Tomáš Studeník je mimo jiné zakladatelem konzultační firmy Insane Business Ideas, v povědomí veřejnosti je ale spíše znám jako organizátor a moderátor eventů FuckUp Nights Prague, kde podnikatelé prezentují své byznysové nezdary a ponaučení z nich. Fuckupy se ale nedotýkají jen jednotlivců a firem, ale i celé společnosti a světa. Tomáš Studeník nyní vybírá a popisuje podle něj hlavní fuckupy loňského roku ve světě i v Česku.

Sociální sítě

Uvidíme, jestli dokument The Social Dilemma jednoho z vítězů covidové doby, společnosti Netflix, začne párat sítě, ve kterých jsme všichni s gustem uvízli a kde je nám lépe než v širém oceánu nejistoty a chaosu, kde se bez kritického myšlení a vlastního názoru brzy utopíme.

Rok 2020 ukázal, že digitální sociální bubliny v kombinaci s nemožnosti potkávat se ve starém dobrém analogové světě, živí nejenom „fake news“, ale také „fake looks“, „fake lives“ a „fake worlds“. Stávají se z nás „fake people“, padělané a podělané bytosti, co se cpou každým dnem grafy a čísly. Co hltají školení v mindfullness, co nasávají videa expertů, co hodiny hledají ten správný úhel, ze kterého lze „instagramovat“ pohled ze záchodového okna na zanedbanou zahradu zahypotékované řadovky v Chudolazech.

Všichni předstíráme, že je nám fajn. Že jdeme zpátky ke kořenům. K existenciální nudě samoty? K rozpadající se rodině? K fádním Jizerkám? K romantickým procházkám do Lidlu? A pěkně to vypostujem, úsměv, sranda, filtr! Za chvíli je tímto „fake worldem“ nakažen zbytek populace a všem je nám doma hezky česky miloučko, teploučko. A když vidíme fotku, jak se někdo směje v cizině? Hazardér, blázen, ať se nevrací, ať si zůstane v zemi krále Miroslava.

Děti už víc žijí v „cloudu“ na Tik Toku než na Zemi na hřišti. Moje dcera chodí jako by tancovala pro vertikální obrazovku iPhonu. Když si spolu děti povídají, tak si k tomu berou mobily. Největší trest je zabavit jim je. Mobil je příčinou nesvárů, hádek, rozchodů. Členové vlády spolu mluví na Twitteru a váš sociální status není určován tituly, ale lajky. Mobil je nyní contradictio in adjecto, s mobilem se stejně nikam nevypravíte. Z mobilu se stal „stabil“.

Pár odvážných si účty na sociálních sítích sice zrušilo, ale kritická masa to zatím není. Je to droga stejně jako alkohol nebo nikotin s tím rozdílem, že všichni jsme díky pejskovi na sockách už těžce závislí. Stabil nás ale stabilizoval, tak hezky klik klik klik.

Brexit

Pandemie zastínila megafuckup jménem brexit. Velká Británie je vůbec první zemí, která vystoupila z největšího novodobého evropského politického projektu porozumění, společné síly a sdíleného bohatství. České studentky a čeští studenti už nevyrazí na Erasmus na jedny z nejlepších univerzit světa. Opět na hranicích absolvujeme ponižující rozhovory a žádat o pracovní víza. Evropa opět nebude sebevědomým protihráčem Ameriky nebo Číny.

Brexit nechápe nikdo z mých bývalých spolužáků ze střední školy v hrabství Rutland, kde jsem maturoval. Berou to jako velké ne sladkému životu. Vše, co je dobré, přišlo do Velké Británie z ciziny, zejména z Evropy: francouzská vína, česká hudba (Antonín Dvořák navštívil Spojené království mezi lety 1883 a 1887 celkem osmkrát), důchod ve Španělsku.

Jak je možné, že se děje něco, co nechce nikdo z lidí kolem nás? Naše bubliny neodrážejí svět „tam venku“ a nepomohou nám jej pochopit ani v příštím roce.

100 let robota

Slovo robot je největším přínosem české inteligence světu. Karel Čapek spolu s bratrem Janem ho poprvé zhmotnili v roce 1920 při psaní divadelní hry R.U.R. O této hře všichni víme, ale málokdo ji známe. Karel Čapek předpověděl nasazení robotů do průmyslu a do armády. Dříve než Stephen Hawking nebo Elon Musk poukázal na nebezpečí umělé inteligence. Čapek předpověděl zánik lidstva nikoli jako důsledek jeho vyhlazení roboty, ale jako blahobytu, ke kterému robotizace vede. Aktuálnost level milion.

Spojené státy nebo Čína dokázali za sto let od vzniku slova robot vybudovat technologie, které rozhodují, co nakoupíme na internetu, rozeznávají naše tváře, poskytují nám půjčky a řídí naše auta. Roboti již teď tvoří náš svět.

Outsider
Vydání Forbesu Outsider

Robot je buzzwordem století a jiní se chlubí peřím, které jsme si dobrovolně vyškubali. V zemi, kde se před sto lety robot zrodil, ticho po pěšině. Žádné oslavy, žádné pořady, žádné kampaně. Vláda a korporace rezignovaly na možnost připomenout si tento odkaz a nadchnout pro robotiku a umělou inteligenci další generace.

Až na pár výjimek, jakou je například sbírka povídek Robot 100 editora Jaroslava Olši juniora, jsme promarnili šanci posílit hrdost malé země. Místo programování jsme strávili rok 2020 šitím roušek. Bravo!