Gruzínci protestují v ulicích nepřetržitě už dva měsíce. Protestů se účastní bezprecedentní množství lidí, kteří se snaží udržet gruzínské směřování k evropské integraci.
Demonstrace proti krokům gruzínské vlády trvají již více než šedesát dní. Gruzínci vycházejí do ulic, aby protestovali proti tomu, že jednobarevná vláda strany Gruzínský sen, za kterou stojí oligarcha Bidzina Ivanišvili, přerušila přístupová jednání do Evropské unie. A to i přesto, že evropskou integraci podporuje až osmdesát procent Gruzínců. Vláda premiéra Irakliho Kobachidzeho vůči protestujícím brutálně zasahuje.
Stoupající brutalitu a autoritářské praktiky pociťují i nezávislí gruzínští novináři. O tom, co se v zemi děje a jak protestující Gruzínci vnímají současné vlny protivládních protestů na Slovensku, jsme se bavili se šéfredaktorem gruzínského Forbesu Šotou Digmelašvilim.
Jaká je momentálně situace v Gruzii?
Protesty pokračují. Do ulic vycházejí každý den desítky tisíc lidí.
Proč vlastně protesty začaly?
Vláda pozastavila přístupová jednání o vstupu do Evropské unie. Vlastně řekli, že Gruzie není připravena na vstup a že bude připravena až v roce 2028, kdy se obnoví přístupový proces. Samotný přístupový proces paradoxně začal po masivních protestech, když vláda hrozila, že nepodá přihlášku do Evropské unie.
Vlna protestů naznačuje, že většina obyvatelstva je pro vstup do Evropské unie. Proč vláda jedná opačně?
Vláda chce proces evropské integrace podkopat a zastavit. Nemůže to ale dělat otevřeně, protože pro vstup do Evropské unie je až osmdesát procent populace. Přišli tedy s argumentem, že nejsme připraveni.
I vládní strana Gruzínský sen, která v říjnu vyhrála volby s 53 procenty hlasů, kandidovala s tím, že je pro vstup do Evropské unie. Samozřejmě to podali tak, že chtějí vstoupit do EU se ctí. Po volbách přišla otočka.
O parlamentních volbách, které se v Gruzii konaly koncem loňského roku, existují pochybnosti. Byly férové?
Výsledky parlamentních voleb nejsou všeobecně uznané. Ano, vláda dostala gratulace od Venezuely a Ruska, ale například zpráva OSN o volbách byla nejhorší od devadesátých let, kdy tady byla občanská válka. V průzkumech nezávislých agentur měl Gruzínský sen výsledek kolem čtyřiceti procent. Naopak státní agentury mu naměřily více.
Počet obyvatel Gruzie je 3,7 milionu. Volební právo má 2,5 milionu lidí, z nichž velká část žije v zahraničí. Volební účast byla netypicky vysoká, až 2,2 milionu lidí. Při takové účasti, která se dá porovnat jen s volbami v roce 2012, kdy padla vláda, by se očekával jiný výsledek.
Opozice a nezávislí pozorovatelé tyto výsledky zpochybňují a neuznávají ani parlamentní volbu nového prezidenta.
Pozoruhodné je, že mu to Putin dovolil. Víme, že ruský prezident nemá rád, když oligarchové vyvážejí peníze z Ruska. Můžeme pouze hádat, jaká je za tím dohoda.
Proč nová vláda zastavila přístupový proces do Evropské unie, když je pro vstup drtivá většina Gruzínců?
To můžeme pouze hádat. Za tímto rozhodnutím je oligarcha Bidzina Ivanišvili, který je neformálním vládcem Gruzie a který založil stranu Gruzínský sen. Žádné vládní rozhodnutí se nestane bez jeho vědomí. Jeho majetek má hodnotu třetiny našeho HDP, je to alespoň pět miliard dolarů.
Jak se Ivanišvili dostal k tak velkému majetku?
Získal ho v devadesátých letech v Rusku. Následně svůj majetek přesunul do Gruzie. Pozoruhodné je, že mu to Putin dovolil. Víme, že ruský prezident nemá rád, když oligarchové vyvážejí své peníze ven z Ruska.
