Když zazní jeho jméno, vybaví se už třem generacím právě kreslená postavička hmyzu se šátkem. Ve své rodinné či školní knihovně na jeho dílo narazil snad každý, ale o jeho životě toho v obecném povědomí mnoho nezůstalo.
Výstava Ondřej Sekora známý i neznámý se snaží vykreslit plastický portrét ilustrátora, kreslíře, entomologa, publicisty a zakladatele prvního ragbyového klubu v Československu. Expozice vznikla také u příležitosti devadesátého výročí první publikace Ferdy Mravence a potrvá až do 14. května v pražské Galerii Villa Pellé.
„Sekorova všestrannost vždy poněkud komplikovala plné docenění jeho díla. V každé umělecké disciplíně byl vnímán trochu jako vetřelec, mezi literáty jako píšící výtvarník, mezi výtvarníky jako kreslící literát a
dost podobně i v dalších oborech,“ zamýšlí se kurátor expozice Tomáš Prokůpek.
Rodák z Králova Pole přišel na svět v roce 1899 jako třetí ze šesti sourozenců. Když mu bylo sedm let, ztratil svého otce. Rodina mu umožnila další studia, která skončila nepovedenou státnicí na právech v Brně. Pak už Sekora studií zanechal a působil coby sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách, které jej dokonce vyslaly do Paříže.
Za přerušení Sekorovy kariéry mohla pak až láska a Norimberské zákony. Podruhé se totiž oženil s Ludmilou alias Lilly Roubíčkovou. Kvůli sňatku s ženou židovského původu musel Ondřej Sekora nejen opustit svou práci a vyloučili ho z Národního svazu novinářů, ale byl také vězněn v letech 1944 až 1945 v polském pracovním táboře Klein Stein i na pražském Hagiboru.
Jeho manželka pak byla deportována do Terezína. V nejsložitějším období svého života si Sekora vedl deníky, které vyšly také knižně v roce 2016. Jejich součástí jsou třeba vzpomínky na dalšího spoluvězně, Oldřicha Nového, se kterým se znali už před válkou, ale opravdu se sblížili až během cesty do dalšího tábora Osterode.
Nebo dopis, který Lilly Sekorová napsala den před odjezdem do Terezína své tchyni, kde se vyznává z lásky k manželovi a synovi a lituje, že její původ rodinu přivedl do neštěstí. Manželé se ovšem po válce shledali i se synem, kterého ukrývali příbuzní v Jevíčku.
Před válkou byl Sekora multi talentovaný profesionál, který přivedl na světě nejen Ferdu Mravence, jenž byl původně součástí seriálu pro dospělé. Jeho původní persona byla zcela jiná, nebyl příkladným a pilným mravencem, ale frajírek, který občas své hmyzí druhy dokázal potrápit, opíjel se ovocnou šťávou a obtěžoval berušky.
Před válkou se také Ondřej Sekora pokoušel prorazit ve Francii, kde psal reportáž o Tour de France a vyšlo mu tam okolo třiceti kreseb s podpisem André Sekora. Na emigraci ale jinak nepomýšlel, dlouho si odmítal připustit, že jeho rodině na konci třicátých let hrozí nebezpečí.
Ve svém válečném deníku ale na svůj těžký úděl nežehrá, občas jej popisuje až s černým humorem. Jako když například reflektuje slova německého mistra v kamenolomu, že Sekoru měli radši zastřelit, protože mu nucená práce absolutně nejde od ruky.
Humor byl ostatně způsob, jakým se Ondřej Sekora bránil vůči tyranii, například v roce 1934 proti jeho karikaturám Hitlera protestovalo německé velvyslanectví. Stalo se tak rok poté, co začal seriál o Ferdovi Mravencovi vycházet pravidelně. Po válce Sekora ale celý příběh ideologicky poupravil: v roce 1958 z něj zmizely skautské uniformy i slovo nebe, které nahradilo ideologicky nezávadná obloha.
Výstava o Ondřeji Sekorovi ve Ville Pellé ale není první svého druhu, stejný kurátor Tomáš Prokůpek ji připravil už v roce 2019 pro Moravské zemské muzeum. Stalo se tak u příležitosti 120. výročí narození muže, kterému se ve světě přezdívá český Disney.
19. 3. 20234 min
Anna Nosková
šéfka ForbesLife.cz
Pokrývá příběhy z prostředí módy a designu, kosmetiky, gastra či umění i architektury. Má na starosti podcast Forbes Life! a svou agendu doplňuje o občasné rozhovory s inspirativními osobnostmi v Česku i zahraničí.
