skip to main content
Autotest

Budoucnost je tady. První kilometry ve Škodě Enyaq

„Tady máte klíčky a užijte si to.“ Elektrická Škoda Enyaq má za sebou křest ohněm. První desítky aut automobilka svěřila na pár hodin novinářům a čekala, co se bude dít. Forbes byl mezi nimi. 

Ten tlak na vývoj a výrobu musel být obrovský. Škoda Enyaq iV je auto, které ukáže, jestli jsou zákazníci české automobilky ochotni vyměnit benzin a naftu za elektřinu. A vzhledem k tomu, že ať chceme nebo ne, automobilová budoucnost elektrická prostě bude, neúspěch hned na startu by mohl mít fatální následky. Už jenom proto, že konkurence, a to třeba ani ta korejská, rozhodně na nic nečeká.

Zpráva letící do Mladé Boleslavi ale klidně může znít takhle: „Dejte si nohy na stůl a alespoň chvíli si užívejte pocit z dobré práce.“ Pokud se totiž neobjeví něco skrytého a nečekaného, je potřeba uznat, že enyaq se prostě povedl. Těch důvodů je několik.

Zaprvé: líbí se. zvenku. Když se na enyaq podíváte, radostné výkřiky se asi ozývat nebudou, ale něco tam je. Něco, co Škodovka prostě umí. Vypadá to dobře, ale není to extravagantní, a proto se to neokouká a bude to dobře vypadat klidně ještě dalších deset let. Funguje to u octavie, funguje to u superbu a není důvod si myslet, že to u enyaqu bude jinak.

Reklama

Zadruhé: líbí se uvnitř. Tady se podle mě povedl nejlepší kousek. Elektromobilita je něco, z čeho má většina řidičů logicky strach. Strach z nového a neznámého. Přirozená věc. Tak proč to ještě povzbuzovat tím, že z místa řidiče udělám designově syrové, rozuměj supermoderní, „pracoviště budoucnosti“ ovládané dotykovým displejem, hlasem a máváním rukou ve vzduchu.

Škodovka touhle cestou nejde. Pořád v ní najdete normální tlačítka a celkový pocit, když si do ní sednete, je stejný jako třeba u superbu. Smrt z šoku se nekoná. A dává to smysl. Tohle auto si nebudou kupovat třicátníci, kteří extravaganci chtějí (už jen proto, že na něj nebudou mít dost peněz). Tady se bude prodávat fortelnost a celkový pocit, že za svůj minimálně milion korun dostávám něco, co jako auto vypadá zvenku i uvnitř.

Předplatné Forbesu
Forbes NEXT
Forbes NEXT podzim 2021

Jestli je tenhle dojem správný, ukážou až evropské prodeje. Hlavně ve srovnání se sourozeneckým Volkswagenem ID.4, který vsadil na větší divočinu a který má ambice stát se globálně nejúspěšnějším koncernovým autem. Můj tip je takový, že na starém kontinentu mu bude enyaq pořádně zatápět. Stejně jako Škoda Superb dlouhodobě krade zákazníky Volkswagenu Passat.

Reklama

Zatřetí: jízda na pohodu. Enyaq jede bez potřeby řadit, bez hluku z motoru, a když je například při předjíždění potřeba, tak i neuvěřitelně svižně, protože zrychlení je něco, čemu elektromobily jasně kralují. Rychlost ale končí na sto šedesáti. Víc škodovácký elektromobil nejede.

Největší kámen úrazu ale bude v tom, jak přesvědčit zákazníky, aby naftové auto s dojezdem 900 kilometrů vyměnili za elektromobil, který toho na jedno nabití ujede polovinu. „Jaký to má dojezd?“ První otázka, která zazněla pokaždé, když se na enyaq někdo přišel podívat.

Lidé z automobilek tenhle dotaz odráží protiotázkou: „A jak často potřebujete na jeden zátah ujet víc než 500 kilometrů?“ Mají pravdu, ale… Fakt, že každodenní dobíjení nás řidiče v budoucnu nemine, strašák prostě je. Na druhou stranu při normálním ježdění stačí jednou denně na půl hodiny zastavit u supermarketu s nabíječkou a je po problémech. Navíc doma budou mít radost, protože lednice bude pořád plná.

Úplně pak tenhle problém vyřeší domácí nabíjení přes wallbox, který vám škodovka k autu prodá. Večer šoupnete kabel do vlastní nabíjčky a je po starostech. Ráno vyjíždíte s plnou baterií. „Tedy když máte vlastní garáž,“ může oprávněně poznamenat obyvatel ze sídliště nebo centra města.

Začtvrté: praktičnost. Je to peklo, když si koupíte auto, kde denně řešíte, kam dát mobil, kam dát pití, že má malý kufr. Škodovka si na tohle dává pozor. A platí to i u enyaqu. Kromě odkládací „jámy“ mezi řidičem a spolujezdcem tak najdete i další prostor pro dva mobily a kelímky s pitím. Kdo jede vzadu, dá si mobil do speciální kapsičky na zadní straně sedadla před ním.

Ve dveřích řidiče se pak třeba schová deštník a škrabka na led pro změnu ve víku kufru. A když už jsme u zavazadlového prostoru, tak ten má objem 585 litrů, což vůbec není špatné. Pro srovnání – Škoda Kodiaq, o pět centimetrů delší auto a celkově největší škodovka, je na tom jen o 65 litrů lépe.

A teď to méně příjemné, což je cena. Tady už nadšení začíná trošku dřít. Nejlevnější v Česku nabízený Enyaq iV 60 v modré nemetalické barvě (jiné jsou za příplatek 19 tisíc a víc) stojí přes milion, konkrétně 1 059 900 korun. Vzhledem k velikosti, stoosmdesátikoňovému elektromotoru a poměrně dobré základní výbavě relativně přístupná částka.

Kouzlo se ovšem ztrácí při pohledu na ten zpropadený dojezd. Tady se totiž dostáváme na papírových 412 kilometrů, což v praxi se zapnutým topením nebo klimatizací a částí cesty po dálnici bude znamenat reálných 350 kilometrů. A to už může být občas zásadně limitující i při cestách po Česku.

Reklama
Reklama