skip to main content
Český byznys

Byznys vymyslel při čekání na autobus. Nápad bývalého moderátora teď pomáhá řidičům

Na skvělé nápady může člověk přijít kdekoli. Třeba při čekání na autobus. Právě díky tomu má Jan Punčochář slušně rozjetý byznys. Podnikatel vymyslel odbavovací zařízení, které pomáhá řidičům autobusů i cestujícím. Na pět desítek takových zařízení už slouží v autobusech společnosti BusLine KHK, která operuje na Královéhradecku.

Celý příběh začal v Liberci. Bývalý moderátor politických debat na Primě se pod Ještědem ocitl poté, co odkoupil tamější regionální stanici. K ní brzy přibral ještě kanál pro lovce Hunter TV a začal prodávat reklamu na nejrůznějších nosičích.

Když jednou čekal v Liberci na autobus, všiml si nedostatku a zavětřil díru na trhu. „Při čekání jsem neměl přehled, jestli spoj přijede včas, pozdě nebo vůbec,“ líčí muž, jak si víceméně z dlouhé chvíle začal pohrávat s myšlenkou, že by bylo fajn, kdyby mu aplikace na telefonu ukázala, kde autobus právě je.

„Snění pokračovalo tím, že by mi apka mohla sdělit třeba i to, že linka, na kterou čekám, sice nepřijede, ale když vlezu do autobusu, co zrovna stojí na zastávce a o tři stanice dál přestoupím, do cíle dorazím taky a možná rychleji,“ dodává Punčochář. „Napadlo mě také, že pokud by se cestující často do takové aplikace dívali, dala by se skrze ni prodávat reklama.“

Punčochář nechtěl, aby skončilo jen u nápadu. Najal si proto dva programátory a společně začali aplikaci vyvíjet. Zjistili, že potřebují spoustu údajů z autobusů, a taky zjistili, že tyto údaje už někde zpravidla jsou, jen se s nimi dál nepracuje. Odtud už byl poměrně snadný krůček k vývoji originálního odbavovacího zařízení.

Reklama

Právě toto zařízení je jakýmsi mozkem autobusu. Podle liberecké party šlo ale o nedokonalý mozek, který neuměl tolik, kolik si představovala. Zařízení mělo problém přijmout platbu kartou či odbavit cestující z jednoho kraje do druhého. Proto si liberecká parta vzala za cíl stávající zařízení vylepšit.

Nebyla to pochopitelně žádná kvantová fyzika, ale úplně banální to také nebylo. Poměrně sofistikované zařízení musí například umět poskytnout odpovídající slevu pro studenty nebo důchodce, vést řidiče k dodržování jízdního řádu nebo sdělit dispečinku, kolik byla denní tržba.

„Absolvovali jsme desítky hodin konzultací s řidiči městské a příměstské dopravy,“ popisuje Punčochář. „Zjišťovali jsme, co jim chybí, co by si řidiči přáli, a šli do detailů jako je ergonomie zařízení, čitelnost displeje a dostupnost schránky na drobné.“

A dál? „V této fázi jsme přesvědčili společnost BusLine, aby poskytla nejen informace a čas svých pracovníků, ale aby zariskovala a předobjednala si pár desítek přístrojů. Následně do vývoje vstoupily názory a přání zadavatelů veřejné dopravy, třeba jaká si přejí dostávat data, v jakém formátu a v jakém čase.“

Na přelomu roku nakonec povedlo vyrobit zařízení, které odpovídalo představám. A daří se mu. A kromě toho, že řešení funguje, Punčochářův byznys roste. Do konce letošního roku dodá dalších dvě stě zařízení, na ten příští už mají objednávky na tři stovky dalších. Jeden kus se dá buď koupit za částku zhruba padesát tisíc korun, nebo pronajmout za cenu kolem dvaceti tisíc korun na rok.