Robotem je dnes už i kráječ na salám, říká David Bednář o tom, jak technologie zásadně změnily potravinářský průmysl. Jako šéf Drůbežářského závodu Klatovy si musel poradit s automatizací při zpracování masa. Dnes roboti pomáhají s vykrmováním kuřat i s vybíráním a vážením řízků. A výrazně zvyšují ziskovost.
Čtrnáct let, to je v dnešním překotně pádícím světě doba dlouhá jako století. A zdaleka se nemusíme bavit jen o IT, bankovnictví či dalších oborech, kde vládnou jedničky a nuly. Týká se to i byznysu z masa a kostí – v tomto případě doslova. „Když se ohlédnu zpět, tou dobou jsme ještě byli na stromech. Dneska se pohybujeme úplně jinde,“ říká David Bednář.
Šéf Drůbežářského závodu Klatovy, druhého největšího zpracovatele kuřecího masa v Česku s ročním obratem 3,5 miliardy korun, do západních Čech přišel právě v roce 2010. Už čtrnáct let tedy ve své roli CEO sleduje ohromný technologický skok.
„Ceny za jednotlivé stroje se pohybují v desítkách milionů korun. Sofistikovaná porcovna masa, což je srdce firmy, podle velikosti znamená investici od sta milionů korun klidně až po půl miliardy,“ vypočítává David Bednář náklady na stroje pohánějící dnešní potravinářský provoz.
Investic ale rozhodně nelituje. „Mým osobním cílem je, abychom se snažili do technologií investovat maximum, co nám situace dovolí,“ říká. A tak v Klatovech vzniká koloběh změn a vylepšování, jejichž výsledek laika překvapí: „On i kráječ na salámy je dnes v podstatě robot.“
Gramy dělají tuny
Na sofistikované stroje na zpracování kuřecího masa se specializuje jen několik firem na světě. V Klatovech sázejí na mašiny od původně nizozemské firmy Meyn, kterou koupili Američané a dnes technologie vyvážejí do celého světa.
„Používáme i speciální robotické vykosťovače od japonského výrobce Mayekawa,“ popisuje Bednář. „V porcovně tak máme šest robotických vykosťovačů stehen, linku od Meynu, kde se kuře porcuje na jednotlivé části, a roboty na kalibraci. To je taková robotická ruka s vážicími systémy, která vybírá jednotlivé kusy přesně tak, aby složila porci co nejsprávněji,“ vysvětluje.
„K tomu stavíme nové moderní haly na výkrm kuřat, které jsou plně automatizované,“ doplňuje ředitel DZ Klatovy. Sám často navštěvuje závody zahraniční konkurence, aby pro automatizaci vlastního provozu nabral inspiraci. A nabízí překvapivého vítěze: „Když jsem měl možnost navštívit fabriky v Polsku, spadla mi brada. Často jde o nové podniky postavené na zelené louce, takže fungují od začátku nejsofistikovaněji, jak to jde.“
David Bednář, šéf DZ Klatovy.
Na mysli má nejenom samotné stroje, ale i vnitřní logistiku a návaznost jednotlivých kroků, což v součtu šetří čas i peníze. Areál klatovských drůbežáren funguje od konce šedesátých let minulého století, a tak má v tomto ohledu své limity. „Ale gramy dělají tuny,“ nabízí Bednář své motto. „My potřebujeme docílit maximální výtěžnosti. Laicky řečeno: aby na kostech zůstalo po jednotlivých řezech minimum masa. A to nám právě technologie umožňují.“
Strojově ideální kuřata
Jeden příklad za všechny – u prsních řízků, což je pro DZ Klatovy zásadní obchodní artikl, se výtěžnost díky robotizaci během Bednářova úřadování zvýšila z dvaceti na třicet procent. Tedy o polovinu. „To je pro nás obrovský posun,“ dobře ví šéf drůbežářského závodu.
