Na LinkedInu je téměř dvacet let. A za tu dobu se podle něj podstatně proměnila nejen sama tahle sociální síť, ale i to, jak ji lidé chápou a jak k ní přistupují. Expert na sociální sítě Adam Zbiejczuk tvrdí, že LinkedIn má obrovský potenciál, který v současné době správně využívá asi jen pět až deset procent Čechů. V rozhovoru pro Forbes mimo jiné vysvětluje, proč nepsat na LinkedIn dvojjazyčně a nemluvit jen o sobě.
Už dávno neplatí, že na sociální síť, kterou v roce 2003 spustil Reid Hoffman, chodíme jen na bázi monologu demonstrovat své profesní úspěchy. „Málokdo dřív LinkedIn vnímal jako obsahovou síť, kam by stálo za to chodit a něco si tam číst, nebo tam něco naopak psát,“ tvrdí Zbiejczuk, spoluvlastník Influencer.cz a expert na sociální sítě.
To se podle něj rychle mění, byť sítě jako Facebook nebo Twitter jsou v tomhle ohledu mnohem dál. Tím, že je však na LinkedInu relativně málo lidí aktivních, dává to uživatelům možnost být snáz vidět. „Vaše příspěvky velmi pravděpodobně uvidí víc lidí, než kolik jich máte ve své síti,“ říká o potenciálu profesní sítě Zbiejczuk.
Lidé by se podle něj měli naučit o svém jméně uvažovat jako o značce. „Sociální kapitál, který máme a který si s sebou neseme, přežije všechny naše přesuny a pozice,“ říká Zbiejczuk. Stejně tak by si lidé měli hýčkat vlastní profil. „Váš profil je vaše vizitka a měl by být aktuální,“ doplňuje. První online dojem je podle něj stejně důležitý jako v reálném světě, ale málo lidí si to uvědomuje.
Jediná správná verze toho, jak LinkedIn používat, sice neexistuje, ale Adam Zbiejczuk v rozhovoru pro Forbes přesto radí, jak si naklonit algoritmy a popisuje, jak je v současné chvíli snadné na této síti vyniknout. „Je důležitější zajímavost příspěvku než jeho načasování. Nedoporučuji ale postovat moc často, spíš si držet pravidelnost,“ říká například.
Proč bychom měli vlastně používat LinkedIn?
Je stále důležitější uvažovat o vlastním jméně jako o značce. A je relativně jedno, jestli člověk pracuje v korporátu, na volné noze nebo se primárně zabývá neziskem. Sociální kapitál, který máme a který si s sebou neseme, přežije všechny ty naše přesuny a pozice.
Stojí za to na něm pracovat, protože je to čím dál tím důležitější součást našich životů. Stejně jako záleží na prvním dojmu v offline setkání, záleží i na online dojmu, který děláme.
Co dělá první online dojem?
Výsledky vyhledávání a v nich často jsou to právě sociální sítě. Člověk nemusí být influencer nebo celebrita, ale budou nás hledat naši budoucí obchodní partneři, zaměstnanci a zaměstnavatelé. Nebo váš tajný obdivovatel se půjde podívat, aby se o vás něco dozvěděl.
Jak s tím nakládat?
Sociální sítě mají tu výhodu, nebo nevýhodu, že si je můžeme tvarovat dle vlastního zvážení. To, že jsme schopni na nich sociální kapitál akumulovat, patří určitě k těm podstatnějším vlivům. Platilo to už dřív a dneska to platí o to víc.
Co to znamená?
Pokud mám za sebou profesní historii, tak si ji můžu sbalit do uzlíčku a vzít s sebou. Mám tam svůj životopis, mám tam svoje reference, mám tam svoji síť kontaktů, která mě provází.
Jak dlouho máte LinkedIn?
Příští rok to bude dvacet let. Začínal jsem ještě na vysoké škole, kdy jsem si tam přidal pár spolužáků. V té době se mluvilo o „six degrees of separation“, že ke každému člověku na světě to máte jen šest kroků. Se sociálními sítěmi je to rozhodně méně.
