Už 33 let dovážejí do Česka prémiové nápoje. Začínali s islandskou vodkou, pak přidali mexickou tequilu a pro české zákazníky objevili ty nejlepší rumy. Jakub Janeček a Jiří Rabel stojí za značkou Warehouse #1, spoluzaložili společnost Ultra Premium Brands (UPB) a ve svém obchodě v pražském Karlíně nabízejí spousty značek snad ze všech končin světa. Od stovek korun po statisíce.
Ta zatím úplně nejdražší lahev, v hodnotě jednoho a půl milionu korun, k nim dorazí už za pár týdnů z Jamajky.
Jejich příběh začal v roce 1992, v době, kdy bylo možné téměř cokoli. Jakub Janeček coby vystudovaný grafik provozoval se svým známým firmu na sítotisk. Jednoho dne je oslovila parta kamarádů, která chtěla uspořádat na Staroměstském náměstí demonstraci za otevření alternativních klubů a galerií a potřebovala navrhnout plakát.
„Tehdy žádné kluby nebyly, ale město slíbilo, že když si najdeme nějaký vhodný prostor, podpoří nás v jeho otevření,“ vzpomíná Jakub Janeček.
Foto Michael Tomeš
Objevili sklepy v Rytířské ulici, pod těmi nejkrásnějšími domy, a začali je vyklízet. V duchu už si malovali, kde bude parket, kde bar. A najednou si začali klást otázku, co v tom baru budou vlastně nabízet za pití.
„Tehdy se ke mně dostala miniaturní plastová lahvička vodky s obrázkem lebky s cylindrem a nápisem Black death. Byla tam i adresa, tak jsem na ni poslal fax, zda bych si nemohl pro bar koupit pár lahví, a přišla mi odpověď, že toho můžu koupit i víc a nabízet to i jiným zákazníkům v republice,“ popisuje.
Za značkou stál Jihoafričan žijící v Lucembursku a vodka pocházela z Islandu. Jakub Janeček si tedy půjčil peníze a všechen alkohol, co koupil a dovezl do Čech, také prodal.
V hlavě se zrodil nápad, že by to nemuselo skončit jen u vodky a že je to vlastně zajímavý byznys. A protože plány s klubem padly v okamžiku, kdy se o dům přihlásil v restituci jeho bývalý majitel, mohl se Jakub Janeček věnovat dovozu i prodeji alkoholu.
Jako další přidali k vodce ještě tequilu. Ta byla tehdy na české klubové scéně populární, akorát nekvalitní. Ideální příležitost dovézt do Čech něco autenticky mexického a kvalitního.
„Byli jsme první, kdo začal přivážet stoprocentní tequilu z modré agáve, kdy veškerý cukr, který v lahvi je, je právě z rostliny. Když do ní přidáte jiný cukr, je to znát na chuti a to není dobré,“ přibližuje. Jako první také přivezli „uzený“ mezcal s červem uvnitř lahve.
Ve firmě se k němu v té době přidal i Jiří Rabel. Prošel si korporátními firmami, pracoval na pozici ředitele Pepsi, ale tak nějak cítil, že i když ho práce baví, nepatří tam. Jednoho dne proto odešel a přidal se k Jakubovi.
„Tenkrát jsme měli nějakých dvanáct značek. O některé jsme přišli. Třeba když výrobce tequily Casa Herradura koupila nadnárodní společnost Brown-Forman Corporation, která má v Česku své zastoupení, což byl náš konec. Ale překlenuli jsme to a objevili jsme zase jiné výrobce,“ přibližuje Jiří Rabel.
Foto Michael Tomeš
Obvykle tak přivezli do Čech alkohol, který tu nikdo neznal, a na něm a ostatních obchodních zástupcích pak bylo přesvědčit zákazníky, že přesně to potřebují.
„Chodili jsme po hospodách, po barech, to byla většina naší práce. A vlastně jsem pyšný, že za těch 33 let jsme jedna z nejdéle sloužících alkoholových nezávislých firem. Vydrželi jsme tlak nadnárodních společností, snažíme se vyhledávat řemeslné výrobce a posouvat ten byznys stále dál,“ podotýká Jiří Rabel.
Dnes mají tým šedesáti lidí, z toho zhruba sedmnáct obchodních zástupců. Obrat se pohybuje kolem devíti set milionů korun. Zatím největší byl v roce 2023, kdy dosáhl na 1,3 miliardy korun. Nepopírají, že poptávka spíše klesá, což je celosvětový jev.
Roli hraje velká řada faktorů. Když byla pandemie covidu, pro nápojové firmy to byl úsek zlatých časů. Lidé byli zavření doma, objednávali si spoustu pití přes e-shopy. Což může být paradoxně dnes důvodem, proč nakupují méně – stále ještě čerpají ze svých zásob.
