Další český jednorožec? Pro muže, který se jako hokejista dostal až do NHL, to není hlavní cíl. Mike McKee, kanadský CEO softwarové Ataccamy, se v rozhovoru pro Forbes dívá ještě dál a přidává bezprostřední zkušenost o tom, jaký vliv má nový prezident USA na byznys v Severní Americe i jinde.
Když do rozhovoru se CEO miliardové firmy neustále tematicky vstupuje hokej, může se to jevit jen jako důsledek setkání dvou lidí, kteří mají sport s pukem za svého druhu umění. Ovšem tohle je jiný případ. A nejen proto, že to šéfovi při jeho bleskovém pobytu v Praze zrovna vyšlo na celofiremní hokejový zápas.
Mike McKee se totiž mezi vrcholnými manažery zcela vymyká, neboť před byznysovou kariérou působil v NHL, kde zažil vítěznou éru Jaromíra Jágra a poslední přihrávku kariéry si připsal proti mladému Dominiku Haškovi.
To vše odvála desetiletí, s hokejem musel skončit kvůli otřesům mozku – a od těch chvil si ještě lépe počíná v manažerských pozicích. Proto od podzimu roku 2023 vede softwarovou firmu Ataccama, založenou triem českých podnikatelů Jan Mrázek, Jan Červinka a Petr Jech.
Její expertizou je oblast takzvaného data trust: pomáhá podnikům vybudovat důvěru v jejich data, aby se na základě nich mohly rychleji a přesněji rozhodovat. K tomu slouží platforma Ataccama ONE, která zastřešuje kvalitu dat, jejich sledovatelnost a další služby v jednotném řešení.
Ataccama aktuálně v opakujících se ročních tržbách (AAR), zásadní metrice pro IT společnosti, přesáhla šedesát milionů dolarů, v přepočtu zhruba 1,4 miliardy korun. Vzhledem k tomu, jak vysoký bývá multiplikátor u valuací softwarových firem, je možné, že k hodnotě miliardy dolarů není zase tak daleko. Tím by se Ataccama mohla stát dalším jednorožcem s českým podpisem.
Budování takto velké společnosti ale pro McKeeho není ten hlavní cíl. Víc ho zajímá to, co vyplývá z jedné z našich hokejových vsuvek do interview.
„Sledoval jste finále Turnaje čtyř národů?“ vrací se k epochální únorové bitvě Kanady s USA, kterou v Bostonu viděl z první řady, neboť právě v tomto městě má Ataccama svoji americkou základnu. „Nejlepší hokej, co jsem kdy v životě viděl!“
Jinými slovy: i když se už za McKeeho profesionální éry zdálo, že je téměř nemožné bruslit rychleji a mířit přesněji, přesně to stalo. A totéž se v ještě daleko vyšším tempu děje v IT, díky čemuž Ataccama míří do oblastí, jež by se ještě nedávno mohly zdát prakticky nedostupné.
„To, co investoři hledají, je nová Informatica,“ pronese významně McKee. Jen připomeňme, že tento softwarovo-technologický gigant má na burze aktuálně hodnotu přes pět miliard dolarů.
K tomu vede předlouhá cesta, což McKee zdůrazní jako první – našlápnuto ovšem je. Ataccama se v prestižním srovnání Gartner Magic Quadrant počtvrté za sebou stala lídrem v oblasti Augmented Data Quality. To je ocenění za schopnost poskytovat klíčové služby v oblasti kvality dat, které největší firmy v oboru potřebují pro robustní správu dat, implementaci AI a růst podnikání.
„Když úplně zestručním naše poslání, pak zní: Přinášet pomocí dat lepší budoucnost. Věci se mohou zlepšovat, pokud budeme používat více dat – ale musejí to být správná data. Taková, kterým věříte,“ komentuje to McKee.
Foto se souhlasem Ataccamy.
Poptávka po tomto typu služeb je obří, tím pádem jsou obří i možnosti Ataccamy. A doba přeje ambiciózním, zvlášť těm, kdo se správně chopí možností umělé inteligence.
„AI je totiž něco podobného, jako byste místo jednoho hokejisty měli dva: jeden přihrává, druhý střílí. A vždycky dál gól, protože vždycky ví, kde zrovna stojí brankář,“ startuje McKee velký rozhovor pro Forbes trefnou hokejovou metaforou.
Jaký rok má Ataccama ze sebou?
Opravdu dobrý. A neříkám to jen tak, já vždycky spoléhám na data. Když jsme se potkali minule, mluvil jsem o tom, že mi záleží na firemní kultuře, že jsme jeden tým, že se staráme o zaměstnance a máme zákazníky na prvním místě, o všech podobných věcech. Dnes ale vím, že jsme v eNPS (Employee Net Promoter Score, metrika pro hodnocení spokojenosti zaměstnanců) vyskočili o více než padesát bodů.