Speciálně u nás je krásně vidět, že jakmile získáte řekněme pět set a více spojení na LinkedInu, tak tím, že je Česká republika velmi malá, dá se krásně obsáhnout. Mít síť kontaktů, která se vám sama aktualizuje, je nesmírně užitečná věc.
Dřív jsme ale LinkedIn takto nevnímali, že?
Málokdo to vnímal jako obsahovou síť, kam by stálo za to chodit a něco si tam číst, nebo tam něco naopak psát.
Jak se to vnímání během dejme tomu posledních pěti let proměnilo?
Stejně jako sociální sítě se přesouvají z B2C do B2B, tak se mění způsob, jakým lidi vnímají LinkedIn právě z hlediska konkurence. LinkedIn si přes svoje aktuální změny zachovává punc serióznější sítě. Je zde míň falešných profilů, nedá se to srovnat s Twitterem a Facebookem. Únava, vyčerpání a přehlcení na dalších sítích daly LinkedInu dobrou pozici a překonal se problém „vejce a slepice“.
Co tím myslíte?
Nikdo tam nepíše, tak tam nikdo nechodí konzumovat obsah. Nikdo tam nechodí konzumovat obsah, nemá smysl tam teda psát. Lidí, kteří to dnes berou jako svou primární sociální síť, kam se chodí dívat denně, výrazným způsobem přibylo. A těch, kteří tam nejsou denně, ale častěji, než tam byli dřív, je ještě víc.
A aktivních přispěvatelů?
Lidí, kteří jsou tam aktivní, to znamená, že by tam sami přispívali, je pořád relativně málo. Mluví se o pěti až deseti procentech aktivních uživatelů.
Člověk má tedy na LinkedInu lepší výchozí pozici?
Dává nám to možnost být vidět. Vaše příspěvky velmi pravděpodobně uvidí víc lidí, než kolik jich máte ve své síti. Na LinkedInu navíc můžeme předpokládat, že naše publikum bude oproti průměru populace bohatší, vzdělanější, starší a víc v rozhodujících pozicích, a tím pádem velmi zajímavé byznysově.
Tohle je jeden z podstatných aspektů, nad kterými přemýšlet, pokud bych se rozhodoval, jestli se mám soustředit na Twitter, na LinkedIn, na Facebook nebo na Instagram. Zkrátka, kde si tu prezenci budovat. LinkedIn má tu výhodu, že i s jedním příspěvkem měsíčně budu v několika málo procentech nejaktivnějších, což u žádné z těch dalších sociálních sítí neplatí.
Umějí Češi s potenciálem LinkedInu pracovat?
Mnozí jsou na LinkedInu aktivní denně. Mají několik příspěvků týdně, jsou hodně vidět a je to pochopitelné, protože to je často jejich každodenní job, takže logicky tam musejí být. Je vhodné si uvědomit, co od toho očekávám a tomu přizpůsobit svoji strategii. Pokud jste šéf firmy, tak nikdo neočekává, že budete mít každý den příspěvek na LinkedInu, naopak by to vypadalo spíš špatně. Jakože nemáte co dělat, vaše firma má problémy nebo máte problém s vlastním egem.
Takže není univerzální recept?
Je důležité říct si, za jakým cílem chcete LinkedIn využít. LinkedIn a aktivita na něm například může pomoci k větší šanci být zvaný do podcastů, na konference a podobně. A čím víc mediálních výstupů máte, tím více máte materiálu pro další příspěvky, protože to často bývá právě to, co lidi zajímá.
Někomu hádám stačí, aby byl profil reprezentativní…
Všechny sociální sítě nahrávají více extrovertům než introvertům. Ale neznamená to, že by introvert nemohl úspěšně fungovat na LinkedInu.
Kdo vás napadne, když se řekne zajímavý profil na LinkedInu?
