Decentralizace české energetiky je v plném proudu. Do přenosové soustavy je dnes podle dat Českého sdružení elektroenergetických společností (ČSRES) připojeno čtyřikrát více zdrojů než před třemi lety. Jen loni jich přibylo přes jeden gigawatt, což zhruba odpovídá výkonu jednoho bloku Temelína.
K tahounům tohoto růstu patřily domácí fotovoltaické elektrárny, teď začíná převažovat hlavně výstavba komerční fotovoltaiky nebo té v areálech průmyslových podniků.
„Ten opravdu boomový rok přišel před třemi lety, kdy návratnost fotovoltaických elektráren i tepelných čerpadel vycházela velmi příznivě díky vysokým cenám elektřiny,“ říká v rozhovoru pro Forbes předseda představenstva Solární asociace a zároveň i výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT Jan Fousek.
Nárůst připojených zelených zdrojů ovšem přináší nároky na přenosovou soustavu. Ta se musí vyrovnat s výkyvy elektřiny v síti v závislosti na denní době, ale i počasí. Ruku v ruce by proto měl jít rozvoj akumulačních kapacit v podobě bateriových úložišť, která dokážou výkyvy zploštit.
V tom jsme podle Fouska zaspali, ale očekává brzký obrat. A to i vzhledem k projednávanému zákonu Lex OZE 3, který po letech debat konečně stanoví legislativní rámec pro akumulaci elektřiny.
Jan Fousek, bývalý spolumajitel a jednatel jednoho z největších evropských obchodníků s emisními povolenkami a elektřinou, společnosti Virtuse Energy, je dnes i členem představenstva Svazu moderní energetiky.
Má tak přehled o tom, co se v tomto segmentu děje v českém průmyslu i v jednotlivých firmách. A vidí, že se české energetické skupiny a firmy chystají na výstavbu velkých bateriových parků.
„Už nyní slýcháme o projektech o výkonu v desítkách megawattů, a dokonce vím o jednom nad sto megawattů. A to už je slušná velikost i v mezinárodním srovnání,“ tvrdí Fousek.
Vzápětí přiznává jeden fakt: stejně jako v případě solárních panelů, i v bateriových úložištích bude z pohledu výroby dominovat Čína.
Začněme nejdříve pohledem na obnovitelné zdroje v Česku, které s bateriovými úložišti souvisejí. V posledních letech zaznamenáváme v tomto segmentu boom.
Je ale nutné si uvědomit, že jako Česká republika jsme v rozvoji obnovitelných zdrojů mnoho let stáli hodně pozadu. Byl tady solární boom v letech 2009 a 2010, pak ale přišel pojem solární baroni a po dalších více než deset let se tu naopak nic nedělo, Evropa ale tím směrem šla, a tak nám utekla.
Stávající vedení státu se nedá označit jako ideální, ale pozitivní je minimálně to, že přestalo alespoň trochu blokovat rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku.
Ale jejich boom z posledních let není zas tak velká zásluha politiků, takoví milci obnovitelných zdrojů a moderní energetiky to zase nejsou. Paradoxně nám v tom pomohla energetická krize, která přišla před třemi lety.
Rozhodla ekonomika věci?
Jedna věc je finanční, kdy Evropa rychle pochopila, jak strašně závislí jsme byli na ruském plynu a jak hodně máme poddimenzované alternativní zdroje. Ve finále nás ale probrala drahá cena elektřiny a snaha o obecnou energetickou nezávislost.
Začali jsme se vším pozdě. Ten opravdu boomový rok přišel před třemi lety, kdy návratnost fotovoltaických elektráren i tepelných čerpadel vycházela velmi příznivě kvůli vysokým cenám elektřiny.
Díky evropské legislativě a jejím nástrojům máme i vhodné dotační tituly zejména z Modernizačního fondu a programu Národního plánu obnovy. Například program Nová zelená úsporám či právě Modernizační fond nám závidí celá Evropa.
V důsledku toho se začala stavět hlavně fotovoltaika, přidával se zhruba gigawatt ročně na jejich celkovém výkonu.
Foto se souhlasem AKU-BAT
Jan Fousek, šéf AKU-BAT
Byla to záležitost hlavně rodinných domů?
Před třemi lety rozhodně, nyní už je více velkých solárních parků, ale sektor domácích fotovoltaik ještě stále dominuje. Tento sektor ale nyní bude trochu padat, což už se projevuje na krachu některých menších firem, které vznikly v době boomu před třemi lety.
