„Rozhovory na téma nemoci našeho syna už odmítám, ráda bych dala prostor jiným příběhům,“ říká na úvod Tereza Salte.

Můžete ji znát pod jejím influencerským jménem Tereza In Oslo. Svůj blog si totiž začala psát, když se přestěhovala za svým dnes manželem Johnem Saltem do norského hlavního města.

To, co začalo jako internetový deníček, dokázala Tereza proměnit v podnikání: před sedmi lety založila agenturu Elite Bloggers, která zprostředkovává marketingovou spolupráci mezi firmami a influencery, vyhrála několik cen a napsala dvě knihy.

Na své sledující působila tak, že žije ideální život. Podnikatelka, matka dvou malých dětí, vždy pozitivně naladěná křehká blondýnka. Kdysi vrcholová gymnastka, mistryně Česka i Norska, ale letos potřebovala všechnu svou duševní i fyzickou sílu, aby ustála extrémně náročnou situaci.

Když v říjnu na pražských Vinohradech otevřela obchod se skandinávskou módou pro děti Salted Kids, stalo se to jen čtyři měsíce poté, co byl její mladší syn Matheo diagnostikován s nádorem ledvin. Jak Tereza zvládala rozjezd nového podnikání a extrémní stres spojený s léčbou dítěte?

Proč už nechcete mluvit o tom, co jste zažili během léčení syna? Promluvila jste o tom v pořadech 168 hodin i DVTV…

Protože nechci, aby se omílal jen náš příběh. Na Instagramu mám sice nějakou sílu (Terezu sleduje téměř 96 tisíc lidí, pozn. redakce), ale nejsme jediní, kdo si musel vybojovat být po operaci se svým ročním synem. Chtěla bych, aby se rodiče, kteří se ocitnou v podobné situaci, nebáli a dělali aktivní kroky, dávali nemocnici zpětnou vazbu. Především tu pozitivní.

Rozjížděla jste nové podnikání v okamžiku, kdy jste se dozvěděla, že váš syn těžce onemocněl. Napadlo vás, že to vzdáte a nic otevírat nebudete?

V první okamžik to tak skutečně bylo, až už jsme měli nakoupené zboží a dohody s dodavateli. Byl to můj muž, který mi dodal odvahu, abych nedělala impulzivní rozhodnutí a všechno zrušila. Ale ten vlak už byl tak rozjetý, že jsme se rozhodli v něm s manželem jet dál. Zároveň zdraví Mathea je naší absolutní prioritou, které vše přizpůsobujeme.

Jak vás napadlo otevřít si obchod s dětskou módou ze Skandinávie?

Na Instagramu mně chodilo hodně zpráv, kde se mě sledující ptali, odkud mají naše děti bundy, čepice nebo overaly. Všem jsem ráda poradila, ale některé obchody zboží mimo Skandinávii ani neposílají. Napadlo mě, že by bylo skvělé, kdyby zákazníci mohli přijít do hezkého prostředí a vybrat si tam oblečení pro děti sami.

Navíc zbožňujeme kvalitní oblečení a merino, které má v severských zemích velkou tradici, ale v Česku ho pořád ještě vnímáme jako spodní vrstvu, co je potřeba rychle zakrýt kombinézou.

Jak složité byly námluvy se značkami, které jste si vybrali?

Všechna jednání byla velmi příjemná, oceňuji skandinávský přístup, který stojí právě na důvěře a profesionalitě. Osobně jsme jeli do Osla i Kodaně představit náš obchod, ukázali vizualizace a vysvětlili koncept. Styl podnikání je zde jiný v tom, že se cení ústní dohoda, která je na úrovni podepsané smlouvy.

Zároveň ale Skandinávci nejsou naivní, při prvních kontaktech jsou sice velmi zdvořilí, ale zároveň rezervovaní. Pokud vám dají důvěru, nesmíte je zklamat. Na konci února jsme u jedné ze značek objednali asi osm set čepic, kdy si můj manžel myslel, že jsem se zbláznila. Přece jen jsme byli v retailu úplnými začátečníky. Ale během měsíce se vyprodaly.

