Začátky března byly v pražském Centru současného umění DOX euforické. Výstava čechoamerického ilustrátora Petra Síse trhala návštěvnické rekordy, za pět měsíců ji navštívilo skoro 100 tisíc lidí a pořadatelé dvakrát prodlužovali. Jenže pak přišel ze dne na den lockdown.

„Jen na komerčních pronájmech prostor jsme za dva měsíce přišli o 2,5 milionu korun, celkem se naše ztráty blíží pěti milionům,“ konstatuje programová ředitelka centra DOX Michaela Šilpochová o další dva měsíce později.

Sedíme v kanceláři parfémované cigaretovým kouřem a mluvíme o restartu, na který se jedna z největších soukromých kulturních institucí v zemi chystá. V nádherném minimalistickém domě v pražských Holešovicích, nesoucím rukopis několika špiček současné české architektury, je totiž opět rušno.

Hlavní výstavní prostory zažívají instalaci ambiciózní výstavy Ultrasupernatural, mapující více než 20 let trvající výpravy české umělecké i partnerské dvojice Šlapetová–Rittstein do papuánské džungle. Pro veřejnost se otevře 27. května.

Dřevěná vzducholoď Gulliver a DOX+, nejnovější scéna komplexu vyhrazená pro divadlo, hudbu i komerční pronájmy dotující kulturní pokladnu, zatím zejí prázdnotou. Plánované beckettovské představení připravené na míru pro DOX či koncerty soudobé hudby byly odloženy na podzimní sezonu.

„Ekonomicky by to za stávajících podmínek nedávalo smysl,“ tvrdí Šilpochová s odkazem na pravidla provozu nastavená vládou.

Dvacetičlenný tvůrčí tým centra DOX má přesto napilno – vymýšlí a chystá program na míru „novému normálu“. Na zatravněné střeše DOX+ nazvané Evergreen už funguje bistro a od července se chystají například filmová promítání.

„Posílíme i naše obvyklé letní programy pro děti. Prázdninové příměstské tábory byly letos vyprodány už v únoru, takže pokud to podmínky dovolí, určitě budeme přidávat,“ nastiňuje energicky působící žena plány instituce, kde jsou běžně zvyklí uvažovat v poněkud rozmáchlejších rozměrech.

Zakladatel centra DOX Leoš Válka a programová ředitelka Michaela Šilpochová

V centru DOX ročně připraví kolem dvou desítek výstav a několik set programů pro školy i širokou veřejnost včetně diskusí či literárních pořadů. DOX+ pak v první sezoně zažil několik desítek divadelních a hudebních produkcí. Provoz instituce o ploše osm tisíc metrů čtverečních stojí ročně skoro 50 milionů korun.

„Čeká nás ještě těžké období. Sice otvíráme, ale spíš se zatím tak opatrně nadechujeme ve zkrácené otvírací době od středy do neděle odpoledne,“ říká Šilpochová a vyzývá návštěvníky, aby se přišli nadechnout s nimi.

Provoz stojí ročně skoro 50 milionů korun.

Návštěvnická struktura centra DOX se nejspíš změní. „Až 40 procent tvořili dosud turisté, dalších 30 procent školní třídy,“ vypočítává. Na zmíněné výstavě Petra Síse se denně protočily tři až čtyři školní skupiny.

„O nejexponovanějších víkendech galerie praskala ve švech, denně dorazily až dva tisíce návštěvníků a už jsme se dostávali na hranici toho, co jsme schopni pohodlně obsloužit,“ vzpomíná Šilpochová.

I když podobné návaly teď nečekají, hygienické standardy upravili pro současnou situaci. „Před každou výstavou bude kustod počítat lidi, a pokud počet návštěvníků v sále překročí stovku, přesměruje je do jiné části centra,“ upřesňuje ředitelka. Všude zároveň zavedou komplexní opatření navržená iniciativou NoCovid – s tou přišel Marek Vocel, jehož společnost The Venue se stará o pronájmy haly DOX+.

Vstupné, doplněné o prodeje z galerijního obchodu, nicméně tvoří necelých 20 procent příjmů centra. Mimo jiné i proto, že vzdělávací programy mají cenové limity sotva na polovině standardního vstupného. Pro fungování instituce jsou klíčové komerční pronájmy prostor, které zatím kryly splácení úvěru na novou halu.

Zbylé prostředky shání DOX od soukromých mecenášů a sponzorů, necelých 15 procent rozpočtu kryjí tuzemské i evropské veřejné zdroje. Leoš Válka zároveň patří k dlouhodobým kritikům českého grantového systému. Ten podle jeho mínění příliš zohledňuje subjektivní kritéria, například umělecký přínos instituce, proti jasně měřitelným parametrům – například kolik je žadatel schopen přinést vlastních prostředků.

„DOX má podobný rozpočet jako velké krajské galerie. Těm pokrývají téměř veškeré náklady na provoz kraje, a ministerstvo kultury navíc přispívá na program. My od něj dostáváme 1,74 procenta našeho ročního rozpočtu,“ argumentuje Válka, kterého přitom právě ministerstvo už dvakrát (v letech 2011 a 2017) ověnčilo kulturními cenami.

„Je to groteskně málo nejenom v kontextu soukromých investic, které jsme schopni zajistit, ale i v souvislosti s tím, kolik do státního rozpočtu odvádíme peněz,“ netajil Válka rozhořčení už při našem předvánočním setkání, kdy se mu o dalších propadech příjmů ještě ani nezdálo.

Ze čtyři roky staré analýzy společnosti KPMG vyplývá, že DOX do veřejných rozpočtů každoročně přispívá více než 20 miliony korun. „Byli bychom rádi, kdyby příspěvek magistrátu a ministerstva dohromady tvořil alespoň tolik, kolik my přispíváme do veřejných rozpočtů,“ říká Válka.

A s tradiční jadrností dodává, že výpadek cash flow v minulých dvou měsících řešili žebrotou. „Něco jsme si půjčili, banka nám odložila splátku úvěru za nový sál. Jsme vděční, že třeba Metrostav jako náš hlavní partner nám podporu běžně rozdělenou do několika splátek vyplatil najednou,“ popisuje Válka krizové hospodaření.

Centru se zároveň podařilo vybrat ve dvou veřejných sbírkách přes půl milionu korun – v případě instituce se 60 zaměstnanci to však postačí zhruba na měsíční odvody za zaměstnance. O speciální podpůrný grant pro kulturní instituce, které město dlouhodobě podporuje, DOX požádá i pražský magistrát.

Mezitím se odkládají příjezdy zahraničních hostů a zatím i zkoušky a představení mezinárodního uskupení Farma v jeskyni, zdejšího rezidenčního divadelního souboru. Michaela Šilpochová přesto s optimismem nastiňuje další plány.

Umění pro umění je málo.

Do nadcházející postkrizové sezony chtějí v centru vstoupit s novou dramaturgií, zdůrazňující jeho multižánrové zaměření: v plánu je vyhledávat a představovat tvůrce z Česka i ze zahraničí, kteří jsou rozkročení mezi více žánry.

Co se ale zcela jistě nezmění, bude společensky kritická agenda, která charakterizuje většinu výstupů holešovického uměleckého centra. „Umění pro umění je málo,“ říká Leoš Válka.

DOX je v současnosti největší nezávislou kulturní institucí v Česku, která vznikla ze soukromých peněz. Současní akcionáři – podnikatelé Václav Dejčmar, Karel Janeček, Libor Winkler a stávající ředitel Leoš Válka – do něj vložili několik set milionů korun.

Stejná čtveřice mecenášů provoz každoročně dofinancovává dalšími jednotkami milionů.