Přitom je třeba říci, že tato čísla bývají obecně vyšší v Severní Americe, kde vám lidi častěji odpovědí, že se mají skvěle – ve střední Evropě spíš řeknou, že to je OK. Takže teď máme data, že to, do čeho jsme se pustili, opravdu funguje a naše eNPS je na světové úrovni.
A jak se to projevuje v praxi?
Když jsme loni v Praze měli vícedenní setkání top managementu, z padesáti lidí bylo zhruba dvacet nových a třicet, co jsou ve firmě už dlouhou dobu – přitom byste mezi nimi nedokázal rozlišit, kdo tu je chvíli a kdo řadu let. Pro mě to bylo úžasné.
Tak pojďme k číslům.
V nových zakázkách jsme meziročně vyskočili o sto procent za druhou polovinu roku. Pamatuju si, když jsme se s akcionáři potkali loni v březnu a řešilo se: První kvartál byl v pohodě, ale kdy začneme růst? A já jsem odpovídal, že to jen chce čas, protože náš prodejní cyklus vždycky trvá devět měsíců až rok. No a nakonec jsme meziročně v ARR vyrostli o třicet procent, takže jsme vyskočili téměř k šedesáti milionům dolarů.
O jaké trajektorii se bavíme?
Když jsme v téhle místnosti seděli v září 2023, stanovili jsme si na rok 2025 cíl mít v ARR zhruba 75 milionů dolarů. Dělat byznys v Excelu je samozřejmě snadné a ne vždycky se uskuteční to, co jste si napsali do tabulky, ale my už jsme průběžně plány překročili. Takže nový cíl zní: ARR ve výši sto milionů dolarů v roce 2026. A do toho bychom příští rok rádi byli i ziskoví.
Proč až za rok?
Kdybychom chtěli, mohli bychom být v zisku už letos – ale náš vědomý plán je dál investovat. Řekli jsme si: Možností je na trhu až příliš mnoho, nezaškrťme tuhle příležitost, dejme si za cíl kladnou nulu. Možná vám seberu příští otázku, když přeskočím k tématu IPO, protože i v tomhle ohledu jsem trochu změnil názor.
Jen do toho, potenciální vstup Ataccamy na burzu je téma už dlouho…
Když jsem v roce 2023 přebíral Ataccamu, cílem pro další rok bylo dál budovat skvělý škálovatelný byznys a být v ještě větší míře firmou, kde chtějí lidé pracovat. To se nám povedlo a loni na podzim jsme měli v užším vedení plánování na další tři roky. A já jsem se všech zeptal: Už jste někdy zažili, že vaši firmu někdo koupil? A jaké to bylo?
Když jsem se ptal ostatních na jejich zkušenost s tím, když někdo koupil jejich firmu, odpovědi mě šokovaly.
Odpovědi mě šokovaly, protože jsem slyšel – hrozné, demotivující, rozbilo to firemní kulturu… Moje osobní zkušenost byla výrazně jiná, ale ptal jsem se na to proto, že já bych vlastně šel na burzu rád. Protože když jsem se bavil s našimi zákazníky, zjistil jsem, že naše schopnost naplňovat jejich potřeby a zároveň naše interní otevřenost ke změnám jsou vyšší, než jsem si myslel.
Takže vzhůru k IPO?
Okamžitě jsem ale dodal, že teď pro vstup na burzu nepanují ideální časy. Hodně firem na této cestě zaklopýtá, hodně z nich na ní změní majitele. Trh na to máme stoprocentně, vidím jednoznačně prostor pro nové firmy s hodnotou půl miliardy dolarů, určitě tu budou i miliardové. A abych to konečně dal do kontextu s našimi výsledky – moc rád bych se dostal do pozice, kdy budeme v roce 2026 raisovat peníze. Kdyby se tak stalo ještě dříve, jen lépe.
Čili ještě žádná burza?
Pokud půjdeme podle plánu, tak firma s ARR sto milionů dolarů, která ročně roste o třicet procent a je zisková, je velmi atraktivní záležitost pro investory – a těch je všude pořád hodně. Já pevně věřím, že metou pro vstup na burzu sice bývalo právě sto milionů dolarů v ARR, teď to ale vidím na dvě stě, možná i na dvě stě padesát milionů dolarů.
Takže ještě jednou: žádné IPO na dohled?