Technologie ale pronikají i do výkrmu kuřat. „Jde o genetiku, kvalitu krmiva, doplňků, vitaminů,“ vysvětluje Bednář, proč takzvané kalibrované kuře, které je před porážkou krmeno 35 dní, postupně zvýšilo svoji váhu téměř o půl kilogramu. A gramy dělají tuny.
Ideální scénář pro závod, jako je ten klatovský, vypadá následovně: díky strojové přesnosti vykrmovat kuřata tak, aby byla jedno jako druhé, což poté porcovacím strojům usnadňuje práci.
„Některé linky, třeba ta na mleté maso, jsou už prakticky bezobslužné. Na lince se pak děje všechno od namletí masa přes kalibrování po lepení etiket a dalších věcí, které řetězce požadují. Člověk už jen dává finální produkt do beden,“ popisuje Bednář, jak stroje mění roli lidí.
Místo manuální práce jsou tak postupně žádoucí spíš technické dovednosti. A také na tom v Klatovech pracují. „Začínají nám i školení na AI; sice se teď týkají primárně marketingu, ale myslím si, že tak jako si dnes koupíte telefon a máte v něm umělou inteligenci, bude se to tak postupem času vyvíjet nejspíš i u našich strojů,“ odhaduje Bednář.
Polsko drtí Evropu
Tempo zavádění technologií ve výrobě je ale závislé i na podpoře od státu, která je podle šéfa DZ Klatovy v Česku nedostatečná. „Silnější technologické zázemí vede k vyšší přidané hodnotě, tím pádem k vyšší ziskovosti. A to vše roztáčí ekonomiku státu. Jenže u nás je to často běh proti větru,“ říká a opírá se o zkušenosti z cest k polským konkurentům.
„U Poláků jsou investiční dotace až do padesáti procent částky, u nás aktuálně nula. Je pak velmi složité jít stejným tempem jako oni,“ podotýká. I kvůli tomu jsou aktuálně Poláci úplně jinde. „Dřív bývala v našem odvětví jedničkou Francie, dnes je to právě Polsko, i v technologiích. Také díky tomu, že si s podporou státu mohou dovolit kupovat špičkové věci,“ pokračuje David Bednář.
„Zemědělství a potravinářství tam jsou zájmem státu, proto například urychlují stavební řízení. Kolega ředitel jedné polské fabriky tak za rok dokázal zdvojnásobit kapacitu. Nám jen vyřídit stavební povolení na nové haly zabralo dva roky…“
Pro srovnání v řeči čísel: v Česku se vyprodukuje zhruba 200 tisíc tun kuřecího masa ročně, podobný objem dovážíme. Poláci vyprodukují 1,2 milionu tun.
„Tím spíš mě štve, když nás někdo kvůli Green Dealu školí, ať si kupujeme elektrokamiony, ale pak si do Evropy vozíme kuřecí maso z Brazílie,“ kritizuje Bednář. „Poláci jsou schopní se bránit a ledacos si na unijní rovině prosadit. My tam spíš všechno odkýváme,“ míní.
A nejen kvůli dopadům na jeho odvětví ho nenechává klidným ani současný stav českého školství. „Potřebujeme sofistikovanou pracovní sílu na obsluhu strojů, protože samo od sebe ve finále nejede nic, žádný robot. Ale lidé nejsou,“ nastiňuje.
„Potřebujeme nejen více technicky vzdělaných vysokoškoláků, ale i kvalitní základní technické profese. Elektrikáře, údržbáře… To jsou však obory, na které nikdo z mladých nechodí. Až odejdou ti současní do důchodu, nastane obrovský problém,“ dodává šéf DZ Klatovy.
I proto v Klatovech klidně nabídne práci lidem třeba až z Filipín. Když se je ale snažil zaměstnat, narazil. „Procedura v Česku trvá čtrnáct měsíců, zatímco ve zmíněném Polsku či na Slovensku jen měsíce tři. Naše byrokracie je neskutečná. Jako by stát zapomínal, že i na robotizaci nebo automatizaci si musíte nejprve vydělat,“ uzavírá Bednář. „Proto nechceme dělat megalomanské věci, ale zlepšovat se postupnými kroky. I v technologiích.“
