U bordeaux člověk o bláznovstvích uvažuje. U burgundského o nich mluví. U šampaňského je dělá. Tak to alespoň tvrdí francouzský klasik a vyhlášený gurmán Savarin. Vítejte v Champagne, regionu, jenž světu motá hlavu tekutou slastí už 300 let.
Je brzké dopoledne a vnadné obliny Champagne dosud tu a tam cudně halí hedvábný závoj ranní mlhy. Na vinicích je ovšem rušno. Sklizeň, která letos začala hned po prvním zářijovém víkendu, je v plném proudu.
Zástupy sběračů od brzkého rána pročesávají přízemní řádky révy a šetrně ustřihávají fialové střapce Pinot Meunier, odrůdy, již mimo Champagne najdete stěží. A která spolu s Chardonnay a Pinot Noire tvoří hlavní složky perlivého vína, za nějž hedonisté napříč planetou utratí pět miliard eur ročně. Mnoho zavedených Maisons má v Champagne stabilní týmy sběračů, které se na sklizeň každoročně vracejí.
Nejinak je tomu v Maison Deutz, domě, který s produkcí něco přes dva a půl milionu lahví ročně patří ke středním výrobcům šampaňského. Jde ovšem o jméno známé a historicky respektované – Deutz patří k zakládajícím členům prestižního Clubu des Grandes Marques, který sdružuje 24 nejvýznamnějších šampaňských domů.
„Sklizeň patří ke klíčovým momentům roku,“ prohodí Jean-Marc Lallier-Deutz, zástupce šesté generace rodového jména, když pohledem klouže po hektarech vinic zvedajících se přímo od rodinného sídla ve vesničce Ay.
„Proto sběrače neplatíme za kila, ale za odpracované hodiny. Je nezbytné, aby se hroznům i při sběru dostalo nejvyšší možné péče,“ vysvětluje. Pokud se totiž naruší slupka jediné bobule, bakterie mohou odstartovat nekontrolovaný fermentační proces, a zničit tak celoroční úsilí.