Každý si jistě může najít zajímavé a inspirativní osobnosti. Od šéfů velkých firem – Jannis Samaras z Kofoly, Petr Borkovec z Partners, přes šikovné freelancery jako je Eliška Vyhnánková školící sociální sítě a také AI až třeba po lékaře jako je Jan Richter nebo Kateřina Šédová, zakladatelka projektu Loono.
Jaká je etiketa na LinkedInu, je běžné přidávat si tam do spojení lidi, které neznáme?
Je to určitě na uvážení každého, jak si to nastaví. Karel Komárek má 53 spojení a mnoho tisíc followerů. A pak jsou lidi, kteří si přidávají opravdu úplně každého. To bych ale nedoporučoval, protože potom to může sloužit třeba k legitimizaci falešných účtů.
Jak to myslíte?
Když se nepodívám ani na to, že to je jednoznačně falešný účet a přidám si ho, tak někdo může koukat, že máme společného známého a kontroluje to a přidá si toho člověka. Osobně chci vědět, proč si mě člověk přidává, takže ocením, když to lidé, které neznám, k žádosti o spojení dopíšou. Přijde mi to jako normální, slušná a užitečná věc, když tam ta možnost je.
Jak si LinkedIn vede v porovnání s ostatními sociálními sítěmi z hlediska důvěryhodnosti?
Dlouhodobě poměrně dobře. V různých hodnoceních vychází výrazně lépe než většina jiných sociálních sítí. Jejich srovnání dělá například Business Insider a v roce 2023 předběhl LinkedIn jen Pinterest.
LinkedIn je nicméně obětí vlastního úspěchu. Jedno z kritérií, ve kterém šel LinkedIn dolů, byla relevance reklam. Reklam je tam víc, než bylo dřív, a nejsou příliš dobře cílené. Z hlediska míry ochrany uživatele je na tom ale LinkedIn v porovnání s Facebookem, Twitterem nebo Instagramem relativně velmi slušně.
Kolik Čechů má LinkedIn?
Čísla se liší podle toho, koho se člověk zeptá. Sám LinkedIn dlouhodobě uvádí čísla, která se nedají brát vážně. Vycházejí z počtů registrovaných účtů a to číslo je někde okolo dvou a půl milionu. Nicméně je jasné, že dva a půl milionu účtů to nemohou být ani omylem. Taková penetrace LinkedInu tady není. Nevychází ani v kvalitativních výzkumech, jako jsou „Češi v síti“. Založených účtů mohou být kvanta, ale to jsou účty, co mají nula nebo jedno spojení.
A těch aktivních?
Když se budeme dívat na to, kolik LinkedIn musel uvést pro jednotlivé země Evropské unie počet uživatelů v rámci DSA Transparency Reportu, to číslo bylo po zaokrouhlení šest set tisíc. To by mělo odpovídat lidem, kteří se přihlásí na LinkedIn alespoň jednou měsíčně. K tomu bych přičetl určitě ještě nějakou část lidí, kteří se logují třeba jednou za kvartál. Já bych to číslo odhadl někde k osmi stům tisíců uživatelů, kteří ten účet mají, dokážou se k němu dostat a v nějaké míře ho používají.
Jak bychom si měli správně vyplnit profil?
Váš profil je vaše vizitka a měl by být aktuální. LinkedIn vás vede k tomu, abyste si přidali všechny relevantní kategorie. Nejdůležitější věci dejte co nejvíc nahoru. To, co o vás lidi uvidí nejčastěji, je jméno, fotka a headline, který je do češtiny trochu nešťastně překládaný jako motto.
Proč nešťastně?
Když si dáte hledat, kolikrát má někdo na LinkedInu napsáno „když nemůžeš, tak přidej“, tak jsou to stovky lidí. Mělo by to být spíš naše pracovní představení a já velmi doporučuji, aby z drobného popisku pod fotkou bylo jasné, co děláte a kde to děláte. Obecně doporučuji vyplnit celý profil a nezapomínat ho aktualizovat a psát doporučení.
