Rozbitý domácí spotřebič už nemusí automaticky znamenat nákup nového. Bývalá vláda Petra Fialy na konci loňského roku schválila návrh zákona, který do českého právního systému zavádí evropské „právo na opravu“. Cílem je posílit ochranu spotřebitelů, prodloužit životnost výrobků i omezit elektronický odpad.
Právo na opravu, které vychází z evropské legislativy a vstoupí v platnost do poloviny roku 2026, dá lidem možnost žádat výrobce, aby jejich výrobek opravil i po uplynutí standardní dvouleté záruční doby, pokud je to technicky možné a ekonomicky rozumné.
Na rozdíl od dnes běžné praxe, kdy výrobci často omezeně poskytují díly či servisní informace, nový režim zakládá právo na přístup k návodům, technickým specifikacím i náhradním dílům za přiměřenou cenu a ve lhůtě, která odpovídá složitosti opravy. Za přiměřenou lhůtu se obvykle považuje období od několika dnů až po několik týdnů.
Pokud si zákazník nechá výrobek opravit v rámci záruky, zákonná záruční lhůta se automaticky prodlouží o další rok. Tato změna je součástí novely zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku. Pokud ji tuzemský parlament schválí, vstoupí, stejně jako samotné právo na opravu, v účinnost v červenci letošního roku.
Novela se přitom netýká jen prodloužení záruky o jeden rok. Zavádí také zákaz propagace výrobků, které jsou úmyslně navrženy tak, aby se rychle opotřebovaly nebo přestaly fungovat a nutily spotřebitele k častým nákupům nových kusů.
Podle ministerstva průmyslu a obchodu má toto opatření omezit nepoctivé praktiky, které zbytečně zatěžují rozpočty zákazníků i životní prostředí.
Konec kultury vyhazování
Evropská pravidla kladou důraz na to, aby byly výrobky už od návrhu uzpůsobené k opravám. Počítá se například s běžně dostupnými typy spojovacích prvků, konstrukcí založenou na vyměnitelných modulech a možností zařízení rozebrat bez rizika poškození okolních částí.
Klíčové součásti musejí jít vyměnit samostatně a bezpečně. Zároveň budou muset výrobky vyhovět technickým i bezpečnostním požadavkům, které směrnice stanovuje.
Výrobce přitom nebude moci opravu zamítnout jen proto, že se zařízení už někdo pokusil opravit dříve, ať už jiný servis, nebo samotný spotřebitel. Pokud by takovou opravu bezdůvodně odmítl, může mu Česká obchodní inspekce uložit pokutu až do výše pěti milionů korun.
Novinka se vztahuje jen na výrobky v rozsahu, který stanovuje právo Evropské unie. Týkat se bude například domácích spotřebičů jako pračky, myčky, vysavače, mobilních telefonů, tabletů nebo třeba serverů a datových úložišť.
„Podpora opravitelnosti je jedním z nejjednodušších a zároveň nejúčinnějších způsobů, jak chránit spotřebitele i životní prostředí. Chceme, aby se lidem vyplatilo nechat věci opravit, a zároveň aby měli jistotu, že výrobci budou tuto službu poskytovat férově a transparentně,“ vysvětluje nyní již bývalý ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.
Nová pravidla výrobcům a prodejcům stanovují jasné povinnosti. Budou muset zajistit dostupnost náhradních dílů po dobu až deseti let od uvedení produktu na trh a poskytovat spotřebitelům přístup k návodům a technickým informacím potřebným k opravám.
Výrobce bude mít zároveň povinnost ještě před zahájením opravy zákazníka srozumitelně seznámit s jejími podmínkami a předem vyčíslit očekávané náklady.
Sloužit k tomu má jednotný Evropský informační formulář o opravě, jehož parametry zůstávají závazné po dobu třiceti dnů. Zákazník by navíc měl mít na výběr, zda si po dobu opravy zapůjčí náhradní zařízení, nebo, pokud už oprava nebude technicky možná, zvolí výměnu za repasovaný výrobek.
Pokud výrobce nepůsobí v Evropské unii, přechází odpovědnost na jeho zplnomocněného zástupce. Není-li ani ten, musí opravu zajistit dovozce, případně distributor, uvedlo ministerstvo průmyslu.
Příležitost pro řemeslníky
Spolu se sjednocením pravidel pro opravy počítá Evropská komise také se vznikem celoevropské online platformy, která má lidem usnadnit hledání opravářů. Přístup na ni i samotná registrace mají být zdarma.
Vzhledem k nedostatku řemeslníků v Česku se do platformy budou moci zapojit nejen certifikovaní opraváři, ale také komunitní dílny či prodejci repasovaného zboží, včetně subjektů, které výrobky vykupují za účelem jejich opravy. Podle plánu má být platforma spuštěna v červenci 2027.
Členské státy Evropské unie budou mít také povinnost zajistit dohled nad plněním směrnice prostřednictvím národních kontrolních orgánů. Ty budou řešit podněty spotřebitelů i provádět kontroly přímo na trhu. V tuzemském prostředí tuto roli zastane Česká obchodní inspekce (ČOI).
Pro spotřebitele novinka znamená silnější vyjednávací pozici, pro firmy nutnost přehodnotit dosavadní obchodní strategie založené na rychlé obměně produktů. Očekává se, že právo na opravu povzbudí rozvoj nezávislých servisů a lokálních opravářských dílen.
Spotřebitelé tak získají širší možnosti, kam se obrátit, a větší flexibilitu při výběru opraváře, což by mělo vést k rychlejší dostupnosti služeb a konkurenceschopnějším cenám. Současně však zákon klade důraz na kvalifikaci pracovníků. Bez dostatečně vyškolených techniků se totiž plný efekt nové regulace může realizovat jen omezeně.
Právo na opravu přitom nebude pouze administrativní změnou, přináší i praktické výzvy pro trh. Spotřebitelé se budou muset orientovat v nových pravidlech, porozumět možnostem oprav a často i volbě mezi originálními a alternativními díly. Firmy zase budou muset investovat do logistiky, skladování náhradních dílů a školení servisních pracovníků.
Úspěch zákona tak bude záviset na schopnosti všech aktérů, výrobců, servisů i zákazníků, efektivně spolupracovat a využívat nově vzniklé příležitosti k udržitelnému a hospodárnému nakládání s elektronikou.
