V pražských Dejvicích sídlí Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, který se může na české poměry pochlubit pohádkovými příjmy z licencí. Přitéká do něj ročně 3,5 miliardy korun za licence především z patentů slavného chemika Antonína Holého. Jenže příliv těchto peněz bude končit a vědci vymýšlejí, jak výpadek nahradit.
Celkově získává Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR sídlící v pražských Dejvicích ročně z licenčních poplatků úctyhodné 3,5 miliardy korun. Výrazně se tím odlišuje od ostatních vědeckých a výzkumných pracovišť v Česku, jejichž příjmy z licencí jsou buď minimální, nebo nulové.
Loňská data ještě nejsou k dispozici, ale v roce 2023 činily licenční příjmy dejvického ústavu konkrétně 3,48 miliardy korun. Přes tři miliardy činily příjmy od firmy Gilead Sciences a šlo o licenční poplatky z objevů světově uznávaného chemika Antonína Holého, který vyvinul léky na HIV, žloutenku typu B nebo opary.
V posledních letech se ústav snaží své vědce v podpořit v tom, aby dostávali své nápady do praxe. Příliv peněz z části Holého patentů postupně končí. A ústav by výpadek příjmů rád nahradil. První úspěšné projekty se už objevují.
Jak zastavit vypadávání vlasů při autoimunitní chorobě zvané alopecie? Například takovou otázku nyní řešil tým Pavla Majera z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Vyvinul novou látku založenou na kyselině itakonové, která by mohla onemocnění léčit jako mast, ale i ve formě tablet.
Látku si nechali vědci patentovat. Majitelem patentu je český ústav a americká Johns Hopkins University, s níž Majerův tým spolupracuje. „Nyní majitelé patentu prodali licenci firmě SPARC,“ popisuje rozjezd komerční spolupráce Majer s tím, že pokud bude lék schválen a začne se prodávat, dočká se ústav licenčních příjmů.
Ale klinické testy se teprve chystají. „Zatím byly vyplaceny jen počáteční poplatky a jejich výši nejsem oprávněn sdělovat,“ uvádí na dotaz Forbesu Pavel Majer. A připouští, že při samotném výzkumu bylo nejnáročnější propojit chemii, biochemii, medicínu a byznys tak, aby se ze slibné látky skutečně stalo léčivo.
Za zmínku stojí třeba také licenční smlouva na využití nové metody separace prvků vzácných zemin, kterou vyvinul Miloslav Polášek. Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR ji podepsal v roce 2019 s americkou společností SHINE Medical Technologies. Ta využívá novou metodu k přípravě lutecia-177 pro léčbu rakoviny.
Co se dřív provádělo pět až deset hodin, je díky Poláškově objevu hotové za pár minut. „Předpokládané příjmy z toho objevu se za rok 2024 pohybují v řádu nižších desítek tisíc amerických dolarů,“ uvádí mluvčí ústavu Veronika Sedláčková.
A dejvický ústav rozjel i další zajímavé projekty. Nová technologie vyvinutá nedávno ve skupině profesora Pavla Hobzy umožnila udělat pokrok v počítačovém navrhování léčiv. Dovoluje spolehlivě odhadnout, jak se potenciální léčivo bude schopné vázat k terapeutickému cíli, tedy obvykle k nějaké bílkovině.
Vědci totiž vyvinuli postup, který je, co se týče přesnosti, srovnatelný s nyní používanými špičkovými metodami, ale je výrazně rychlejší. Zabere řádově minuty. Postup se už dostal blíže k praxi tím, že ho vědci začlenili do funkčního softwaru a nabízejí ho formou komerční licence. Tu si koupilo několik předních farmaceutických firem.
Vedle toho loni rozjeli výzkumníci z dejvického ústavu několik dalších nadějných projektů, kde nedávno začala nebo začne komerční spolupráce a brzy by z ní mohly mohly přitéct licenční či jiné příjmy. Nápady dostávají do praxe často prostřednictvím spin-off firem.
To je třeba příklad biochemičky Kláry Grantz Šaškové, která s Petrem Cíglerem a Františkem Sedlákem založila společnost Adalid Sciences zaměřenou na genovou terapii. Jde o spin-off ústavu, který může pomoci s léčbou onkologických onemocnění, spinální mozkové atrofie nebo hemofilie. Do firmy v létě investovala stamiliony korun česká společnost BTL, která vyrábí zdravotnickou techniku.
Další vědec působící na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Tomáš Pluskal vytvořil software na zpracování dat z hmotnostní spektrometrie. Dlouho ho měl jako open source, na jeho tvorbě se podíleli další vědci a software byl pro jednotlivé výzkumníky nebo celé akademické instituce zdarma.
Dr. Tomáš Pluskal, Foto ÚOCHB
„Nedávno jsem se dal dohromady se skupinou expertů původně z Německa. Všem nám dávalo smysl založit firmu a jeden z dotyčných měl navíc zkušenosti z komerční sféry,“ popisuje Pluskal, jak před rokem rozjel firmu Mzio. Ta začíná software urychlující a zjednodušující interpretaci biologických a chemických analýz prodávat zejména chemickým podnikům.
„Prodeje se teprve rozjíždějí, ale jelikož nabídková cena licence je zhruba dvacet tisíc eur, dostáváme se rychle k zajímavým částkám,“ pochvaluje si Pluskal. O produkt mají zájem chemické, farmaceutické, ale třeba i tabákové společnosti.
Software firmy Mzio dokáže najednou zpracovat data z různých typů přístrojů. V současnosti se tyto technologie rozvíjejí raketovým tempem a dat získaných jejich prostřednictvím přibývá. Využít tyto informace je ovšem čím dál složitější, protože každý přístroj pracuje s jiným formátem a uspořádáním dat. Projekt Mzio s nabídkou jediného univerzálního nástroje tak znamená významné ulehčení.
Tým vedený Radimem Nenckou z Ústavu organické chemie a biochemie ve spolupráci s Petrem Pávkem z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové zase připravil a popsal látku, která by se mohla stát nadějným lékem na vysoký cholesterol. Umí ho totiž dobře odstraňovat z těla.
Většina léků regulujících hladinu cholesterolu, jako jsou například statiny, snižuje přímo produkci cholesterolu. Nová látka označovaná MI-883 využívá jiný přístup: pomáhá tělu cholesterol účinněji vylučovat a zároveň minimalizuje vedlejší účinky.
Proto by se mohla stát nadějným novým lékem pro pacienty s vysokým cholesterolem. Zejména pak pro ty, kteří kvůli jiným zdravotním problémům nesmějí užívat statiny. Radim Nencka s Petrem Pávkem založili spin-off společnost LipidEra Therapeutics, ve které mají podíl i jejich vědecká pracoviště, a chtějí výzkum dotáhnout do praxe.
A kdo ví, právě možná jeden z těchhle nápadů přinese jejich autorům věhlas stejně, jako tehdy Antonínu Holému.