Můžeme jen hádat, jaká je za tím dohoda. Ivanišvili získal moc přes svou stranu a teď je neomezeným vládcem Gruzie. Jsou s tím spojené i paradoxní záležitosti. Během pandemie měl ve vládě svého osobního zubaře, který byl ministrem zdravotnictví. Ministrem vnitra byl zase šéf jeho bodyguardů. Doslova uchvátil stát. To, že přišel z Ruska, je zřejmě i důvod toho, že přišel odklon od Evropské unie.
Gruzie není Bělorusko
Jaký je konečný cíl Bidziny Ivanišviliho? Chce být jako běloruský diktátor Lukašenko?
Byly vůči němu uplatněny mezinárodní sankce, takže teď potřebuje pro sebe mít území, kde na něj nedosáhnou. Podle mě chce bezpečný přístav pro své majetky a mít pod kontrolou zemi, kterou bude řídit jako svou firmu. Nemyslím si, že by tu fungovala diktatura, jaká je v Bělorusku.
Foto Profimedia
Proč ne?
V Gruzii každý každého zná. Každý je něčí přítel a něčí příbuzný. Navíc máme zkušenost s demokracií a fungujícími institucemi. V Gruzii není možné dosáhnout takové úrovně diktatury, jaká je v Bělorusku. Je však možné, že přesně něco takového by chtěl. Určitě netouží po demokracii.
Je jasné, že Rusko zasahuje do gruzínských záležitostí. Jaké jsou nejvíce vyčnívající případy?
Rusko momentálně čelí sankcím a mnoho produktů se do Ruska vyváží přes Gruzii. Jsou to například automobily. Dalším příkladem je nová legislativa, která se používá proti nevládním organizacím.
Pokud nevládní organizace získá více než dvacet procent peněz ze zahraničí, musí se registrovat jako agent se zahraničním vlivem. Je to legislativa převzatá z Ruska. Na kontrolu účetnictví nevládek stačí i anonymní dopis. Stačí, že si úředník sám pošle takový dopis, a může nevládní organizaci zabavit všechny dokumenty.
Vidím tu mnoho podobností i v protestech. U vás protestovalo sto tisíc lidí po celém Slovensku a totéž je i zde.
Odrazila se současná situace i na práci novinářů?
Ano. Během protestů bylo napadeno a zraněno více než padesát novinářů. Zaměřují se na ně pracovníci tajných služeb. Brutální útoky se dějí například během živých vstupů z demonstrací. Někteří novináři měli štěstí, že vůbec přežili. Jedna z novinářek byla zatčena za to, že se bránila proti napadení, a nyní jí hrozí devět let vězení. Zatčeni byli v minulosti i ředitelé vydavatelství. Ty ale propustili.
Zatýkání opozice
Gruzínská vláda systematicky zastrašuje a zatýká opozičníky. Tamní policie v neděli zadržela několik protivládních demonstrantů, když tisíce demonstrantů požadujících nové parlamentní volby nakrátko zablokovaly dálnici na okraji hlavního města Tbilisi.
Podle agentury Reuters byl zadržen i Nika Melia, vůdce největší opoziční strany v zemi, Koalice pro změnu. Ten byl později propuštěn na kauci po zatčení za správní delikt.
Zasáhlo to i vás ve Forbesu?
Jednoho z našich redaktorů zbili příslušníci speciálních složek. V současnosti je v Gruzii opravdu nebezpečné být nezávislým a kritickým novinářem. Já už dostávám vyhrůžky dlouho a naučil jsem se s tím žít. Má to však i jinou stránku. Vláda pracuje na tom, aby podnikatelům zabránila inzerovat v nezávislých médiích.
Nemusíte být ani kritičtí. Stačí, že jste nezávislí a objektivní. Naštěstí je tu velká část podnikatelů, kteří podporují protesty a kritizují kroky vlády. Sdružili se v platformě Free Business, kde je už více než dva a půl tisíce podnikatelů a firem. Jsou mezi nimi i opravdu velké společnosti. Dobré je, že proti krokům vlády protestují i firmy, které nejsou v této platformě. Vláda se snaží přiškrtit nezávislá média, ale zatím se nám daří přežít.