A teď nastupují spíše větší projekty jako solární parky nebo osazení fotovoltaik na komerční či průmyslové nemovitosti?
Je to tak. Důvod, proč tyto projekty nastupují až nyní, je časová náročnost jejich přípravy. Domácí fotovoltaiku nainstalujete a připojíte do sítě během dvou měsíců. V průmyslu je to složitější. Nejdříve musíte zpracovat energetický projekt, zažádat o připojení, a když k tomu máte vysokokapacitní baterii, tak se vám celá doba prodlouží třeba na rok.
Čísla jsou tedy oproti domácnostem zpožděná. V kombinaci se zlepšením legislativy v tomto směru v podobě novely zákona Lex OZE III ale očekávám, že brzy přijde brutální boom i těchto projektů.
Rostl s boomem fotovoltaiky v Česku přímo úměrně zájem o úložiště elektřiny v podobě baterií?
Rostl, v bateriích jsme alespoň v jednom segmentu evropští rekordmani. Podíl baterií u domácích fotovoltaik se pohyboval nad devadesáti procenty, loni lehce klesl na 84 procent.
K poklesu přispěl i program Nová zelená úsporám Light, v kterém se dotačně podporuje jen fotovoltaika určená například pro ohřev vody v bojleru. Baterie se jím nepodporují. I tak ale v tomto ohledu patříme k evropským premiantům.
V tomto segmentu tedy z pohledu rozvoje OZE můžeme být spokojení. U průmyslových a komerčních projektů míříme podobným směrem? Jak se tam využívají baterie?
Celkově jsme dnes na dvaceti procentech. Ten důvod, proč to číslo není vyšší, je, že právě nyní dobíhají už dříve rozjeté projekty. A ty se ve statistikách projeví až se zpožděním.
A průběžný vývoj? Jsme na správné trajektorii?
V roce 2023 vznikalo v českém průmyslu zhruba čtyřicet procent veškerých fotovoltaik společně s baterií. Loni v létě už to bylo 58 procent. A dnes jsme ve fázi, kdy valná většina projektů už vzniká s baterií. Takže i zde jsme na velmi dobré trajektorii.
Baterie je pro průmysl výhodná z mnoha důvodů. Například hlídá překročení čtvrthodinových maxim, snižuje rezervovaný příkon a tím i náklady. Ale existují provozy, které baterie nepotřebují a stačí jim jen fotovoltaika, protože veškerou vyrobenou elektřinu hned spotřebují. Na sto procent se tedy nikdy nedostaneme.
Jsou investoři nebo úvěrující banky dnes ochotné financovat takové projekty? Vychází jim to ekonomicky?
V naší asociaci AKU-BAT máme tři hlavní banky, které se soustředí na financování zelených projektů. A banky dnes hlavně potřebují od státu vědět, jakou přesně roli bude akumulace v české energetice hrát. A navnímat takzvanou finanční roadmapu, aby si mohly spočítat návratnost.
A nejenom banky, ale i všechny soukromé subjekty, kterými jsou právě firmy, které se chtějí v akumulaci nebo flexibilitě v energetice angažovat.
Obecně jsme v řešení flexibility a ukládání energie dost zaspali v porovnání s rozvojem OZE, což teď musíme dohnat. Problémem totiž je, že se v rámci jednoho dne prohlubují rozdíly v cenách elektřiny na evropském trhu.
A čím dál častěji padají do záporu.
Ano, množí se množství hodin se zápornou cenou. Předloni takových celých hodin bylo 134, loni číslo vzrostlo téměř dvojnásobně na 314 hodin.
A to je do značné míry způsobeno i tím, že máme propojený energetický trh v Evropě. Země, jako je Německo nebo Rakousko, jsou lídři v obnovitelných zdrojích. A investují do akumulace.
Ale stejně, když začne na severu foukat vítr a na jihu svítit slunce, do toho my jako Česko každým rokem přidáme zhruba gigawatt výkonu bez rozvinuté akumulace, tak je na trhu přebytek elektřiny a ceny padají k nule nebo do záporu. Až se ale vyřeší akumulace a s ní i flexibilita v přenosové soustavě, dynamika výkyvů cen se uklidní.
Kdy k tomu dojde?
Věřím, že k uklidnění dynamiky dojde v horizontu dvou až tří let.
Dnes ale vznikají i fotovoltaiky čistě jen kvůli bateriím.
Je to tak. Mezi nejvýznamnějšími společnostmi ze sektoru OZE se objevují takové, které dnes staví fotovoltaiky zejména kvůli těm bateriím, protože kvůli stále chybějící legislativě Lex OZE III nelze připojit samostatně stojící úložiště, tedy pouze u zdroje.
