České firmy čelily ve druhém čtvrtletí v průměru 2094 kyberútokům týdně, což je meziročně o třicet čtyři procent více. Tuzemské organizace tak patří mezi nejčastější cíle v Evropě, oproti světovému průměru je český o více než pětinu vyšší. Kyberútoky nejčastěji mířily na organizace ve školství, vládní a vojenský sektor či zdravotnictví. Uvedla to bezpečnostní firma Check Point.
Kybernetické útoky mají za cíl poškodit nebo získat kontrolu či přístup k důležitým dokumentům a systémům v podnikové nebo osobní počítačové síti.
„Jedná se o další skokové navýšení, protože v prvním čtvrtletí byl týdenní průměr na jednu českou společnost 1571 kyberútoků. Česká republika tak patří v tomto ohledu k nejméně bezpečným zemím v Evropě,“ uvedl regionální ředitel Check Pointu Peter Kovalčík.
Evropský průměr je podle dat Check Pointu 1367 kyberútoků týdně na jednu společnost. Meziročně je to navýšení o třicet procent.
Například v Polsku čelila v průměru každá společnost 1396 kyberútokům týdně, v Německu míří na jednu organizaci v průměru 1054 kyberútoků týdně, ve Francii to je 846, ve Švýcarsku 1005, ve Spojeném království 1008, ve Španělsku 1436, v Rakousku 1617 a v Řecku 1244.
Vysoký počet útoků je naopak dlouhodobě v Itálii (1877) a v Portugalsku (1813). I tyto země ovšem Česko překonává. „České organizace proto musí na tento nárůst hrozeb reagovat a používat pokročilá preventivní bezpečnostní řešení,“ zdůraznil Kovalčík.
Za nárůstem hrozeb stojí podle Check Pointu stále větší aktivita hacktivistických skupin, rostoucí sofistikovanost kyberzločinců, využití umělé inteligence a ML technologií. Problémem je také zranitelnost v dodavatelských řetězcích.
Největšímu počtu útoků celosvětově čelí podle statistik vzdělávací a výzkumné organizace, v průměru jde o 3341 útoků týdně na jednu společnost. Důvodem může podle bezpečnostní firmy být množství zpracovávaných citlivých informací a často nedostatečné zabezpečení.
Druhým nejčastěji napadaným odvětvím je vládní a vojenský sektor s celosvětovým průměrem 2084 útoků týdně na jednu společnost, což souvisí se snahou o špionáž a narušení bezpečnosti na státní úrovni.
Na třetím místě je pak s 1999 útoky týdně zdravotnictví, které je pro hackery lukrativním cílem, protože úspěšný útok jim umožňuje získat výkupné za informace o zdravotním pojištění, zdravotní záznamy a někdy i řadu dalších osobních citlivých informací.
