Evropská unie včetně Česka se až překvapivě rychle zbavila závislosti na ruském plynu. Zatímco loni jsme touto dobou byli plně závislí na ruských dodávkách, dnes už se míra závislosti počítá na nízké jednotky procent.

„Od zářijového ukončení dodávek přes plynovod Nord Stream 1 se do Česka do konce roku 2022 dovezlo přibližně 2,6 miliardy kubíků plynu. Maximálně 3,4 procenta však mohlo přitéct z Ruska,“ uvedl v úterý ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a přidal i názornou grafiku.

Dodávky z Ruska nahradil plyn z Norska a plyn z holandských a belgických LNG terminálů, kam nyní připlouvají tankery zejména ze Spojených států amerických. Loni touto dobou jsme přitom na ruském plynu byli závislí z devadesáti sedmi procent.

„Evropa včetně Česka už je dnes schopná v zásadě pokrýt celou ruskou dodávku,“ říká energetický expert Vratislav Ludvík, jehož rychlost odstřihnutí od ruského plynu příjemně překvapila. Odkud se zároveň současná čtyři procenta ruského plynu v českých plynovodech berou, když k nám přes přepravní bod Lanžhot ze Slovenska nic neproudí? „Možná to jsou zbytky ze zásobníků,“ zamýšlí se Ludvík.

„Odstřihnutí od ruského plynu proběhlo šokově a v zásadě dobře z hlediska následků. Ekonomické náklady byly velké, ale ne zcela katastrofické, jak jsme se původně obávali,“ hodnotí další energetický konzultant a jednatel společnosti ENA Jiří Gavor.

Pozitivním faktem je i vysoká úroveň naplněnosti zásobníků: k poslednímu lednu byly dle oficiálních údajů z Gas Infrastructure Europe zásobníky určené pro Česko plné z více než třiasedmdesáti procent. Při průměrné roční spotřebě by plyn z nich vydržel Česku na sto sedm dnů, při zimní zátěži na jednašedesát.

Stav naplněnosti zásobníků plynu k 31.1. 2023 | Zdroj Gas Infrastructure Europe

Chmurné zimní scénáře se tak nekonají a pozitivně to vypadá i z pohledu plnění zásobníků pro příští sezonu. Experti se dříve obávali, že bychom prázdné zásobníky nebyli schopni během léta adekvátně naplnit a nachystat se tím na příští zimu.

Pod vlivem dnešních geopolitických zpráv a přetrvávající ruské války na Ukrajině nicméně vzniká představa, že plyn už k nám z Ruska nepoteče nikdy. „Prohlašovat, že z Ruska nic nepoteče na věčné časy, je ekonomický, ale i politický nesmysl. Pokud by se politická situace v budoucnu zlepšila a umožnila obchodní výměnu s Ruskem, pak by to bylo samozřejmě prospěšné. A nejde jen o plyn, ale i jiné nerostné suroviny,“ konstatuje Jiří Gavor.

„Vzpomeňte, jak rychle se po druhé světové válce změnilo postavení Německa,“ zmiňuje jednu historickou paralelu. K obnovám ruských dodávek je ovšem skeptičtější Vratislav Ludvík. „Není to otázka konce Putina, ale sebevražedných myšlenek. Když přijímáte ruský plyn, tak přijímáte i riziko a všechno scestné myšlení, které Rusové s plynem spojují,“ upozorňuje.

Soukromé subjekty nebo jednotlivé státy by podle něj neměla přesvědčit ani případná nižší cena plynu, protože riziko budoucího vývoje a chování ruské strany bude vždy vyšší. Navíc je pravdou, že evropské firmy včetně skupiny ČEZ nebo provozovatele plynovodů v Česku Net4Gas nyní řeší neplnění smluv s Gazpromem – a je možné, že spory skončí mezinárodními arbitrážemi.

Vydání Forbesu Poslouchej!

Na druhou stranu plynovody byly historicky stavěny zejména z východu na západ a Česko včetně Slovenska z takového tranzitu vzhledem ke své poloze a vybudované infrastruktuře profitovalo.

Samotní zástupci velkých energetických skupin v Česku pak v kuloárních rozhovorech připouští, že obnovení dodávek z Ruska je v budoucnu možné. Dodávají ale, že proti nim musí být přichystány terminály s plynem LNG, aby byly schopné případné výpadky bez problémů a okamžitě vykrýt.

„Důležitá je vždy diverzifikace, abychom se nepohybovali ode zdi ke zdi, od jedné závislosti ke druhé. U arabských nebo afrických států vyvážejících plyn může dojít snadno ke změně režimu i celkové situace,“ připomíná Gavor.