Investor postaví nejmenší možnou fotovoltaiku, kterou zákon v rámci splnění legislativních i dotačních podmínek požaduje. Je to důkaz toho, že v akumulaci elektřiny jsme zaspali.
Lex OZE III k ní ale otevírá cestu. Kdy přesně tedy dojde k jejich boomu?
Ten boom už nyní probíhá, zatím tedy jen v přímém propojení s nějakým výrobním zdrojem, ale do statistik se to propíše až později. Už nyní ale slýcháme o projektech o výkonu v desítkách megawattů, a dokonce vím o jednom nad sto megawattů. A to už je slušná velikost i v mezinárodním srovnání. Bohužel mi ale nepřísluší, abych je konkrétně zmiňoval.
O baterie mají v Česku zájem velké energetické skupiny, jako je ČEZ, s obnovitelnými zdroji koketuje i Sev.en Pavla Tykače a hodně se řeší i na západě republiky v režii tamní Sokolovské uhelné, respektive SUAS Group.
Sokolovská uhelná je strašně zajímavý příklad. Jde o první velkou uhelnou společnost, která do AKU-BAT vstoupila. A to už před asi čtyřmi lety. Na jedné straně sice logicky lobbují za uhlí – a v jejich případě bych dělal to samé. Ale zároveň v rámci sesterské firmy SUAS investují do moderní energetiky.
Jednu velkou baterii již realizovali, s kapacitou devět a půl megawatthodiny byla jeden čas dokonce největší v Česku. Prim už ale patří projektu Energy Nest od Decci, kteří loni spustili baterie o kapacitě přesahující dvacet megawatthodin, a C-Energy Planá s podobně velkým úložištěm.
Jakou souhrnnou kapacitu mají baterie instalované v Česku?
Dnes se ta kapacita pohybuje kolem 4,4 gigawatthodiny (GWh). Jen loni jsme přidali dalších 506 megawattů. Zhruba osmdesát procent jde právě za domácími bateriovými úložišti, patnáct procent připadá průmyslu a zbytek slouží k vyrovnání toků v přenosové soustavě.
Ještě před pár lety byl problém, že vysokokapacitní úložiště ve světě dosahovala maximální kapacity sto megawattů, velké elektrárenské skupiny by ale ke svým blokům potřebovaly baterie o kapacitě několik stovek megawattů. To už je realita?
Dnes už ano. Podívejme se například do Velké Británie. V ní jeden z našich členů asociace loni připojil dvouset-, pak čtyřset- a nakonec i osmisetmegawatthodinový bateriový park. Jedna jediná firma tam ve čtyřech projektech připojila baterie o kapacitě jeden a půl GWh. Takže dnes už to takto běžně funguje. V Asii jsou běžné ještě mnohem větší projekty.
A naplňují se předpoklady, že cena s postupným vývojem technologie klesá?
Cenu stlačuje dolů jak technologický vývoj, tak i konkurence. Když jsme před osmi lety s naší asociací začínali, tak megawatthodina baterie vyšla na zhruba 25 milionů korun, dnes se už postaví i pod deset milionů korun.
Mimochodem, zejména pro čtenáře Forbesu může být zajímavá informace, že baterie už nejsou jen technologickou hračkou, kterou se vyrovnává napětí nebo kolísání frekvence.
Dnes už se používají i v rámci finančních nástrojů. Už je využívají i velké tradingové společnosti, hedgeové fondy nebo firmy zaměřující se na vysokofrekvenční obchodování, které tyto baterie, respektive jejich kapacity, běžně obchodují.
A jak rychle se navyšuje jejich kapacita?
Vše jde rychle kupředu i z pohledu kapacity. V roce 2017 například první projekty firmy Solar Global o kapacitě 1,7 MWh objemově zabraly jeden čtyřicetistopý námořní kontejner.
Dnes máme poloviční kontejnery, které ale mají kapacitu pět megawattů. A Číňané představili takový kontejner o kapacitě šesti megawatthodin. Fakticky jde o šestinásobné snížení objemu za posledních sedm let.
Nebrání rozvoji baterií v Česku uhelná lobby?
Uhelný byznys nemá na rozvoji baterií zájem, protože jim snižuje příjmy. Uhelné skupiny si každý rok rozdělovaly z výdajů státu balík šesti až sedmi miliard korun, během energetické krize to bylo až 22 miliard korun, za podpůrné služby.
