Za jakých podmínek český průmysl přežije a co chybí některým českým šéfům? A jak nebýt jen skvělými dodavateli pro jiné? O tom diskutoval Vítězslav Lukáš, jednatel společnosti ABB, s Janem Rafajem, prezidentem Svazu průmyslu a dopravy.
Český průmysl stojí na rozcestí. Celá tuzemská ekonomika prochází velkou transformací, mezi firmami se však začínají prohlubovat rozdíly – na jedné straně stojí ty, které nabízejí unikátní výrobky s vysokou marží, na straně druhé, třetí i čtvrté články dodavatelských řetězců s marží minimální.
„Že něco občas inovujete, neznamená, že jste inovativní firmou,“ je přesvědčen jednatel globálního lídra v oblasti elektrotechniky a automatizace Vítězslav Lukáš. „Důležité je mít v týmu správné podhoubí, týmy lidí, kteří na inovacích pracují soustavně a berou to jako dlouhodobý projekt,“ říká.
Cesta vede přes digitalizaci výroby, robotické systémy nebo třeba digitální dvojčata, což jsou v souhrnu nástroje, jež by ve velkém z českého průmyslu mohly udělat průmysl, pro nějž se vžilo označení 4.0.
„Firmy, které dneska digitalizují na maximální úrovni – a není jich málo –, ukazují světu, že si uvědomují, že mohou na trhu něco nového urvat, být lepší než konkurence,“ doplňuje Jan Rafaj, prezident Svazu průmyslu a dopravy. „Že si ve firmě necháte nějaký soustruh ze sedmdesátých let, vůbec není špatně, důležité je, jak má firma nastavené vnitřní fungování, jestli odpovídá průmyslu 4.0,“ vysvětluje Rafaj.
Znamená to, že cílem jsou továrny bez lidí? Proč by měly digitalizovat i podniky, které si to nemohou dovolit? Kdy se vyplatí riskovat a čeho se české firmy nejvíc bojí? V čem se liší pohled na inovace šéfa od pohledu investora?
