to dosvědčuje triumfální tažení Christiana Diora, který romantickým a okázalým stylem jako by vracel Belle Époque, krásné časy před světovými válkami. Tyto časy byly pochopitelně definitivně pryč, ovšem i ta nostalgie po nich byla konejšivá.

Dior svými návrhy jaksi komunikoval s minulostí, ovšem v jiném ohledu byl poslem budoucnosti: byl průkopníkem licenčních smluv v módním byznysu.

Licencemi šikovně ošetřil kožešiny, šaty, punčochy i parfémy, což generovalo příjmy, ale též budovalo exkluzivitu značky. Základy nynějšího rozsáhlého impéria bezesporu položil jeho budovatel, jehož jméno impérium nese.

Dior byl chytrý obchodník s globálními ambicemi. Navázal obchodní vazby v New Yorku, Londýně, Japonsku, Austrálii či Jižní Americe.

Dostal se na obálku časopisu Time, slavná německá herečka a zpěvačka Marlene Dietrich nosila pouze Dior, značku oblékaly též hollywoodské hvězdy Marilyn Monroe nebo Rita Hayworth, propadla jí též společenská smetánka a vysoká šlechta včetně příslušníků královských rodin.

Nápadů měl jistě Christian Dior ještě spoustu, měl však také slabé srdce. To fatálně selhalo v říjnu roku 1957 v Itálii, kde byl tvůrce na dovolené. Zesnulému bylo teprve dvaapadesát, byl už ale legendou. Nesmrtelnou legendou.

info Foto Wikipedia Commons
Christian Dior v roce 1954