Hledáte-li práci, raději buďte připraveni na cokoli. Můžete přijít na pohovor, z něhož se vyvine báječná konverzace, nebo (máte-li méně štěstí) se ocitnete v omšelém vestibulu, kde čekáte čtyřicet minut, zatímco za dveřmi zběsile shánějí kohokoli, kdo by měl čas si s vámi sednout.
Jít na pohovor je tak trochu jako hodit si kostkou. Nikdy předem nevíte, co padne (nebo kdo vpadne?). Podle toho pak odcházíte buď s nově nabytým elánem, nebo zoufalým pocitem, že poslední dvě hodiny vašeho času už vám nikdo nevrátí.
Mezi nejhorší zážitky z pohovorů patří situace, musíte-li odpovídat na nemístné a příliš osobní otázky. Ačkoli osoba, která s vámi pohovor vede, dělá jen svou práci, nemá proto právo šťourat do vašeho soukromí nebo se na vás dívat shora. Je až s podivem, jak špatné případy takto neslušného chování nastávají.
Toto jsou na ukázku otázky, které můžete očekávat, když tazatel nemá páru, jak správně vést pohovor: Co děláte pro svůj osobní rozvoj? Na pozici se hlásí řada zájemců. V čem jste lepším kandidátem než oni? Jaká je vaše největší slabina? Co by o vás řekl váš poslední nadřízený? Pokud byste byl/a plechovka polévky, který druh by to byl? Kolik jste si loni vydělal/a? Jaký je váš osobní plán na následujících pět let?
Čtěte také: Přerostli jste svému šéfovi přes hlavu? 10 varovných znaků, že vás nemá rád
Ujasněme si pár věcí. Pracovní pohovor není rande ani policejní výslech. Nejste můj finanční poradce ani můj terapeut. Pouze zastupujete firmu, v níž bych potenciálně mohl/a pracovat. Do výše mého loňského výdělku ani mé osobní „pětiletky“ (pokud něco takového vůbec mám) vám tedy vůbec nic není. Nabízíte mi snad práci se smlouvou na pět let?
Co se děje ve vašem osobním životě, mají právo vědět vám blízcí lidé a, chcete-li, váš psycholog. Rozhodně to není téma, které toužíte probírat během pracovního pohovoru. Většina z nás vyrostla v pokřivené korporátní společnosti, která nám ukrojila trochu z naší schopnosti nepřekračovat hranice slušnosti. Na základní principy slušnosti přitom máme nárok a chceme, aby s námi bylo jednáno s respektem.
Jste-li nuceni při pracovním pohovoru odpovídat na otázky příliš osobního rázu, máte tu čest s člověkem, který přijal mantru dnešní doby, podle níž je zaměstnavatel silný hráč stojící proti chudákovi, který se u něj hlásí o práci. Většina z nás se tomuto modelu do určité míry podřídila a konfrontaci s otázkou, kolik že jsme si to loni vydělali, považujeme za zcela normální. Přestože se ptá člověk, který nás neplatí, není naším bankéřem a vidíme ho prvně v životě. Absurdní. Copak on/ona nám svůj výdělek prozradí?
Výši své mzdy, minulé nebo současné, nikdy nikomu neříkejte. To platí dvojnásob, ptá-li se vás headhunter. Jakkoli tvrdí, že tuto informaci znát potřebuje. No a? Vy byste zase potřebovali hodinky s vodotryskem. Ale humor stranou. Pokud takové otázky padnou, je třeba se s nimi vypořádat, chcete-li zůstat ve hře. Máte možnost zvednout se a odejít, pokud ale zachováte tvář a vydržíte urážlivý pohovor až do konce, můžete postoupit na další metu.
Čtěte také: Jak při pracovním pohovoru chytře odpovědět i na ty nejhloupější otázky
I pokud vám nezdvořák na druhé straně stolu přivodí dojem výslechu, spíše než pracovního pohovoru, nemusí vám sebrat chuť překlenout tuto drobnou překážku na cestě k setkání s člověkem, který by mohl skutečně být vaším příštím šéfem. Pokud je to člověk, který právě sedí naproti vám, je zcela na vás, jestli vám ta práce za to stojí.
Je ale dobré si uvědomit, že mnoho, ne-li většina těch, kteří pohovory s uchazeči vedou, je pro tuto činnost jen chabě vyškolena. Není proto dáno, že zkazí-li vám dojem z pohovoru nemístné dotazy, nemůže se jednat o vaši potenciální práci snů. Dobrý pohovor poznáte podle toho, že plyne jako příjemná konverzace, jako jakýkoli jiný rozhovor u kávy.
Níže se nabízejí možné odpovědi na výše vyjmenované nevhodné otázky. Pamatujte, že pokud se rozhodnete vydržet, ustát nepříjemný rentgen do samotného konce a vychutnat si případnou odměnu v podobě rozhovoru s někým, kdo snad disponuje zdravějším úsudkem, je důležité zůstat uvolněný. A úsměv s sebou! Pokud řečí těla a tónem hlasu dáte druhému najevo, jakou fyzickou bolest vám způsobuje pobyt s ním v jedné místnosti a formulování odpovědí na jeho stupidní dotazy, dost dobře se můžete připravit o možnost postoupit do dalšího kola.
A tady jsou slíbené odpovědi. Nebojte se jim dodat říz své osobnosti.
Co děláte pro svůj osobní rozvoj?
Čtu spoustu skvělých knih, které mě inspirují. Zajímal by vás výběr mých oblíbených?
Na pozici se hlásí řada zájemců. V čem jste lepší kandidát, než oni?
Těžko budu mít možnost se s nimi osobně setkat, ale nepochybuji, že jsou všichni kvalitními kandidáty. Tou správnou osobou pro tuto pozici budu za předpokladu, že v průběhu našeho rozhovoru, v němž bych se rád dozvěděl víc o této příležitosti, zjistíme, že mé odpovědi na vaše otázky ohledně práce a s ní spojených výzev se budou zdát jako ideální naplnění potřeb vaší společnosti. V takovém případě shody budu nadšený.
Jaká je vaše největší slabina?
Když jsem byl mladší, měl jsem ve zvyku příliš se zabývat svými slabostmi a měl jsem dojem, že mám spoustu chyb. Až postupem let a získanými zkušenostmi jsem pochopil, jak pošetilé je trápit se věcmi, v nichž nejsem dobrý. Takových je přirozeně víc než dost. Toužím se naopak dál zlepšovat a posouvat v tom, v čem dobrý jsem a co mě naplňuje, jako je právě grafický design a ilustrace.
Co by o vás řekl váš poslední nadřízený?
Pravděpodobně by řekla, že jsem ji vždy podporoval a zároveň udržoval ve střehu, a že se nám ve spoustě ohledů skvěle spolupracovalo.
Pokud byste byl/a plechovka polévky, který druh by to byl?
Řekl/a bych nějaká zdravá a vydatná, se špetkou koření.
Kolik jste si loni vydělal/a?
Raději bych hovořil/a o cílovém rozpětí, které pro tuto pozici nabízíte, a dle toho můžeme dojít k tomu, jaká je má představa. (V případě neodbytnosti) Má hrubá představa je 55 tisíc měsíčně, je to v mezích vaší nabídky?
Jaký je váš osobní plán na následujících pět let?
Jsem spíše otevřený sledu událostí v mém životě i světě kolem. Co ale ve své budoucnosti určitě vidím, je život v zahraničí a především touha vzdělávat se v oblasti digitálního marketingu. A jak to máte s plánováním vy?
Autorka Liz Ryan je kariérní koučka
