skip to main content
Český byznys

Cesta z vodíkového pravěku. Miliardář Světlík otevře první veřejnou čerpací stanici v republice

Ostravský miliardář Jan Světlík patří mezi největší světové podporovatele vodíkových technologií. Letos na jaře v rodném městě otevře první veřejnou čerpací stanici na vodík u nás, pokládá to však za Pyrrhovo vítězství.

Vodíková infrastruktura měla být podle Světlíka dávno vybudovaná – s její existencí leží a padá celý rozvoj výroby vodíku. Klíčové bude propojení lokálních pilotních projektů a ostravský region bude lídrem. Ostravská MHD bude jezdit na vodík, na místě bývalých koksoven bude stát plně soběstačné vodíkové město.

Vodík hraje podle Světlíka významnou roli v energetické soběstačnosti České republiky. Na její důležitost upozornil vládu už před dvěma roky. Situaci, kdy Česká republika vyváží energie do Německa a zpětně je s přirážkou nakupuje na německé burze, a zároveň je závislá na dovozu zemního plynu z Ruska, pokládá za nepřijatelnou.

Světlíkovo jmění se oproti roku 2020 zvýšilo o půl miliardy a aktuálně je 99. nejbohatším Čechem s odhadovaným majetkem 2,5 miliardy korun. Ozelenění plynové soustavy je podle Světlíka nutné pro její zachování, pokládá to však za ekonomický nesmysl.

Jak se daří vaší firmě v době války?

Lehké to není. Po dvou letech covidu, kdy se nic nevydělalo, je to další rána. Doba je náročná na rychlé reakce a flexibilní řízení. Museli jsme zvýšit ceny. Výrazně rostoucí náklady na energie a logistiku nás k tomu dohnaly. Většina zákazníků to naštěstí akceptovala. Kromě Spojených států. Američané to přijmout nechtějí a nahradí mé dodávky z místních zdrojů. Kvůli válce přijdu i o ruský trh. 

Jak velká ztráta to pro Vítkovice bude?

Mojí strategií bylo být světovou jedničkou, a to pro mě znamenalo být přítomen jak ve Spojených státech, tak v Rusku. Proto mě to štve. Jinak to není velký podíl zisku. Většina našich zákazníků je z Evropy. Dovážíme i do Austrálie, Indie, Japonska…

Na růst cen energií si stěžuje naprostá většina firem a zdaleka ne každá si může dovolit své ceny zvýšit. Jaké by mělo být řešení této situace? 

Prvně si musíme uvědomit, že se nejedná o válečný problém. Vrchol růstu cen byl loni 22. prosince, kdy se uzavíraly dlouhodobé smlouvy na další období. Válka akorát chytla negativní trend na jeho vrcholu a eskalovala ho. 

Ten problém je v celém nastavení. Česká republika má dlouhodobý přebytek energie. Energii vyvážíme do Německa a draze nakupujeme na berlínské burze zpět. Samozřejmě, že by to šlo změnit, kdyby byla vůle ze strany vlády. Jenže ta není. Abychom byli závislí na dovozu válečného plynu, to je naprostá nehoráznost. Proč se vláda nevyjádří k tomu, komu se prodaly naše zásobníky na plyn? 

A teď ty nové greendealové regulace. Chápu, že plynaři potřebují dát do plynu něco zeleného, pokud si chceme zachovat plynárenskou soustavu. Ale přidání vodíku do metanu je ekonomický nesmysl. Z desetieurové komodity uděláte komoditu za dvacet centů. Cennou komoditu znehodnotíte. Navíc ozelenění sníží celkovou výhřevnost. Je to jako škrábat se nohou za uchem. 

Kam bychom se tedy měli ubírat? 

Mnohem větší smysl mi dává lokalizace výroby energie a její spotřeba na místě. Ušetří se na přenosové soustavě, sníží se závislost na centrálních dodávkách. Musí tu vznikat kvalitní pilotní projekty, které se budou časem propojovat a stane se z nich dobrá praxe. Nejen vodíkové, ale i fotovoltaické. Chci postavit na vítkovických střechách solární panely a zelenou energii pustit do provozu. 

Jakou roli hraje v energetické soběstačnosti vodík? 

Velkou. Je to důležitý čistý zdroj energie. Samozřejmě nepokryje všechny naše potřeby. Ale k té soběstačnosti může výrazně přispět.

V Ostravě už několik vodíkových pilotů vzniká, proč právě zde?

Máme podporu města a kraje. Tvoří se tu vodíkový klastr, budeme mít světový primát na ukládání a převoz vodíku. Postavím celé vodíkové město, na vodík bude jezdit ostravská MHD. A v dubnu tu otevřu čerpací stanici na vodík. Ještě před rokem si z toho lidi dělali totální srandu, že to je sci-fi, že to nejde.

