Česko se vzpamatovává z řádění živlů, a zatímco napříč celou zemí probíhají úklidové práce, v rozpočtu po povodních zeje díra čtyřicet miliard korun, která představuje pro současnou vládu další komplikaci ve snaze o slíbené snižování dluhů.
Mimořádné okolnosti si žádají mimořádné výdaje a právě zmíněná suma má být vyčleněna na pomoc postiženým povodněmi a celkovou nápravu škod. V době, kdy vláda krkolomně suší každou miliardu k zalepování děr ve státní kase, je čára přes rozpočet podle Davida Marka, hlavního ekonoma společnosti Deloitte, nevyhnutelná.
Snaha vlády o škrcení rozpočtu se povodněmi komplikuje, jaký to bude mít dopad na ekonomiku?
Dopad bude samozřejmě negativní, protože se pod vodou ocitla velká část infrastruktury, což bude v následujících měsících řadě firem i lidí komplikovat život. Můžeme sice očekávat nějaký impulz pro stavební sektor díky obnově po povodních, ale celkově ten dopad bude negativní. Nicméně z pohledu čísel za celou ekonomiku, tedy hrubého domácího produktu, to příliš vidět nebude, podobně jako tomu bylo při velkých povodních v předchozích letech.
Je podle vás avizovaná částka na pomoc postiženým velkou vodou adekvátní?
Ano, zdá se být adekvátní, pokud budou škody v rozsahu 150 až 200 miliard korun, a vláda má ambici podílet se na jejich sanaci zhruba čtvrtinou, potom by vymezená částka třicet miliard letos a deset miliard příští rok měla být adekvátní.
Může si stát ulevit dobročinnými sbírkami, kde se díky solidaritě Čechů vybralo během několika dní přes miliardu korun?
Vláda by si charitami a dobročinnými sbírkami ulevovat neměla, taková forma pomoci je něco, co přijde navíc, nad rámec státní podpory. Stát by na to neměl spoléhat, naopak by měl mít ambici řešit vzniklé problémy vlastními silami a to, co se získá navíc dobročinnými sbírkami, je samozřejmě vysoce přínosné, ale není to substituce vládní pomoci.
Jak tedy stát může pomoci, aniž by si udělal čáru přes rozpočet?
To je neproveditelné, stát nemůže pomoci, aniž by si neudělal čáru přes rozpočet, nic jiného než dluhové financování asi nepřipadá v úvahu. Mohli bychom po vzoru z roku 2002 zavést nějakou formu povodňové daně, ale to si myslím, že momentálně není na stole. Nezbývá tudíž nic jiného, než to řešit navýšením státního dluhu.
Foto Kofola
Vyplavený závod Kofoly v Krnově.
Může se vláda opravdu vymlouvat na povodně? Nemohla předtím ušetřit na něčem jiném, aby současný schodek nebyl tak vysoký?
Tady by bylo vhodné vrátit se do okamžiku debaty o fiskální politice ještě před povodněmi. V letošním roce proběhla poměrně výrazná fiskální konsolidace, přičemž na příští rok je v podstatě naplánováno její zastavení.
Navržený rozpočet je kompromisem mezi tím, aby nepůsobila fiskální politika negativně na ekonomiku, a zároveň aby se neprohluboval schodek veřejných financí. Je to kompromis mezi oběma cíli, což si myslím, že je v daném okamžiku pochopitelné.