Jak měla vypadat naše aktivita na LinkedInu?
Spousta lidí má z LinkedInu dojem, že to je místo, kde se všichni poplácávají po zádech a všechno je filmové a krásné. Jsou ale vidět i určité módní vlny. Co byla koťátka na Facebooku, to byly motivační citáty na LinkedInu. Pokud člověk nechce, aby jeho obsah zapadl, měl by se vyhnout tomu, že mluví pořád jenom o sobě.
To je asi častý nešvar LinkedInu…
A není to většinou tak zajímavé, protože toho mají všichni už dost. Můžeme mluvit o specifických problémech, které řešíme, a tím pádem je může řešit i někdo jiný. Přijde mi vhodné doporučovat další lidi, produkty, projekty, mluvit hezky o našich zákaznících, o svých kolezích. Další možnost je být gatekeeperem.
V jakém smyslu?
Řada odborníků má spoustu zajímavých informací, které nejsou třeba úplně běžně známé. Náš kolega v CETIN, šéf bezpečnosti, nemůže z podstaty své práce mluvit o tom, co přímo dělá. Na LinkedInu ale sdílí zajímavosti odborného charakteru. Od popovějších věcí, které jsou pro širší publikum, až po velmi odborné články. Čímž dává najevo, že tomu rozumí, má přehled a chytá aktuální trendy.
Příspěvky o tom, že se nám něco povedlo, nám tedy příliš nepomůžou?
V lepším případě je může někdo z našich přátel lajknout nebo napsat „gratuluju, skvělá práce“, což je komentář, který je ve skutečnosti lajk převlečený za komentář. A algoritmus to pozná.
Naopak, poměrně trendující a komentáře-generující jsou příspěvky typu customer experience. Posouvají náš obsah ven z naší bubliny té první úrovně sítě. Od těch lidí, se kterými jsme ve spojení, směrem k jejich kontaktům, jejich spojením. Ve chvíli, kdy příspěvky diskusi skutečně vzbudí, dostanou se výrazně dál.
Jak moc sdílet osobní život?
Mám příklad obchodníka, který tam sdílel narození třetího dítěte a byl to jeho vůbec nejúspěšnější příspěvek. Pokud je s tím komfortní, tak je to nějaký small talk, který se do byznysu stejně propisuje. Ptáme se našich obchodních partnerů, jak se mají. Tušíme, jaké mají koníčky. Víme, že někoho má smysl pozvat na golf a někoho do baru.
Pořád je to ale profesní síť…
Dává smysl mít tam i osobní život, ale nepřehánět to. Řekl bych třeba jedna ku čtyřem. Osobní věci pomáhají člověka představit v tom reálném světle a polidšťují ho. Otázkou je ale třeba sdílení politických názorů.
Je třeba dát si pozor i na komentáře?
I v síti, kde jsou lidé spíše s vyšším platem, narazíte na dost blbců, jenom jim většinou nemusíte opravovat úplně bazální pravopisné chyby. Nemá smysl snažit se vyhrát diskuse na internetu a platí to i o LinkedInu. A je třeba si uvědomit, že komentáře jsou na LinkedInu velmi dobře dohledatelné.
Když si kliknu na něčí profil a podívám se na jeho poslední aktivitu, tak tam vidím v jedné záložce jeho poslední příspěvky. Když si kliknu vedle, tak vidím vaše poslední komentáře. Pokud jste trávili poslední čtrnáct dní hejtováním, je to tam velmi dobře vidět.
Co načasování příspěvků, máte v tomhle ohledu nějaké rady?
Nemám rád univerzální doporučení, protože prostě nefungují. Co platí pro jednoho, nemusí platit pro dalšího. Každý ať si to vyzkouší sám. Zajímavost příspěvku je víc než jeho načasování. Nedoporučuji nicméně postovat moc často, ale spíš si držet pravidelnost.
