Jiří Stopka začínal jako výrobce vitrín a pultů, dnes je v čele své stejnojmenné firmy zastupující luxusní designové značky nejen z Itálie. Jak se z dodavatele vybavení butiků a později i kuchyní stal člověk, který naučil Čechy nakupovat prémiový světový design? A jak se Čechům proměnil za 35 let fungování firmy vkus?
Kdybychom se s podnikatelem Jiřím Stopkou scházeli v roce 1994, kdy v Žitné ulici založil svůj první showroom, pravděpodobně bychom se mačkali v prvním patře mezi kanceláří firmy a jednou z vystavených, designem klasických kuchyní, na které se v té době jako výrobce specializoval.
O třicet let později však sedíme v prostorné zasedačce Stopka v Klimentské ulici, v showroomu o více než tisíci metrech čtverečních. Z okna vidíme výlohy nedaleké prodejny italské značky Poliform, kterou stejně jako nedaleké Minotti – taktéž v Petrské čtvrti – firma Jiřího Stopky v Česku exkluzivně zastupuje.
„Původně jsme začínali s výrobou,“ vzpomíná absolvent strojní fakulty ČVUT na své první podnikatelské kroky. Vypráví, že když v roce 1990 získal živnostenské oprávnění, začal se dvěma pomocníky vyrábět vitríny a pulty z mosazi a skla. Po revoluci byla po podobném, ručně vyráběném zakázkovém zboží poptávka.
Vznikaly tu nové podniky, zahraniční značky – v případě Jiřího Stopky nejčastěji šperkařské nebo hodinářské – tu zakládaly své mnohdy první východoevropské butiky a často se obracely právě na něj, aby je svým vitrínovým systémem složeným nejčastěji z kovu a skla vybavil. Malá firma o několika zaměstnancích rostla.
V průběhu devadesátých let se přesunula do bývalých prostor České televize na pražské Lhotce, později pak na Sobín nedaleko Zličína. Ke sklu a kovu se díky novým klientům přidala i truhlařina.
„Už tehdy jsme fungovali pod názvem Stopka, jen logo bylo samozřejmě jiné. Byla na něm plachetnice, už ani nevím, jak mě to napadlo,“ říká dnes osmapadesátiletý podnikatel.
Brzy se se svou truhlářskou výrobou začal soustředit na kuchyně. Důvod byl prozaický – lidé začali vydělávat peníze, pořizovat si domy a po Jiřím Stopkovi začali vedle vybavení butiků poptávat právě i kuchyně. Tři malé vystavil v polovině devadesátých let ve vzpomínané Žitné ulici, odkud odbavoval klidně několik desítek kuchyňských zakázek ročně.
Brzy nato Jiřího Stopku vyhledal německý prodejce domácích spotřebičů Miele, pro kterého tu podnikatel otevřel na konci devadesátých let první centrum ve střední a východní Evropě, a to na adrese, kde showroom Stopka sídlí dodnes. „Brzy jsme se ale kvůli tomu dostali do schizofrenní pozice,“ líčí.
Být výrobcem kuchyní a prodejcem spotřebičů, nebo být spíš obchodníkem, který zastupuje zavedené světové značky na českém trhu? Pozorný čtenář asi tuší, jaká cesta nakonec zvítězila. „Výroba je náročná a vše, co vyděláte, musíte reinvestovat do jejího hladkého chodu,“ vysvětluje Jiří Stopka, proč se nakonec vydal cestou obchodních zastoupení.
Vlastní výrobu utlumil a ke spotřebičům Miele přidal německou značku kuchyní SieMatic. A protože klienti Stopky čím dál tím více poptávali i další bytové zařízení, přibývaly další, a to nejen ze segmentu kuchyní. Na seznamu brandů se objevil například výrobce čalouněného nábytku Rolf Benz, na šatny zaměřený Interlübke a na postele specializovaný Schramm.
Jenže ten pravý design není z Německa, nýbrž z Itálie, slýchal Jiří Stopka i kvůli rostoucí konkurenci na českém trhu (dnes je to primárně Konsepti) stále častěji. Jako na zavolanou proto přišla nabídka nedalekého showroomu, jehož majitelka se v roce 2012 rozhodla kvůli nemoci skončit a nabídla spřátelenému podnikateli, aby převzal její klienty.