Váš obchod se nachází na pražských Vinohradech, kde je v blízkosti několik konkurenčních obchodů. Jak je vnímáte?

Ze sportu jsme si odnesli, že vás konkurence posouvá dál. Důležitý je proto přístup k ní. Mám radost z toho, že je v Česku nabídka, co rodičům umožní pořídit pro děti oblečení, které je kvalitní, vydrží a mohou ho pak poslat dál.

Zároveň náš sortiment je odlišný, vnímáme, že je u nás prostor na trhu s ohledem nejen na merino vlnu, ale třeba také na mikromodal. Když se narodily děti, dostali jsme merino oblečky pro ně od naší norské rodiny. Ve Skandinávii tento materiál nosí opravdu všichni. Dá se nosit nejen v zimě, ale i v létě, prodáváme ho v rostoucí verzi, je pružný. Chtěli jsme ukázat, že stačí pár kvalitních kousků do šatníku nejen dospělého, ale také dítěte.

Jaká byla celková investice do obchodu?

Okolo sedmi milionů a bylo to výrazně víc, než jsme se zprvu domnívali. Chtěli jsme vytvořit malý útulný obchůdek, což pořád je, ale nečekali jsme, kolik spolkne renovace prostoru v Italské ulici. Většina peněz ale šla na nákup oblečení a hraček. Záleželo nám na tom, aby byl dotažený každý detail a naši klienti měli celkově skvělý zážitek. Náš přístup se vyplatil, protože několik značek, které prodáváme, nás dává za vzor ostatním obchodům v Evropě.

Před diagnózou syna jste plánovali otevřít obchod v září. Od května jste trávili velké množství času v nemocnici, a přesto se vám podařilo původní plán uskutečnit jen s měsíčním zpožděním. Čemu za to vděčíte?

Našemu týmu, který jsme nabírali už během toho, co Matheo podstupoval léčbu. Ze začátku jsme také neměli žádný harmonogram, lékaři nedokázali říct, jak dlouho bude trvat cyklus chemoterapií. Nejdřív byl šest týdnů, ale pak jsme se dozvěděli, že je potřeba nádory ještě zmenšit, posunul se také původní termín operace.

Říkali jsme si, že kdyžtak otevřeme později a budeme se s tím muset nějak poprat. Velmi nám ale pomáhala naše store manažerka Jitka Taylor, která s námi byla od začátku. Bez ní by Salted nikdy nevzniklo. Bylo to štěstí v neštěstí, byla jsem zvyklá hodně věcí dělat sama s manželem.

V tomto případě jsem rozjela nový byznys, kde jsem nemohla vše tisíckrát překontrolovat. Častokrát, když se dělala strategická rozhodnutí, jsem byla se synem v Motole. Musela jsem jednat rychle, delegovat, být racionální. Vyřizovala jsem povinnosti, když malý spal. Přes mobil a hlasové zprávy. 

Jakou jste měla motivaci řešit byznys, když váš syn čelil náročné léčbě?

Právě obrovskou. Byl to útěk před realitou v nemocnici. Někdo se vyrovnává s podobnou situací tím, že sportuje, jiný uniká do přírody. My tvořili nový projekt a čas, který jsem mu věnovala, byl můj. Někdo jde na kosmetiku nebo na masáž, já budovala obchod.

Jak jste zvládala stres ze všech lékařských informací a zároveň z toho, že máte otevřít obchod?

Když se nacházíte v nemocnici, je to takový nápor na psychiku, že svět venku neexistuje. To, co mě z podnikání nejvíc tížilo, jsem delegovala na další členy týmu. Díky tomu jsem to ustála.

Působíte neuvěřitelně optimisticky. Kde berete sílu čelit všem výzvám, když vedete dvě firmy a staráte se o dvě malé děti?

Je to o lidech, se kterými pracujeme. Máme fantastický tým. Velmi mi pomáhá můj manžel, se kterým se střídáme v pracovních povinnostech nebo u dětí. Sílu jsme čerpali i proto, že jsme bývalí vrcholoví sportovci a člověk, který je od pěti let vystavován různým stresovým situacím třeba kvůli závodům, je zvyklý čelit psychickému i fyzickému náporu.