Cítíme naději
Náš premiér odcestoval na návštěvu do Moskvy, setkal se s Putinem a krátce nato začal mluvit o převratu organizovaném ze zahraničí. Podpořil ho i váš premiér. Sledujete situaci na Slovensku?
Ano, a je tu mnoho podobností s Gruzií. Jsou to metanarativy, které se objevují na Slovensku, ale například i v Maďarsku. Začne se mluvit o tom, že „nepotřebujeme Brusel, aby nám diktoval“, že „musíme chránit naši svobodu“, že „Západ nás nutí být LGBTQI“. Vidím tu mnoho podobností i v protestech.
U vás protestovalo sto tisíc lidí po celém Slovensku a totéž je i zde. Našich protestů se účastní bezprecedentní množství lidí. Na největších protestech bylo více než dvě stě tisíc lidí, což je obrovské číslo. Lidé, kteří zažili protesty v roce 1989, kdy se Gruzie osvobodila od Sovětského svazu, říkají, že ani tehdy v ulicích nebyly takové masy.
Premiér Fico spojil organizaci převratu na Slovensku s gruzínským občanem Mamukem Mamulašvilim, který je velitelem Gruzínské legie bojující na Ukrajině. Co na to říkáte?
Mamuka Mamulašvili se podle mých informací nedávno zotavoval z posledního ze série údajných pokusů o otravu. Není to tak dávno, co některé ruské telegramové kanály dokonce tvrdily, že byl „zlikvidován“.
Vzhledem k těmto okolnostem v kombinaci s jeho účastí ve válce na Ukrajině – probíhajícím konfliktu způsobeném ruskou invazí – se zdá být velmi nepravděpodobné, že by byl schopný zorganizovat operace schopné vyvolat politické změny takového rozsahu.
Demonstranti žádající pokračování v přístupových jednáních do EU.
Dá se odhadnout, jaký bude další vývoj?
Můžu pouze hádat. Máme zkušenosti z předchozích protestů v našem regionu. Žijeme ale v internetové éře a na webu jsou stovky trollů a silná vládní propaganda. Je těžší lidi mobilizovat, proto potřebujeme v ulicích velké množství lidí, abychom dosáhli změny.
Možná však ani statisíce lidí v ulicích nebudou stačit. Opozice ignoruje parlament a zasedá v něm pouze vládní strana. Pomáhá to, že Rusko je na ústupu. Ztratilo pozice v Sýrii, neúspěšně se pokusilo ovlivnit volby v Moldavsku a Rumunsku. Vidíme, co se děje na Slovensku. Máme důvody cítit naději.
Je třeba si uvědomit, že celý odpor a skepticismus vůči Evropské unii jsou řízeny z Ruska. Podkopávat demokracii přes polarizaci je ruská politická doktrína.
Co je na celé této situaci nejtěžší pro vás osobně?
Nejtěžší je spojit osobní život a to, že mám rodinu, s tím, že jsem novinář a čelím rizikům a vyhrůžkám. Rodina se o mě bojí. Je těžké chránit ji a zároveň zvládat břemeno odpovědnosti.
Jaká je cesta ven?
Jsme existenčně ohroženi. Suverenita naší země je ohrožena. Ztratí ji, pokud Rusko uspěje a dostane nás opět za svou železnou oponu. Hrozí nám návrat k poloautoritářskému režimu a k izolaci. Za posledních dvacet let jsme budovali demokracii. Vstup do Evropské unie je pro nás naplněním naší historické mise.
Od středověku jsme byli křesťanskou zemí v obklíčení. Historicky se cítíme být součástí širšího západního světa. Spojení s Ruskem pro nás nedopadlo dobře a k naplnění našeho evropského snu, který nyní Rusko ohrožuje, jsme nikdy nebyli blíže. Musíme doufat a naplnit náš boj nadějí, ne hněvem. Pro Gruzii je jedinou možnou cestou demokracie. I investice přijdou pouze do demokratické země.