Využití energie v bateriích pro stabilizaci elektrizační soustavy by část těchto příjmů snižovala, což ukazují i mnohé příklady ze zahraničí, tak právě proto je do toho nechtěli pustit.
Když se otevřely přeshraniční trhy s kapacitou, s výměnou regulační energie mezi Českem, Německem, ale i okolními zeměmi, tak cena například primární regulace během jedné noci spadla z 1500 na 250 korun.
Ono se sice mediálně komunikuje, že Německo má dražší ceny energií, ale zejména díky nástupu agregátorů flexibility a akumulace mají mnohem rychlejší a také levnější vyrovnávání.
Prim ve výrobě solárních panelů hraje Čína. Bude to stejné i u velkokapacitních baterií? Nebude v nich šance pro evropské, či přímo české firmy?
Evropě bych to strašně přál, mrzí mě, jak jsme v těchto věcech pozadu za Čínou. Ale u baterií zkrátka platí to samé, co ve fotovoltaice nebo v elektromobilitě. Čína je v nich strašně daleko. Má obrovský náskok, který jen tak nedoženeme.
Ale přál bych si, aby jej Evropa snižovala. Předehnat by ji mohly Spojené státy, které za prezidenta Bidena začaly tento segment podporovat. A nejvíce bych to samozřejmě přál českým firmám. První zajímavé projekty v tuzemsku ve fázi výstavby zde již vidíme a já jim moc fandím.
Nyní ale nastupuje do úřadu amerického prezidenta Donald Trump, který nevypadá, že je zelené energetice příliš nakloněn. Navíc, v Evropě dnes také dochází k oslabování podpory Green Dealu.
Za mě jde do určité míry o selhání evropských, potažmo i českých politiků, protože podle mě nedokázali lidem zelenou agendu realisticky vysvětlit a pragmaticky prodat. Za mě ve veřejné komunikaci nejvíce chyběl akcent na finanční a technické přínosy této transformace. Bohužel, čisté ovzduší stále na významnou část obyvatel neplatí.
Dalším zklamáním je to, že takovými kroky, jako je zavádění papírových brček, která se vždy rozpustí v puse, ve finále znechutíme občanům Evropské unie včetně Čechů nutnost měnit klima k lepšímu.
Další příklad je zákaz prodeje nových vozů se spalovacími motory po roce 2035. Proč to dnes vůbec řešit? Jde zcela o zbytečnou debatu, která všechny jen rozděluje. Přitom v té době už podobný zákaz vzhledem k rozvoji elektromobility nebude potřeba a elektromobily budou podle mě zcela běžná věc.
Jde o zbytečné naštvání občanů, kteří se pak otočí proti samotnému Green Dealu.
Nedostáváme se tím zpět na začátek rozhovoru, a to k ceně? Neodvracejí se lidé od Green Dealu ve větší míře kvůli tomu, že tuto transformaci začínají pociťovat ve svých peněženkách? A že jim politici nebyli schopni nalít čistého vína ohledně toho, kolik je to bude ve finále opravdu stát?
Druhá část otázky je zároveň mou odpovědí. Obnovitelná elektřina sama o sobě je opravdu tou nejlevnější. Často se ale v tomto kontextu zmiňují jen výrobní náklady na výstavbu obnovitelných zdrojů a velmi levný provoz.
Ale už se do toho nepočítá baterie nebo že někde v pozadí stejně musí stát uhelná nebo plynová elektrárna, která bude vykrývat období pod mrakem nebo bezvětří.
V tom politici určitě lhali, že zmiňovali jen to jedno číslo o nákladech na výstavbu, ale už nezmínili náklady na stabilizaci či na posilování elektrizační soustavy.
Které nyní občané začínají platit ve fakturách za energie skryté v jejich regulované složce.
Silová cena elektřiny, tedy obchodní složka faktur, v posledních dvou letech významně poklesla. Na druhou stranu to kompenzuje nárůst té regulované složky a ještě několik let bude.
Je potřeba investovat do robustnosti celé sítě, ale také do jejího ochytření. Magické slovo, jehož význam si v Česku stále ještě málo lidí plně uvědomuje, je flexibilita. Je důležité začít pracovat digitálně chytře se spotřebou a výrobou.
Musíme vytvořit prostředí, ve kterém budou jak průmysl, tak majitelé elektromobilů, tak samotné domácnosti přirozeně motivovaní k tomu, aby pomáhali celé soustavě. A to tím, že na této pomoci budou vydělávat. A to je to magické kouzlo akumulace, agregace a flexibility.