Martin Cígler patří k matadorům v oblasti vývoje podnikových a účetních systémů pro české i zahraniční zákazníky. Už na začátku 90. let založil firmu Cígler software, která se s pomocí investičního fondu Sandberg Capital expartnera J&T Martina Fedora před šesti lety změnila v holding Solitea, dnes s více než miliardovými tržbami.
Martin Cígler od manažerských starostí nejraději relaxuje za volantem. Ovšem ne na dálnici mezi Prahou a Brnem, kudy často pendluje, ale rovnou na klasické rallye.
Martin Cígler (uprostřed) projel Rallye Dakar už podruhé v doprovodné toyotě kamionu Martina Macíka.
Letos měl už podruhé možnost zúčastnit se Rallye Dakar v Jižní Americe v roli doprovodné posádky kamionu Martina Macíka. Jak sám píše, je to extrémně náročná zkušenost, která je ale podle jeho názoru pro každého byznysmena v lecčems přínosná.
I když Dakar už není v Africe, jedno zůstává. Je i nadále nejtěžší rallye světa, kde často nezáleží na tom, co vydrží technika, ale spíš co vydrží lidé. Nejen piloti a navigátoři strojů, ale i ti okolo: posádky asistenčních aut, a zejména mechanici, jejichž úkolem je přes noc vyrobit ze šrotu nové auto. To všechno přímo v terénu – v poušti, v prachu, větru či dešti.
Čtěte také: Brněnské impérium pod vedením Martina Cíglera dál roste. Solitea koupila 5 firem
Obtížnost Dakaru ale nespočívá v místě, kudy se jede. To nejhorší je jeho délka. Běžná denní trasa je i tisíc kilometrů. Pokud se vám na trase něco přihodí s autem (což se děje téměř denně), musíte si pomoci sami.
Rallye Dakar. Až tisíc kilometrů denně v nekonečných planinách a dunách. Foto: Martin Cígler
Základní pravidlo říká, že pokud nedorazíte na start příští etapy včas, závod pro vás skončil. Sám jsem nevěřil, kolik závodníků z různých technických důvodů, ať už jde o poruchu, zapadnutí, nebo zabloudění, dorazí do cíle třeba ve čtyři ráno a v šest ráno už jsou připraveni na startu další etapy.
Den na Dakaru je náročný stejně jako den vrcholového manažera či kohokoli, kdo jede na 120 a víc procent. I přesto na něj jezdím rád a paradoxně mě strašně nabíjí energií. Baví mě žít tu atmosféru pod brutálním tlakem. To je pro každého manažera luxusní zkušenost. Osobně mi to dává zejména cenné zkušenosti při pozorování týmové spolupráce lidí v těžkém stresu a toho, jak se buduje jejich motivace, což se mi nyní při rychlém růstu Solitey a skupování firem a s tím i nových týmů hodí.
Co mám na mysli? Třeba situaci, která se stala letos v páté etapě, kdy jel Martin Macík s liazkou na prvním místě v jejím rámci a třetím celkově, ve 140kilometrové rychlosti přehlédl pětimetrovou terénní vlnu a ulomil pravou přední nápravu. Po třech hodinách se jeho týmu podařilo nápravu spravit, bohužel kamion musel etapu dojet jen se zadním náhonem.
Kvůli tomu ale nemohl projíždět vysoké duny a musel je objet. Posádku to stálo osm bodů a související penalizaci. Liazka i přesto byla na výborném místě. Pořadatel se 24 hodin rozhodoval, nejprve kamion pustil dále do závodu, večer ale rozhodl, že se může účastnit pouze tzv. semimaratonu, tedy samostatného závodu ve druhé půlce Dakaru.
Šéf a spoluvlastník holdingu Solitea Martin Cígler
Asi si dovedete představit emoce celého týmu, když kamion nejprve vypadá, že nepojede dál, následně se jej podaří opravit a dokončí etapu, pak pořadatel řekne, že může pokračovat, nakonec ale – když už to nečekáte – rozhodne, že to nejde. Proto namotivovat celý tým včetně mechaniků ke startu do semimaratonu nebylo vůbec jednoduché. Často ale pomůže i jen klasická sprcha, načatá lahev vína a prohození pár vtipů – to má stále svou sílu.
Je cenné sledovat tu psychologii, když koučujete tým lidí, kteří jsou po celém dni zcela fyzicky i psychicky vyčerpaní, a vy jim musíte vysvětlit a přesvědčit je, že jsou nejlepší, a hlavně že za pár hodin musí být znovu připraveni v plné síle na startu. To je pro mě i po 29 letech budování firmy vždy úžasná lekce, protože stejně jako na Dakaru i v byznysu jste jednou nahoře a jednou dole a je potřeba, aby i v horších časech táhli všichni za jeden provaz.“
