Máme se strašně dobře, máme ale taky hodně neduhů a musíme se vypořádat s výzvami, které přináší moderní doba nejen ve spojitosti s rozmachem informačních technologií.
Takové myšlenky zněly ve středu Novou budovou Národního muzea například od podnikatele Zbyňka Frolíka z Linetu, Martina Wichterleho z Wikovu, ekonoma Aleše Michla nebo Martiny Špinkové stojící za projektem Cesta domů.
Forbes Česko tam totiž společně s Aspen Institute Central Europe pořádal už třetí ročník konference Česko: Jak jsme na tom?, kde jsme se snažili odpovědět na otázky, jak se v tuzemsku může zlepšit vzdělávání, kvalita života nebo konkurenceschopnost našich firem.
Přinášíme shrnutí jednotlivých bloků a vybíráme nejzajímavější myšlenky, které ve středu v budově bývalého Federálního shromáždění zazněly.
Vzdělávání
Velkým problémem českého vzdělávacího systému je jeho podfinancovanost. Na tom se shodli všichni hosté prvního panelu, který moderoval šéfredaktor Forbesu Petr Šimůnek a jehož garantem byl Bohumil Kartous z informačního centra o vzdělávání EDUin. Ten posluchačům prozradil, že českému školství ročně chybí desítky miliard korun.
Není to ale jen o tom, aby kýžené miliardy přinesly spásu v podobě potřebného navýšení učitelských platů. Vzdělávací systém potřebuje rozsáhlejší reformy.
„Nevěřím, že kdybychom přidali učitelům i 100 procent, že se kvalita výuky zlepší. Bude muset přijít změna požadavků a struktury systému výuky,“ přidal se Zbyněk Frolík z Linetu.
Změny by ale neměly přicházet od učitelů, motivovat k nim by je měli samotní ředitelé škol, kterých je v Česku zhruba pět a půl tisíce.
„Měli by mít možnost odměňovat dobré učitele,“ myslí si zakladatel první americké střední školy v Česku, teprve 24letý Ondřej Kania.
To vše se děje v době, kdy české firmy napříč všemi segmenty trápí nedostatek pracovní síly, a v době nástupu automatizace, která se dotkne desítek procent zaměstnanců.
Podle Kartouse je potřeba se neorientovat dle toho, co se děje teď, ale dívat se do budoucnosti. To se však podle Frolíka příliš nedaří. „Základním problémem je, že stát nemá žádnou strategii, jaké znalosti by měli mít absolventi za 20, 30 let.“
Kvalita života
Jste šťastni? Podle výzkumu agentury STEM je pocit subjektivní spokojenosti mezi Čechy na vzestupu. „Lidé jsou subjektivně skutečně šťastni, ale navenek si rádi zanadávají,“ vysvětlil v úvodu bloku ředitel STEM Pavel Fischer.
„Pokud nadáváme, je to proto, že do našeho konceptu života nedokážeme přijmout, že existují temné stránky,“ reagovala Martina Špinková, zakladatelka občanského sdružení Cesta domů, věnujícího se domácí paliativní péči.
A příliš mnoho štěstí, či naopak frustrace z kvality života se pak přelévá z občanské společnosti i do politické roviny. „Musíme si uvědomit, že základ politické společnosti je v občanské společnosti. Zdraví občanské společnosti je základem toho, jak se politika ukotví,“ přidal se další host panelu, majitel Sekyra Group Luděk Sekyra.
Ten jako developer dodal, že kvalita života se zlepší minimálně v Praze. Mluvil zejména o chystaných projektech na Smíchově nebo na Rohanském ostrově.
A Sekyra na konferenci také uvedl, že s metropolí zahájil iniciativu ohledně výstavby nových startovacích bytů, která by měla přispět ke zlepšení kvality života mladých lidí, pro které jsou současné ceny bytů v Praze neúnosné.
„Berlín staví asi osm tisíc bytů pro mladé lidi, kteří jsou v problémech. Vídeň dva tisíce startovacích bytů. Praha nestaví nic. Máme tu velký deficit nájemních bytů pro lidi, kteří jsou sociálně slabší.“
Konkurenceschopnost
Česká ekonomika roste o 4,5 procenta a v dynamice HDP je na špici mezi zeměmi EU, míra nezaměstnanosti se ukotvila pod tříprocentní hranicí, příjmy domácností rostou.
Ekonom David Vávra z OGResearch ale zvedl varovný prst, když uvedl, že oslavy nejsou rozhodně namístě. A pak ukázal graf, kterým vše vysvětlil – sice rosteme, ale všichni kolem nás rostou také, a co víc, třeba Slovensko nás v některých parametrech již dohnalo.
Zásadní problém s konkurenceschopností přesto česká ekonomika nemá. Neduhem je spíše její podkapitalizování nebo vysoké zdanění práce. Vůbec kolem mezd a závislosti ekonomiky na montovnách se v posledním panelu vedla nejživější diskuse.
„Cesta nevede skrze to, že bychom zvýšili mzdy. Když zvedneme mzdy, Tesco a jiní odejdou. Musí to jít ruku v ruce s produktivitou,“ popsal ekonomické poučky David Vávra.
Majitel strojírenského holdingu Wikov Martin Wichterle současný stav pojmenoval přímo.
A snažil se vysvětlit, proč bychom se měli více zaměřit na získávání manažerských kompetencí, resp. podporu firem, které tu mají svá sídla.
„Zbavili jsme se suverenity. Nerozhodujeme o finančních tocích, o marketingových strategiích nebo o tom, co budeme prodávat. Ztratili jsme něco z té nejvyšší přidané hodnoty. Nejde o vývoj, jde o vrcholový management.“
Další host panelu, generální ředitel Cisco ČR Michal Stachník, následnou diskusi o nedostatku pracovní síly včetně odborníků přetočil k diskusi o digitalizaci. „To, že máme nedostatek odborníků, je druhý problém. To změníme nejdříve za dekádu. To, co se dá udělat rychle, je pohnout s digitalizací státu a získat vyšší přidanou hodnotu,“ nastínil své představy.
I když ani ekonomika nežije v ideálním světě a trpí zmíněnými neduhy, není důvod k panice. Naopak, Česko se dnes má nad poměry dobře.
„Máme se strašně dobře. Teď je éra, kdy si to budeme užívat, budeme mít čtyřdenní týden, budeme jen šest hodin v práci. A až pak zase spadneme, to už budou řešit naše děti,“ ukončil debatu ekonom Aleš Michl z fondu Quant.
Další výroky a myšlenky z Česko: Jak jsme na tom? naleznete na oficiálním twitterovém účtu @ForbesCesko.
PARTNEŘI KONFERENCE ČESKO: JAK JSME NA TOM?