Strategické odvětví ocelářství se v posledních letech potýká s celou řadou problémů ohrožujících jeho budoucnost. Jakou roli v něm sehraje český miliardář Daniel Křetínský?
Oceli se na světě vyrobí čím dál tím méně a evropským producentům se rok od roku daří hůř. Ocelářský průmysl v Evropě skomírá a drtí ho nejen potřeba udržitelné budoucnosti. „Je extrémně náročný na spotřebu energií, takže při současných cenách je pod velkým nákladovým tlakem. Tím spíš, že čelí levnější konkurenci z Asie,“ říká Adam Páleníček, expert na fúze a akvizice v KPMG.
Analytik společnosti XTB Jiří Tyleček pak připomíná, že nejde jen o silovou elektřinu, jejíž ceny se dostaly do „přijatelných“ mezí. Problémem je také skok regulované složky, která bude citelně růst i v dalších letech. „Druhým největším zabijákem ocelářství jsou emisní povolenky,“ dodává Tyleček.
Ekologizace a dekarbonizace jsou s postupující klimatickou změnou samozřejmě nutné, ale pro evropské firmy představují vysoké náklady, kterým země třetího světa zatím v takové míře nečelí. Z toho profituje i největší světový výrobce i vývozce oceli: Čína.
Čínské ocelárny zastávají více než polovinu světové produkce, přičemž jedničkou je ocelářská společnost China Baowu Steel Group. Právě nadměrná výroba Číny v předchozích letech a dramatický nárůst jejího vývozu vedly k destabilizaci světových trhů s ocelí a k poklesu cen.
Jak ukazují data Světové ocelářské asociace, Čína letos v březnu vyrobila 88,3 milionu tun oceli, zatímco Indie, která je světovou dvojkou, vyprodukovala 12,7 milionu tun a Německo pouhých 3,5 milionu. Největšími producenty v Evropě jsou německá společnost ThyssenKrupp a ArcelorMittal se sídlem v Lucemburku, mezi další velké hráče patří rakouský Voestapline nebo lucemburská společnost Ternium či další německý hráč Salzgitter AG.
Ti jsou ale řádově menší než první dva giganty. „Nárůst nákladů způsobil, že se řada oceláren propadla v roce 2023 do ztráty, i když třeba evropský ArcelorMittal zůstal v zisku,“ hodnotí evropský ocelářský trh Boris Tomčiak z Finlordu.
Ačkoli je podle analýz budoucnost ocelářství v Evropě ohrožena, dvacetiprocentní podíl v největší německé ocelárně ThyssenKrupp nedávno koupila firma EPCG miliardáře Daniela Křetínského.
„Nákup podílu v ThyssenKrupp považuji za velmi chytrý krok. Křetínský by mohl opakovat podobnou investiční story, jakou se mu podařilo udělat s nákupem uhelných dolů a elektráren před deseti lety,“ komentuje miliardářův krok Jiří Tyleček.
„Tenkrát se zdálo, že uhlí nemá v Evropě budoucnost. Což sice může být stále pravda, ale rozhodně ta budoucnost byla a je delší, než si mnoho lidí představovalo. Ocelářství by mohlo zažít podobný příběh,“ upozorňuje.
I když má odvětví problémy a energeticky a emisně je velmi náročné, Evropa se ho podle něj jen tak vzdát nemůže, což ukázala nejen válka na Ukrajině. „Nejsem si ale vůbec jistý, že kvůli vysokým nákladům kvůli životnímu prostředí bude ocelářství konkurenceschopné a životaschopné bez dotací,“ zamýšlí se analytik.
Podle Borise Tomčiaka je Křetínského nákup akcií ThyssenKrupp z finančního hlediska logický. „I když nebyla specifikována cena, vzhledem k vývoji akcií na burze v předešlých měsících pravděpodobně nebyla vysoká. Akcie se aktuálně stále obchodují blízko historických minim,“ říká ekonom a dodává, že nákup navíc dobře doplňuje Křetínského energetické impérium EPH.
„Nemyslím, že byl nákup realizován s cílem rychle podíl otočit. Naopak, mám za to, že Daniel Křetínský spíš cítí možnost postupně Thyssen ovládnout,“ odhaduje Adam Páleníček a stejně jako Jiří Tyleček poukazuje na dobré vizionářské schopnosti, které podnikatel prokázal v minulosti.
Nevěří navíc tomu, že bychom se bez ocelářského průmyslu obešli – zvlášť když jsme vyhlásili válku plastům. A nepřipravené je podle něj Česko i na konec uhelných elektráren v následujících letech.
„Může se stát, že kdo zvládne toto nepříznivé období a udrží ocelářské provozy, bude nakonec vítězem. Navíc kombinace energetického byznysu a ocelářství může dávat perfektní smysl. Nevylučoval bych hlubší vizionářskou úvahu v pozadí celé transakce,“ odhaduje Páleníček.
Mezi největší tuzemské producenty oceli patří Třinecké železárny, Vítkovice Steel, ArcelorMittal a donedávna i Liberty Ostrava. Svou produkci vyvážejí hlavně na Slovensko, do Polska, Rumunska a Německa. Liberty Ostrava se stejně jako řada ocelářských podniků v Evropě potýká s problémy, avšak Třineckým železárnám miliardáře Tomáše Chrenka, kde vzniká většina české oceli, se daří.
„Třinecké železárny zaznamenaly v roce 2022 výrazný nárůst tržeb i zisku a prakticky se vymykají celoevropskému vývoji. Výsledky za loňský rok ještě nevydaly, ale nejspíš také pocítily zhoršení situace. Mají však dostatek kapitálu na její překonání,“ předpokládá Tomčiak.
V roce 2022 dosáhly Třinecké železárny obratu 58 miliard a v rámci oboru poměrně slušné pětimiliardové EBITDA. Dobrý výsledek je očekáván i za minulý rok a pozitivně se má na budoucích výsledcích projevit i kolísání Liberty Ostrava.
