Na tribuně kdesi na Císařském ostrově v Praze sedí desítky studentů a napjatě pozorují dění před sebou, kde čtveřice dronů poletuje prostorem. Malé bzučící stroje se po chvilce koordinovaného pohybu snášejí k zemi a mezinárodní dav nadšeně tleská. Na první pohled není zřejmé, co jej přimělo aplaudovat – létající a přistávající drony tu přece jen jsou už dlouho a setkal se s nimi snad každý.
Kouzlo nicméně spočívalo v tom, že tuhle čtveřici dronů v reálném čase nikdo neovládal.
„Jednotlivé studentské týmy měly za úkol implementovat systém pro autonomní řízení dvou nebo více dronů s cílem vyfotit předem označená místa na zemi,“ vysvětluje šéf multirobotické skupiny při ČVUT Martin Saska s tím, že soutěž byla zakončením letní školy, která probíhala právě na Elektrotechnické fakultě ČVUT.
Martin Saska
Samotná Saskova skupina se vývojem technologie zabývá již šestým rokem a dosud jejích služeb využívali třeba památkáři pro dokumentování interiérů historických budov. Nyní se však prý nachází ve fázi, kdy dokáže vyřešit i komplikované lety.
„Roj autonomních dronů jsme schopni vypustit do lesa, kde probíhal požár, a pomocí termokamery zjišťovat, kde by mohl oheň znovu vzniknout,“ popisuje Saska. „To je oproti klasickému řešení, kdy tam hasiči fyzicky jdou s lopatami, mnohem efektivnější a méně nebezpečné,“ usmívá se Saska a dodává, že požárníci mají o technologii zájem.
Autonomní řešení je obecně vhodné na místa, která jsou lidem špatně přístupná a kde mnohdy nebývá ani GPS signál. Dron musí v tomto případě k lokalizování použít pouze palubní senzory, což technologie vyvinutá při ČVUT umožňuje. V případném roji jsou také všechny drony vybaveny světly v UV spektru, díky čemuž se navzájem poznají a nedojde ke srážce. „Výsledkem je, že zcela autonomně letí lesem a prohledávají okolí,“ tvrdí vědec.
Saska je také spoluzakladatelem projektu Eagle.One, který stojí za prvním autonomním antidronovým systémem na světě. Ten je schopný bez lidského zásahu dronem odchytit jiný dron, jenž například nemá k pohybu na daném místě potřebná povolení. Kromě zřejmých příkladů užití, jako třeba v okolí letišť, elektráren nebo věznic (kam se pomocí dronů běžně dostávají drogy), se Eagle.One hodí i na citlivější záležitosti.
„Náš investor v Eagle.One je poměrně bohatý člověk a moc dobře ví, jak důležité je chránit si soukromí. Dnešní paparazzi už nemusí nikde stát na štaflích, ale stačí jim průměrný dron, kterým z velké vzdálenosti pořídí snímky vašeho pozemku a všeho, co se tam odehrává. My se o to umíme postarat a osobně tam cítím největší byznysový potenciál,“ vysvětluje Saska. Podobných poptávek prý eviduje celou řadu, a jedinou starostí tak zůstává, že do své skupiny nestíhá nabírat lidi. Tým se momentálně skládá z 15 vědců ČVUT a asi 25 studentů.
Financování obdobné skupiny, která už do vývoje dala desítky milionů korun, funguje nezávisle na škole a zajišťují ho jednak právě soukromé, národní či evropské projekty, ale také úspěšná účast v různých soutěžích. Saskův tým byl před dvěma lety na soutěži dronů v Abú Zabí, kde vyhrál jednu z velkých cen. „Odnesli jsme si v přepočtu šest milionů korun a většinu rozdělili mezi členy doktorandy, kteří díky tomu měli asi největší stipendium v historii Česka, kdy dostávali okolo 70 tisíc korun měsíčně,“ pochvaluje si Saska.
Nyní se skupina při ČVUT chystá na další soutěž, kde bude řešit modelový požár mrakodrapu Burdž Chalífa. Saskův tým by si tentokrát rád došel pro milion dolarů.