Není to naše hlavní mise, tou není ani stát se jednorožcem. Chci mít pod kontrolou to, co kontrolovat lze – nemáme pod kontrolou trhy, tarify, rozhodnutí FED nebo vývoj úrokových sazeb. Možnost stát se firmou se stomilionovým ARR, v zisku a se skvělou zaměstnaneckou kulturou a prozákaznickým přístupem, a to do konce roku 2026 – to už podle mě pod kontrolou máme.
Když se to povede, věřím, že se najde dost investorů, kteří se toho budou chtít zúčastnit. Věřím, že tohle by byl další krok na cestě k IPO.
Foto Michael Tomeš
Na podzim Hospodářské noviny napsaly, že majitelé celé skupiny Jan Mrázek, Jan Červinka a Petr Jech údajně hledají v Americe kupce. Váš komentář?
Víte, zrovna jsme krátce poté měli jednání s lidmi z Bain Capital Tech (investorů Ataccamy) a žertovali jsme o tom, že Jan, Jan a Petr jsou opravdu dobří byznysmeni, neboť nikdy neukazují karty – ani v tomhle případě. Ale vážně: pokud bych měl na něco vsadit já, vidím jejich přístup tak, že softwarové firmy v dnešní době mohou pořád hodně růst.
Dám příklad: pokud máte ARR pět set milionů, bavíme se o firmě s hodnotou pěti až deseti miliard dolarů. Ano, to je pořád obrovský růst a sníme o něčem na míle vzdáleném, je pořád potřeba obrovské množství další práce. Za mě v našem oboru platí hlavně to, že buď dál rostete, nebo naopak začínáte ztrácet význam, že zestárnete.
No a já opravdu věřím v potenciál trhu, v naše lidi a také v sílu konkurenčního prostředí. Upřímně, lidi dnes čekají na to, až se objeví příští Informatica.
Jistá je jen nejistota
Zároveň žijeme v časech, jež jsou, jemně řečeno, nestabilní. Zvlášť když jsou pro vás tak důležité severoamerické trhy.
To máte jednoznačně pravdu – slovo, které řešíme, zní nejistota. A nejistotu nemá nikdo rád, dám ostatně konkrétní příklad. Nedávno jsme přišli o jednu potenciální zakázku od energetické společnosti, která má velký byznys v Kanadě. Překvapení, co? Čímž se vracíme k tomu, co lze a nelze mít kontrolou.
Dobré zprávy pro nás totiž zní: nepotřebujeme akutně peníze od investorů, nepotřebujeme za každou cenu dělat IPO. Co se týká zákazníků, tak ano – víc se soustřeďujeme na finanční sektor než třeba na průmysl, který je současným děním zasažen tvrději.
Nemáme šanci se na to zeptat často: jak dění po inauguraci Donalda Trumpa ovlivní firmu, která má tak jako vy důležitá sídla v Bostonu i v Torontu?
Dobrá otázka, ostatně jsem se na to ptal i u nás – ovlivní nějak tarify to, když naši konzultanti z Toronta budou pracovat v USA pro naše americké klienty? Odpověděl zněla: Ne, aspoň zatím. Současné dění je určitě problematické pro spoustu oborů, od energetického sektoru přes výrobce aut po univerzity a mnohé další, ale když dojde na software a data management, tak zatím dobrý.
Co celková nejistota znamená pro plány Ataccamy?
Odpovím trochu oklikou. Než svět vstoupil do současného stavu, jedním z našich cílů pro letošek bylo dál budovat „destinaci Ataccama“, tedy místo pro ten nejlepší tým, ty nejlepší partnery a ty nejlepší zákazníky.
V tomto směru jsme logicky velmi silní v Česku a na Slovensku, já ostatně už ani nevěřím na to, že máte ve firmě ústředí – to je pryč, máme jen huby, v Torontu, Bostonu, Londýně, Praze, Brně, Bratislavě. Takto můžeme přilákat a udržet si ty nejlepší lidi po celém světě. Praha, Brno a Bratislava jsou našimi klíčovými huby pro produkt a engineering.
Pokud chcete ve firmě stavět na energii a vzájemné důvěře, tak to jen online neuděláte
Na každé pravidlo se najde výjimka, ale obecně chci mít lidi v kancelářích dva až tři dny v týdnu, proto mezi naše zásady patří, že by osmdesát procent zaměstnanců mělo bydlet v dojezdové vzdálenosti maximálně hodinu od kanceláře. Protože pokud chcete stavět na energii a vzájemné důvěře, tak to jen online neuděláte.
Máme nové špičkové lidi ze Sentinelu, Productboardu a Microsoftu, loni jsme přijali 133 lidí, zhruba dvacet procent, přitom pravidlem je, že když hodně dbáte na firemní kulturu jako my, chtělo by to držet se spíš deseti patnácti procent nových lidí. Tohle jsme řešili předtím, než přišla celková nejistota ve světě. A pak se i mě ve firmě ptali: Je tohle pro nás omezující?