Změnilo se i spotřební chování, ubývá mladých lidí, kteří alkohol pijí, ať už kvůli obavám o zdraví, anebo proto, že ubývá příležitostí, kde si ho dát.
„Když jsme se dřív chtěli seznámit, šli jsme do hospody, do restaurace a tam jsme pili. Dnes existují sociální sítě a lidé se kolikrát nemusejí ani potkat, aby se seznámili. Nicméně já jako racionálně uvažující člověk vidím menší spotřebu alkoholu jako návrat k normálnímu chování, protože třeba v době socialismu byla skutečně přehnaná. Myslím, že správné je pít méně, ale kvalitně,“ dodává s úsměvem Jiří Rabel.
Jeho společník ho doplňuje v tom, že ne vždy se musí alkohol rovnat nezdravému životnímu stylu. S manželkou, která se věnuje gastronomii, objíždí modré zóny, tedy místa na světě, kde se lidé dožívají nejvíce let. A třeba na Ikarii, kde jsou tři výrobci vína, která vyrábějí bez chemikálií, se dozvěděli, že tamní lidé pijí víno každý den.
„Pak letíte na Sardinii a tam se to dozvíte taky. A k tomu si prý dají ještě místní grappu. To vám řekne devadesátiletá babička.“
Na kvalitě si značka Warehouse #1 zakládá. Důležité jsou pro ni hlavně rumy. Ostatně jako první přivezli v roce 2005 do Česka Zacapu. Ke guatemalskému destilátu z cukrové třtiny přidali o tři roky později konkurenční Diplomático.
Obě značky se jim dařilo rozvíjet a postupně k nim přidávali další. Dnes jich mají kolem stovky z téměř celého světa – ze zemí, jako je Trinidad, Guyana, Barbados, Haiti, od malých i velkých výrobců. Ten důležitý obchod dělají ale zhruba jen s pěti výrobci, zbytek je spíše určitý rumový folklor.
Za pár týdnů k nim na pult dorazí i nejdražší lahev, kterou kdy v obchodě měli. Je jím jednapadesátiletý jamajský rum Appleton nazvaný The Source, kterého bylo vyrobeno jen 25 lahví pro celý svět. Bude stát šedesát tisíc eur, tedy zhruba jeden a půl milionu korun. „Jedou k nám dvě, jedna už je prodaná, druhá na svého kupce teprve čeká,“ poznamenává Jakub Janeček.
Foto Michael Tomeš
V regálech se ale zajímavých a drahých značek najde mnohem více. Koupit se tu dají třeba španělská vína, kdy nejstarší je z roku 1973. Vybírat mohou zákazníci ale i z whisky, koňaku nebo dalších destilátů.
Lahve nejrůznějších tvarů i barev. Zastoupené jsou snad všechny země. Od Islandu a Nového Zélandu po Tasmánii, Madagaskar či nejlepší americké bourbony a whisky. Nebo fantastický rum Savana z nejvzdálenější části Evropské unie – ostrova Réunion.
„Každý člověk jsme úplně jiný, každý z nás potřebuje jiný druh nápoje a je hezké, že těch věcí je tolik. I proto se málokteré značky zbavujeme, třebaže už nejde tolik na odbyt. Většinou známe výrobce osobně, pojí nás s nimi určitý vztah,“ podotýká Jiří Rabel.
Za alkoholem často podnikají i daleké cesty. Občas s nádechem dobrodružství. Asi nejvíce úzko jim bylo na Haiti. Tehdy jeli přes hory, do odlehlých oblastí a v místě se konal zrovna festival. Míjeli skupiny veselících se lidí, s nimiž se pak potkali i při zpáteční cestě, v noci.
„Šli jsme se s nimi bavit a tancovat, když najednou jeden chlápek ukázal Jirkovi na ruku a že chce jeho hodinky. A Jirka, že ne. Tak mu chlapík naznačil, že pokud mu je nedá, zabije ho. Zachránil nás náš kamarád a průvodce, který začal nahlas zpívat haitské zaklínadlo. To je zaskočilo, my toho využili, rychle nastoupili do auta a odjeli,“ vzpomíná Jakub Janeček.
O pár let později jen náhodou unikl neplánovanému setkání se členy teroristické skupiny Abu Sayyaf známé též jako Islámský stát, kteří se vylodili na filipínském ostrově Bohol.