Firma Stopka tak začala v Česku exkluzivně zastupovat světově proslulého italského výrobce nábytku Minotti, stejně jako Poliform, značky pravidelně vystavující na prestižním veletrhu Salone del Mobile. „Časem od obou značek rostl tlak na to, abychom tu otevřeli monobrandový showroom. Je to risk, sázíte jen na jednu kartu, a jde navíc o velkou, několikamilionovou investici,“ líčí Jiří Stopka.
Foto se svolením Stopky
Tu jeho firma, jež pod svá křídla za léta fungování přibrala i značky Rimadesio či Dedon, podstoupila s Poliformem a Minotti před dvěma, respektive třemi lety. A jak Jiří Stopka naznačuje, u těchto monobrandových prodejen by nemělo zůstat – v plánu má jeho firma otevřít ještě minimálně jednu, ideálně pak dvě prodejny dalších světových značek.
„Máme hezké obraty, pražský Poliform minulý rok dosáhl osmdesáti procent tržeb Polska, kde jsou monobrandy hned tři,“ uvádí. Tuzemskému trhu, jak Jiří Stopka zdůrazňuje, pomohla i koronavirová pandemie, kdy se klienti Stopky rozhodli po zkušenosti s izolací modernizovat své interiéry. V minulém roce dosáhli na tržby ve výši 250 milionů korun.
„V covidu poptávka i obraty firmy stouply. Tohle pro nás tedy krize nebyla. Největší průšvih přišel už v roce 2002, kdy nám hlavní showroom vytopily povodně a my jsme vůbec nevěděli, jak budeme fungovat,“ vzpomíná dnes Jiří Stopka, jehož stejnojmenná prodejna se nachází jen několik desítek metrů od vltavského břehu.
Ta se od roku 1997, kdy tu otevřelo zmíněné Miele centrum, hned několikrát zvětšila. Podnikatel postupně ukrajoval z kancelářských a prodejních prostor jiných nájemníků a dnes tu má k dispozici hned dvě patra. A srovnat by se vedle původních prostor konce devadesátých let nedala ani prezentovaná nabídka.
Největší průšvih přišel už v roce 2002, kdy nám hlavní showroom vytopily povodně.
Jestliže tu dlouhou dobu vládly zejména kuchyně a spotřebiče, dnes jsou to vedle nich i highendové sedací soupravy, postele, řešení šaten nebo třeba vybavení na terasy. Proměnil se ale i vkus klientů.
Jestliže ještě v devadesátých letech lidé chtěli skrze interiéry křičet, jak movití jsou – proto ostatně podle slov Jiřího Stopky fungoval i onen mosazný nábytek –, dnes jeho zákazníci z řad nejbohatších Čechů do interiérů investují spíše kvůli sobě a samotné kvalitě bydlení.
Podle Jiřího Stopky za to může možnost cestovat, jež tříbí vkus. I tak je ale český trh specifický. „Když to hodně zjednoduším, řeknu, že Češi jsou oproti západní Evropě pořád trochu konzervativní,“ říká Jiří Stopka s tím, že častěji sahají po designu, který vydrží roky, trendovějších modelů se naopak bojí.
Ve firmě kromě bratra Jiřího Stopky, Miroslava, nově působí i jeho dvě nejmladší dcery, které se seznamují s chodem společnosti a v budoucnu by měly převzít i některé převážně mladší klienty. „U rodinných firem je důležité, aby děti chtěly do firmy samy a aby na to měly. Oba předpoklady, věřím, moje dcery splňují,“ dodává na závěr majitel.
Z firmy, s níž spolupracují i přední čeští architekti, se ale rozhodně ani po větším zapojení rodiny stáhnout nechystá. Pravidelně jezdí na milánský veletrh, cestuje po designových hotelech po světě a vymýšlí, jak podpořit značky v současném portfoliu společnosti. Třeba na takové postele si chce v následujícím roce posvítit.