A také je vhodné myslet na to, že nejde jen o vlastní příspěvky, ale šířeji o aktivitu na celé síti. Pište komentáře, které jsou lepší než původní příspěvky.
Měli bychom na LinkedIn psát v češtině?
Když někdo začne psát v češtině a daří se mu a pak chce přejít do angličtiny, tak většinou utrpí hrozný propad ve všech parametrech. Přestanou ho vidět ti, kdo ho předtím viděli v češtině, a noví ho vidět nezačnou. LinkedIn není schopný zvládat více jazyků. A takových různých problémů, na které na LinkedInu dříve nebo později narazíte, je obrovské množství.
Angličtina sama o sobě problém není. Když někdo píše od začátku anglicky (a jeho publikum s tím nemá problém), tak to funguje úplně v pořádku, i když je v ČR a většina jeho spojení také. Problém je střídání jazyků nebo přechod od jednoho k druhému.
Jaké má tedy podle vás LinkedIn mezery?
Problematičtějších míst je tam spousta. Když Microsoft koupil LinkedIn, tak celá řada lidí, včetně mě, byla poměrně skeptická, jak to dopadne. Historie Microsoft akvizic– Skype, Nokia – nebyla úžasná. Ale dalo by se říct, že se to docela povedlo.
Má to i odvrácenou stranu?
Kde je Microsoft v případě LinkedInu poměrně vidět, je jejich nápověda a support. Kdo někdy musel řešit nějaké microsoftí nápovědy, tak ví, že to nemá úplně dobrou pověst. Další věc je LinkedIn webová a mobilní aplikace, která z hlediska uživatelského rozhraní není vůbec dobrá.
Když si budu chtít rozkliknout svoje kontakty, půjdu do sekce My Network, kde mám teď čtyři tisíce kontaktů, ale úplně tam chybí stránkování. Podívat se na lidi, které mám v síti, by přitom měla by základní funkcionalita.
Je tam toho víc?
Obrovské množství. Když si chci založit newsletter, tak tam není tlačítko „založit newsletter“. Musím jít do „napsat článek“ a v rámci psaní článku si vybrat, že nechci psát článek, ale založit newsletter. A když se chci podívat na newslettery, nejde je hledat. Strašně špatné je také vyhledávání klíčových slov. Stejně tak hashtagy. Pokud by si někdo myslel, že hashtagy budou fungovat jako na Twitteru, tak vůbec.
Jakou má podle vás LinkedIn budoucnost?
Už před několika lety jsem se bavil se zástupcem LinkedInu, který měl poměrně zajímavou vizi. Chtěl, aby LinkedIn byl partnerem HR šéfů. Aby díky LinkedInu velké korporáty mohly lépe plánovat, kde postavit novou fabriku nebo jaká je fluktuace lidí na trhu.
Na LinkedIn se dá dívat jako na obří datovou zásobárnu ekonomicko-pracovních dat, analýz, benchmarků. Je spíš problém vybrat si z těch dat, čemu věnovat pozornost, jaké produkty z toho vytvořit a jakým způsobem je dál nabízet. Tam vidím největší budoucí potenciál LinkedInu.
Má cenu zakládat si profil na nově vznikajících sítích?
I já sám už jsem dnes trošku pomalejší. Jsem na TikToku, ale používám ho minimálně. Jsem na BeRealu, ale přišel jsem tam až rok poté, co se to rozjíždělo. Nemyslím si, že pro většinu lidí má smysl být všude. Ideální je najít si síť, která mi dává benefit z jejího používání, ať už je to cokoli.
A vytvářet obsah přímo pro ni?
Ano. Většinou podle mě nepůsobí dobře, když uživatel kopíruje obsah jedna ku jedné všude. Každá síť má nějakou etiketu a tím pádem by ty příspěvky neměly být totožné. Na každé se mluví trošku jinak.