V jejich obchodě se dají koupit lahve za stovky, ale i statisíce. Většina z nich ale nestojí více než tisíc, dva tisíce korun. Rádi pořádají nejrůznější akce, kdy si zvou ambasadory značek a dělají ochutnávky. Na to mají i svůj speciální prostor nazývaný podpalubí, kam vedou točité, skleněné schody.
„Tento prostor, a vlastně celou prodejnu nám navrhl Marek Sodomka spolupracující tenkrát se studiem D3A. O tom, že to udělal dobře, svědčí jednak to, že jsme hned po otevření dostali ocenění pro nejlepší specializovanou prodejnu, a také to, že tato prodejna velice pomalu stárne.“
Obchod byl splněným snem. Oba ho chtěli už před svou první společnou cestou do Guyany, země, která je vysoce ceněná, právě co se rumů týče. Tam je inspiroval nápis Warehouse #1 nad vraty jednoho ze skladů zrajících rumů.
„Sklad číslo jedna má mnoho světových destilerií, které v nich mají uskladněné skvělé destiláty, my tímto názvem chceme říci, že kdo v Čechách shání kvalitní pití, neměl by zapomenout na Warehouse #1 v pražském Karlíně.“
Barman a manažer obchodu Erik mi mezitím připravil nealko drink – Sober Spirits Amaretto smíchané se zázvorovým pivem Fever Tree. Právě osvěžující koktejly jsou dnes velkým trendem. V oblibě je mají jak mladí lidé, tak i ti starší, kteří si je dopřávají s alkoholem nebo bez.
„Jsme velcí propagátoři spritzu. Zastupujeme Gruppo Campari, která vyrábí značku Aperol, a snažíme se tak přinášet lehké a osvěžující pití, které se prodává skvěle hlavně v letních měsících,“ přibližuje Jiří Rabel.
Důležitou součástí drinků je ale i to, s čím se alkohol smíchá. Gin s tonikem může pokazit právě špatný výběr toniku. Těch je široká škála. „Když jsme začínali, jedna z našich prvních prezentací se týkala mixeru značky Fever Tree. V roce 2013 k nám přijeli její zakladatelé a právě oni změnili pohled na to, jak byly toniky vnímané. Jsou na trhu dvacet let a stále sbírají nejrůznější ocenění,“ podotýká Jakub Janeček.
Barman mi mezitím přináší další drink – mandlový likér české firmy Ratafia, která získává prestižní světové ceny, smíchaný právě s tonikem Fever Tree.
Klasickým zákazníkem je pro ně ten, kdo se rád dobře nají a napije. A také restaurace, hotely a celá gastro scéna. Jednou z větví jejich byznysu je rovněž prodej doutníků. Ten jde hlavně za Jiřím Rabelem, který je jejich milovníkem. Už více než deset let vozí z Nikaraguy doutníky Perdomo.
„Pravda je taková, že se mi nechtělo za doutníky utrácet, tak jsem se rozhodl je dovážet, abych měl zaměstnanecké ceny,“ přiznává s úsměvem.
Podařilo se mu spojit s jedním z nejlepších výrobců Nikem Perdomem, který začínal s výrobou v roce 1992 v garáži v Miami a dnes patří se čtyřmi tisíci zaměstnanci mezi největší světové výrobce.
Doutníky hrají důležitou položku v obratech firmy. A ač lze v karlínském obchodě koupit i ty z velmi vzácných stařených tabáků, stále by to mělo být podle Jiřího Rabela zboží, které si může dovolit každý. A zkombinovat ho může třeba s whisky, rumem, kávou, čajem nebo šampaňským.
Kromě destilátů a doutníků provozuje společnost UPB také apartmánový dům v Českém Krumlově. Po něm zase toužil Jakub Janeček.
„Chtěli jsme se rozšířit i do jiného oboru. A v Krumlově se mi líbil jeden dům nad řekou se základy z šestnáctého století. Byl ale v dezolátním stavu a nevěděli jsme, zda vůbec vydrží po statické stránce. Ale nakonec ho kluci ze studia D3A zachránili a dnes tam máme tři apartmány pojmenované Ultra Premium apartments, které jsou hosty velmi dobře hodnocené,“ zmiňuje.
A jaký alkohol nesmí chybět na jejich štědrovečerním stole? „Hodně dobré červené víno, buď to španělské ročníkové, protože Vánoce jsou výjimečná událost, nebo víno de Tenores, ze stoprocentní odrůdy Cannonau ze Sardinie, vzdávající hold tamním hrdelním pěvcům. A chybět pravděpodobně nebude ani koňak,“ svěřuje se Jakub Janeček.
Jiří Rabel si zase určitě otevře nějaké dobré organické bílé víno, kterých mají v nabídce celou řadu, a později večer i lahev šampaňského Henri Giraud.