To budete mít první veřejnou vodíkovou čerpací stanici v České republice…

Bohužel. Je to Pyrrhovo vítězství. Z toho nemůžu mít radost. Všechny projekty, které tady měly být, jsou zpožděny. Letos jsme teprve vystoupili z vodíkového pravěku. Za dva roky sice udělal zmocněnec ministra průmyslu a dopravy pro vodík Petr Mervart dobrou práci. Přijali jsme vodíkovou strategii České republiky, ale je třeba makat dál, vše výrazně zrychlit. Každý den zpoždění je špatně.

Reklama

Jak dlouho trvalo postavit takovou čerpací stanici?

My ji měli asi za šest měsíců. To není nic tragického. A jde to i rychleji. Infrastruktura už tu měla dávno být. Bez infrastruktury tu nebude nikdo pořádně investovat. Zatím mají velcí hráči nedůvěru. Logicky, ten, kdo přijde s výrobou na trh první, nese to největší riziko. 

A jsou tu vůbec nějací reální zájemci o investice?

Ale, ano. Není jich mnoho, ale jsou tu. Ono je to vždycky tak, že většina firem chce čerpat dotace, podepisovat memoranda a nechat se vést od vlády za ruku. A pak přijdou firmy s jasným zadáním a chtějí řešit problém. Třeba skupina Solar Global, z té mám velkou radost. Nečeká na dotace a vytváří smysluplné věci na výrobu zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů.

A co říkáte na bílý vodík, vyrobený z odpadu chemiček, který chce vyrábět Pavel Juříček?

V chemičkách vodík je. Ale musí se vyčistit, a to je finančně a technologicky náročné. Vodík z chemiček je jeden maximálně dvou devítkový (90–99procentní čistota vodíku, pozn. red.). Do aut musíte dát čtyř nebo pěti devítkový ( 99,9 nebo 99,99procentní čistota, pozn. red.). A dočistit vodík o ty tři devítky, na tu požadovanou čistotu, to je velký problém. 

Nečistoty výrazně snižují životnost palivových článků. Všechno, co jde přes palivový článek do elektrické přenosové soustavy, potřebuje čistý vodík. Technologie jdou dopředu rychlým tempem a životnost palivových článků se může rapidně zvyšovat, ale to je zatím hudba budoucnosti.

Doufám, že se Unipetrol a další výrobci špinavého vodíku vyrovnají s tím, jak ho vyčistit. Kdybych dal do svého auta vodík o jedné dvou devítkách, vydrží mi tak měsíc. To vážně nechci. 

Kolik aut na vodík u nás je?

Vím o třinácti. Před svými kolegy z Německa si dělám legraci, že vlastním všechna auta na vodík, která tu jezdí. Lidé se jich bojí. To si nedokážete představit ty nápady, na které jsem musel na Twitteru vyvracet, když jsem uveřejnil, že jezdím v Toyotě Mirai. Dva dny jsem tím strávil. 

Jedna paní mi psala, že sedím na vodíkové bombě. Další psavec mě obvinil z ohrožování bezpečnosti provozu. Prý když jedu, camrám na silnici vodu. To bude namrzat a způsobovat nehody. Snažil jsem se lidi vzdělat a vysvětlit, jak funguje sběrná nádobka. (smích)

Povedlo se?

Ztratil jsem trpělivost. Uzavřel jsem to tím, že si s sebou nemusím brát pití, protože si ho vyrábím po cestě. Povědomí o vodíku je nulové. Narazil jsem i na to, že vodík se dělá z mořské vody, a proto budeme pro jeho výrobu dovážet mořskou vodu. Snažím se jít tomu naproti a založil jsem tady ve Vítkovicích školicí centrum, kde se lidé budou moci vzdělávat. Se znalostí opadá strach. 

Jak se bude vaše vodíkové město lišit od svých světových předchůdců?

Bude čistě na vodík. Nechci dělat polovičatá řešení. S architektem Pleskotem navrhujeme město tak, aby nebylo možné použít jiný alternativní zdroj energie. Byl jsem se podívat v zahraničí, jsou tam krásné stavební prvky šetřící energie, ale při našem blahobytném způsobu života by to pořád nestačilo.

Technologie a stavební architektura se vyvíjí raketově dopředu. Spoustu věcí konzultuje se světovými odborníky.  Až to bude početně vycházet, pustíme se do stavby. 

Co při svých propočtech zohledňujete?

Musíme bydlení udělat tak, aby jeho energetická spotřeba byla minimální. Nebude to úplně luxusní rezidence. Musíme limitovat spotřebu pro běžný chod, například pračka bude prát delší dobu s menším výkonem. Nejdříve musíme snížit spotřebu a pak ji pokrýt. 

Chceme využít termální energie. Layout architekta Pleskota je geniální, sám o sobě ušetří šedesát procent tepla. 

V čem je vodíkový segment ještě unikátní?

Obchodní smlouvy jsou hrozně složité a předmětem nejvyššího utajení. Kvůli těm sofistikovaným technologiím. Když jsme si před dvěma lety chtěli vyfotit vodíkové stanice v Německu, tak nás odtamtud hnali málem koštětem. Jsou to neskutečně dynamické technologie a mají vysokou cenu. Pro Českou republiku je to velká šance. Musíme dohnat, co jsme zaspali. Máme na to být světovou špičkou.