Před rokem byly ceny ropy na svých minimech. Mezi dubnem 2020 a začátkem letošního března však vzrostly o úctyhodných 430 procent. O tom, co za tím stojí a jestli se aktuální hodnoty stanou novým normálem, se pro Forbes rozepsal Martin Pich, ředitel divize Trading společnosti Moravské naftové doly (MND), která patří do miliardového impéria Karla Komárka.
Cenové války mezi Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty, Spojenými státy a Ruskem vystřídala v průběhu roku 2020 efektivní spolupráce v rámci OPEC+, kde se jednotliví hráči dohodli na snížení těžby až o devět milionů barelů za den i na tom, jak těžbu pomalu v čase vracet zpět na trh.
Spojené státy navíc trhu pomohly přirozeným poklesem počtu nových vrtů a těžby, když se náklady na těžbu dostaly vysoko nad tržní cenu, která v některých US regionech dokonce dosáhla záporných hodnot. Tyto dva faktory přepsaly vzorce chování při tvorbě ceny ropy na období dalších dvanáct až osmnáct měsíců.
Rusko, známé tím, že s OPEC nekoordinovalo své kroky, přistoupilo, byť pravděpodobně jen dočasně, k omezení těžby, hnáno výpadkem příjmu kvůli nižší ekonomické aktivitě způsobené covidem a nízkými cenami nejen ropy.
Jeho rozpočet je dle veřejně dostupných zdrojů postaven na minimální ceně ropy typu Brent na úrovni 45 dolarů za barel. Saúdové by pak rádi viděli cenu dlouhodobě alespoň na sedmdesáti dolarech. Pro ostatní členy OPEC jsou ceny nad šedesát dolarů již velmi zajímavé.
Další věcí je, že společnosti v USA těžící břidlicovou ropu, takzvaný shale oil, zastavily investice do nových vrtů. Jejich cash flow a vysoké dluhy jim to prostě neumožňovaly. Víme, že „shale oil“ vrty mají velmi krátkou dobu životnosti a bez kontinuálního otevírání nových vrtů nelze velikost těžby v podstatě udržet.
Martin Pich, ředitel divize Trading společnosti Moravské naftové doly (MND)
To znamená, že těžba v USA se na předcovidovou úroveň jen tak rychle nevrátí. Pro představu v prvním čtvrtletí roku 2020 dosahovala třinácti milionů barelů za den a dnes už je to jen jedenáct milionů.
Pro nákladovou cenu ropy se však stalo i něco pozitivního. Americké společnosti začaly šetřit, optimalizovat a snížily náklady na produkci jednoho barelu o přibližně osm až deset dolarů. Navíc změnily přístup k takzvanému hedgingu. Již nenechávají prodeje ropy na měsíčních kontraktech, ale hedgují těžbu v horizontu šesti až osmnácti měsíců.
To má vliv na budoucí stabilitu těžby. Pokud totiž zůstane cena ropy v průměru ode dneška do konce roku 2022 nad 58 dolary (WTI), je jisté, že si americké společnosti dokážou vygenerovat pozitivní cash flow, což se přetaví v obnovu investic do vrtů. A to je fakt, který bude v horizontu dvanácti až osmnácti měsíců brzdit nárůst ceny ropy. S rychlým oživením těžby ještě v letošním roce však ve Spojených státech počítat nelze.
Současně platí, že spotřeba ropy je v porovnání s rokem 2019 v Evropě i ve Spojených státech stále nízká. Přispívá k tomu například celosvětový útlum letecké osobní dopravy. A nelze v tomto ohledu čekat žádné rychlé změny, dokud obyvatelstvo nebude proočkováno nebo se nenajde jiný prostředek, který by snížil šíření koronaviru.
Jinými slovy máme sice slabší poptávku, ale na druhé straně máme dohodu na straně nabídky a pokles dodávek ze Spojených států. Znamená to, že cena je teď v rukou OPEC+. Pokud se OPEC+ bude chovat koordinovaně, cena ropy bude stabilní na úrovni minimálně 60 dolarů za barel, a to i v průběhu postupného navyšování těžby.
Lze počítat s tím, že velcí finanční hráči této napjaté situace využijí a budou se snažit posouvat ceny směrem vzhůru. Minimálně do začátku dubna, kdy bude další zasedání OPEC+, mají hřiště volné. Pokud se k tomu přidají další vnější faktory, jako jsou nepokoje v zemích vyvážejících ropu, můžeme vidět ceny ropy i nad 75 dolary.
