Desetitisíce lidí pozorovaly Supermana letět nad panoramatem Barcelony. Ne, nešlo o natáčení filmového trháku, to Michal Navrátil, třicetiletý pražský skokan cliff divingu – tedy akrobat v plavkách, který létá z takřka 30metrových útesů, budov a mostů střemhlav do vody –, předváděl na mistrovství světa svůj tak typický exhibiční skok, při kterém v plášti superhrdiny plachtí vzduchem s napřaženou pravačkou a zaťatou pěstí. Navrátilovi se podle skoku přezdívá Supratil a teď stojí na prahu nové sezony prosycené adrenalinem.

Zima, vítr šlehající do těla a těch vzhlížejících párů očí. Tak to vypadá tam nahoře těsně před skokem. Tehdy Navrátil ve výšce, ze které se točí hlava, čeká na moment absolutního soustředění. „Začíná to od chodidel, kdy si prsty hledají na můstku správnou pozici pro odraz. Jakmile ji chodidla najdou, pošlou mi do hlavy impulz a já už se odrážím.“

A pod ním nic, jen propast a kdesi dole voda. Pokud by mu v té chvíli adrenalin automaticky nezvýšil tep, udělal by to sám, třeba vikingským pokřikem, aby si zajistil stoprocentní přítomnost v okamžiku. V tomto drsném sportu totiž stačí malá nepozornost, technická chyba a následky mohou být daleko fatálnější než jen nízké skóre od rozhodčích.

Navratil2

Volným pádem totiž skokan nabere rychlost 85 kilometrů v hodině a po pár sekundách chodidly narazí do vodní hladiny. A to je rána! „Tlak vody je po pádu z takové výšky tak nebezpečný, že vás to pod hladinou sroluje jako papír, a nikdo neví, co se tam s vámi stalo. Ale vy to moc dobře cítíte,“ říká skokan o špatném dopadu. Proto jsou hned u dopadiště přichystaní potápěči, protože co kdyby…

Když Navrátil v devíti letech skákal z desetimetrového můstku v pražském Podolí poprvé, byl hned při letu plný dojmů. Následoval lehký dopad a směr, jakým se bude odvíjet jeho život, byl v tu ránu zpečetěný. Oproti plavání a gymnastice, které trénoval do té doby, ho na skákání zaujala volnost a kreativita, se kterou si v této disciplíně může vyhrát. Třeba právě Supermanem, kterého vynalezl a kterého už zkouší i další skokani. „Ale skákat ho v mém provedení jsem ještě nikoho neviděl. Plášť dělá svoje,“ usmívá se Navrátil.

Čtěte také: Richard Branson radí podnikatelům: Nebojte se strachu, povzbudí vás

S myšlenkami, že svůj sport obohatí o další skoky, koketuje doteď, ale riziko zranění při nacvičování nových skoků mu stojí v cestě. „Pořád přemýšlím, jaký skok bych mohl ještě zařadit mezi ty exhibiční pro diváky, ale nakonec jen mávnu rukou a soustředím se na závodní skoky, protože každý rok se zvyšuje jejich náročnost. Exhibiční skoky plánuju, ale zatím je realizuju jen ve svých snech,“ říká.

Navratil4

Navrátil je vytížený. V sezoně od června do října absolvuje 12 závodů, a protože patří k absolutní špičce, skáče právě i Red Bull Cliffdiving World Series před stotisícovým davem na devíti místech planety. Ve světě sportu, který – alespoň zatím – není olympijský, je tato série nejprestižnější, na kterou dosáhne jen elita: deset mužů a šest žen planety. Čech v ní skáče od prvního ročníku před sedmi lety a po zbytek roku okouzluje hosty na luxusní zaoceánské lodi Royal Caribbean svými exhibičními skoky v rámci velkolepého akrobatického představení.

Z jedné takové plavby se v těchto dnech přesunul do Texasu, kde o víkendu letošní Red Bull série startuje. Během roku bude v jejím rámci skákat v Dánsku z budovy Opery, na Azorských ostrovech z monolitů a ve francouzském La Rochelle zase z místní pevnosti Svatého Mikuláše, na kterou skokani vystoupají z temných katakomb po 120 schodech.

Taky si říkáte, že člověk musí být trochu blázen, když vyleze tak vysoko a pak ještě najde odvahu odrazit se? Ale ani u profíků to není samozřejmost. „Když už stojím na dvaceti sedmi metrech, samozřejmě se mi nechce skočit. Říkám si: Proč, když to tolik bolí? A v hlavě se mi začne honit tolik důvodů, proč se otočit,“ popisuje Navrátil. Dobitá chodidla, modřiny i na obličeji, plivání krve, bezpočet zranění a všudypřítomné vědomí, že vám skákání může pochroumat psychiku nebo vás zmrzačit. I taková je daň za parádní výhled a těch pár vteřin letu.

Navratil3

„Když se mi skok nepovede a plesknu sebou o vodu, tak si jednoduše vezmu neopren a jdu na to minimálně ještě jednou! Naučil jsem se nic nevzdávat a zjistil jsem, že když jdu skočit ještě jednou, tak mám klidné spaní na několik dnů. Mohlo by se totiž stát to, že kdybyste po takovém velkém placáku hned neskočili znovu, ten skok neskočíte už nikdy a budete se ho celý život bát. Tento sport je jen o překonání strachu a sebe sama,“ shrnuje Navrátil.

V rozhodující chvíli Navrátila zas a znova nepřiměje skočit jakási pošetilá nebojácnost, jeho skoky jsou do detailu vykalkulované a odvaha pramení z připravenosti. „Připravenému totiž štěstí přeje,“ říká. Se strachem, který znají všichni smrtelníci, se on potkává často, přesto se mu nestal rutinou a nebere ho na lehkou váhu. „Ať už má člověk strach z čehokoli, měl by mu čelit. Jinak na něj bude myslet ve dne, v noci, což je velká ztráta energie,“ radí.

Navrátilův recept na úspěch je rozšiřování obzorů a překonávání svého já, počínaje každodenními maličkostmi. „Když se mi nechce ven, protože jsem líný, ale nakonec se přemůžu a jdu, pak mám dobrý pocit. Protože když už jsem venku, tak nejenom běhám, ale přidám i pár dalších cviků, které mě napadnou,“ uvádí příklad. „A to je cesta k úspěchu, z toho vyjde celkové sebezocelení a překonání strachu pak může být jednodušší. Ale začíná to takto jednoduše – prostě nebýt pohodlný,“ říká Navrátil, jehož recept na překonání svazujícího strachu je mentální aktivita.

Protože jedině ta pražskému Supermanovi přináší odvahu dělat zas a znovu ten krok do propasti.

Autorka: Daniela Ešnerová

Foto: Romina Amato a Dean Treml/RedBull