A je?
Odpovídám, že musíme být schopni doručovat výsledky. Máme za sebou dva fenomenální kvartály, meziročně jsme se významně zlepšili, ale pokud mi trvalo rok, než jsem na svoji stranu dostal všechny lidi v Ataccamě, tak u investorů to bude trvat spíš dva roky.
Logicky chcete hledat investory v časech, kdy máte co nejvyšší valuaci – a já taky pevně věřím, že do své valuace musíte dorůst. Pokud za čísly v realitě zaostáváte, může vás to svést špatným směrem.
Takže k vaší otázce: rozhodně je naším cílem další růst. Ale řekl bych, že absolutní růst zažijeme spíš v roce 2026 než letos.
AI jako další internet
Pojďme ke dvěma klíčovým písmenům dneška. AI – buzzword, nebo game changer?
Je to totální game changer. Dám příklad, tohle se mi stalo den před cestou do Prahy: v Londýně jsem byl v Lloyd’s, což je jeden z našich největších zákazníků a jedna z největších britských bank. Nejdřív jsme s nimi řešili regulatoriku. Pak přišla migrace dat do cloudu, a když převádíte za tak velké peníze takové množství dat, nechcete si odnášet odpad, musí jít o správná data v odpovídající kvalitě.
No a třetí věc je AI, proto jsem v Lloyd’s seděl s lidmi z jejich datového týmu, kteří se zodpovídají CEO, finančnímu řediteli a taky CDO (šéfovi pro data, pozn. red.). Všichni tihle tři chtějí sledovat, co děláme.
Game changer spočívá v tom, že je tu obrovská poptávka po skvělém softwaru, díky němuž budou lidé více věřit datům, na nichž stojí váš byznys. Je tu přibližně dvakrát tolik dat a dvakrát vyšší poptávka, ale nikdo nedokáže sehnat čtyřikrát víc lidí. Týmy nenafouknete, takže jediným řešením je AI, respektive generativní umělá inteligence (GenAI) a strojové učení.
Foto Michael Tomeš
Co tedy v Ataccamě děláte jinak?
Máme náš AI council, s čímž nám pomáhají i konzultanti z Bain Capital. Otázka je jasná: co můžeme zlepšit s pomocí AI? Může to být marketing, vývoj, finance, firemní kultura, cokoli. Vždycky je dobré mít na něco metriku, protože si to pak získá pozornost managementu – takže jedním z našich cílů je, aby sedmdesát procent zákazníků používalo poslední verzi naší cloudové platformy, která už stojí na generativní umělé inteligenci.
Mým úkolem je zajistit, abychom tomu věnovali dostatečnou pozornost po všech stránkách a na všech úrovních. Navíc osobně vidím fundamentální rozdíl mezi GenAI a agentic AI (takzvaní AI autonomní agenti). GenAI vám pomáhá udělat nějaký úkol rychleji – ale AI agent už ten úkol rovnou udělá za vás.
Bez ohledu na potenciální rizika tedy nelze stát stranou?
AI je další internet. Když se objevil internet, všichni se děsili toho, že tam najednou budou všechny informace, s příchodem cloudu se někdo bál cloudu – a teď je tu nová várka zcela legitimních obav a my je musíme řešit. Jak mít AI pod kontrolou? A co když se vymkne kontrole?
Otázek je spousta, ale tak jako už nezmizí internet, nezmizí ani umělá inteligence. Internet urychlil růst byznysu a inovace a pro AI platí totéž. Musíme být otevření změnám.
Jsou tohle pro CEO firmy s globálními ambicemi spíše vzrušující, nebo spíše stresuplné časy?
Ataccama má za mě nejsilnější stránku v čemsi, co ve firmě vládlo dávno před mým příchodem: Lidi tu baví zdolávat hory. Takže abych vaší otázce přidal kontext – ano, hory jsou teď bezesporu vyšší než dřív.
Moje třiadvacetiletá dcera stejně jako já miluje pohyb v přírodě, nedávno jsme se rozhodli vydat se na lyžích mimo sjezdovku a z našeho plánu na hodinový výšlap se vyklubaly tři hodiny, navíc bylo chladněji a větrněji, než jsem čekal. Takže jsem měl dost času na přemýšlení a jen jsem se ujistil v tom, že svět se mění, a my tím pádem tím spíš potřebujeme lidi, které baví vrcholky hor zdolávat. I když jsou najednou vyšší než v nedávné minulosti.
