Chovejte se odpovědně! Hospodařte se zdroji! Zachraňte planetu! Výzvy jsou to hezké, v praxi však (přiznávám upřímně, že alespoň u mě) občas narážejí na hranice vlastního pohodlí. Nebo, chcete-li, povrchního hédonismu. Život je zkrátka bohatý a my ve Forbesu si jej takový chceme vychutnávat.
Jenže, co když zelený přístup ke světu nemusí znamenat kompromisy v komfortu? Rozhodli jsme se dva takové koncepty otestovat. A vyrazili proto Volvem V 90 Recharge T8 s hybridním plug-in pohonem do malebných lesů u Otavy, kde táboří Aranka.
Kdo že to je? Malý mobilní domek na kolech, který v případě potřeby můžete za volvo zapřáhnout a vyrazit ještě hlouběji do lůna přírody. Auto i dům jsou chytré a jejich výrobci slibují, že vás budou hýčkat a zároveň vás při tom naučí, jak uvědoměleji hospodařit s omezenými zdroji. To zní jako win-win příslib…
VOLVO
Švédsko-čínská automobilka má záslužnou misi, že do devíti let přejde výhradně na elektrické vozy. V dohledu jsou podle manažerů Volva baterie s dojezdem přes tisíc kilometrů a mnohem rychlejším dobíjením. Hybridy, které značka vyrábí dnes, takové nebetyčné ambice nemají. Kombík vyšší třídy V 90 Recharge T8 ujede na elektřinu nanejvýš padesát kilometrů – díky možnosti zamrazení baterie si zelený pohon můžete nechat právě na ony cílené lesní cesty, kde místo motorů chcete slyšet ptáky za staženými okýnky.
Když si pořídíte hybridní volvo, dostanete k němu rovněž tlustý manuál o tom, jak takový systém funguje a taky jak ho optimálně užívat. Sedm set stránek vám zajistí čtení na celý víkend – pokud jste opravdový fajnšmekr, dozvíte se v něm opravdu všechny triky, jak nabíjet a hlavně jezdit, abyste dosáhli papírové spotřeby 1,9 litru na sto kilometrů.
Volvo V90 Recharge T8 plug-in hybrid v platinově šedé splyne s krajinou.
Fakt to jde, záleží jen na tom, kolik přemýšlení a plánování jste schopní a ochotní investovat – prostá intuice vám k optimálně úsporné jízdě stačit nebude. My měli na víkend přece jen jiné plány než detailně louskat manuál, takže zkráceně: vloni přišlo Volvo s třetí generací plug-in hybridní technologie. Jako většina plug-in hybridů umí fungovat v čistě elektrickém, čistě spalovacím i hybridním módu. Také umí spalovacím motorem dobíjet baterii.
Na dálnici
se vyplatí přepnout baterii do zmiňovaného šetřícího módu, který její
kapacitu schraňuje na později. Pro lepší hospodaření s energií
je také záhodno co nejčastěji využívat tzv. plachtění setrvačností
a režim automatické převodovky označený B. Tím se dá rekuperační
efekt až zdvojnásobit. Vyšší efektivity dle výrobce dosáhnete i tepelnou
přípravou baterie před jízdou.
Anebo se můžete na všechno to špekulování vykašlat (respektive jej nechat na řídicí jednotku) a prostě jet. Když je na teploměru lehce nad optimálních dvacet stupňů a vy občas jen tak, pro čirou radost z jízdy sešlápnete pedál a užijete si odpich, který elektřina vytříská ze čtyřválce pod kapotou, dostanete se v rámci víkendového výletu na příjemnou spotřebu kolem 7,5 litru.
Infosystém Volva patří mezi nejlepší a nejintuitivnější na trhu.
Jede to jak z praku, jede to úsporně, jede to bezhlučně – co ještě chtít? K dokonalému zenovému vyladění vám vedle interiéru v bílé kůži a dřevu navíc pomůže skvělé audio a ovládání dvanáctipalcového středového displeje s infotainmentem, který neobtěžuje, nezatěžuje a funguje opravdu, ale opravdu intuitivně.
To už se volvo bezemisně sune po zmíněné lesní cestě, až dorazíme k lomovému jezírku obleženému vápencovými útesy, kde aktuálně táboří Aranka. „Žij radostně na okraji pralesa, aniž bys po něčem toužil,“ vyzývá příchozího slogan na lustru v interiéru designové maringotky, která nabízí dokonalý výhled na klidnou hladinu.
ARANKA
Kočovnice Aranka táboří vždy uprostřed panenské přírody.
Interiér provedený na míru v ořechové dýze připomíná kajutu
kapitána Nema. Tmavé dřevo působí luxusně, oblé rohy mu dodávají plynulost a
vlídnost. Však taky Aranka získala několik designových cen.
Architekt Martin Kožnar dostal vše potřebné pro příjemný pobyt na půdorys 6,8 x 2,5 metru, dokonce se mu do něj vešla i sauna. Ideální je to tady pro dva, ale vyspí se tu až čtyři nocležníci. Byť stísněný interiér má přece jen své limity – třeba na lůžko umístěné nad saunou, těsně pod stropem, vyšplhá jen vyložený atlet.
Opravdová krása Aranky ale leží pod povrchem – takže když se na dřevěném obložení zdi dotknete panelu, odhalí se Arančin mozek. Ve stavbě je totiž vetknutý inteligentní řídicí systém, který predikuje spotřebu energie v závislosti na vašem energetickém profilu.
Co to znamená? „Technologie vyhodnocují vaše chování a na jeho základě odhadnou, jak na tom budete se spotřebou energie, pokud bude svítit sluníčko nebo pokud bude pršet,“ přibližuje fungování otec Aranky a hlavní investor projektu Vladimír Pešek.
Zvlášť při delším pobytu najednou začnete dobře vnímat příčinu a následek. Sledujete, jaký je den, jak v různém počasí pracuje fotovoltaika a jakou energii vám dává. Když prší, vidíte, kolik vody jste zachytili na retenční ploše střechy, kolik jste jí přefiltrovali do nádrže i jak rychle ji spotřebujete.
Návštěvník může
postupně objevovat další, subtilnější vrstvy. „Třeba to, že tématem může být i
obyčejný závěs,“ naráží Pešek na fakt, že veškeré textilie v Arance jsou
výhradně lněné, protože bavlna je problematická jak spotřebou vody, tak
etickými podmínkami, za kterých se pěstuje.
Podobně si Aranka hraje třeba se světlem, které automaticky v průběhu dne mění chromatičnost a tonalitu tak, jak je to pro lidský organismus přirozené. Přes den modré světlo shora, které produkuje serotonin. Večer, když potřebujete regenerovat, se řídicí systém přepne na spodní osvětlení připomínající zapadající slunce nebo plápolající oheň.
Nápad
na podobnou stavbu se v Peškově mysli zrodil před sedmi lety. Během pobytu v Austrálii tehdy vyrážel se svými malými
dětmi do tamních národních parků, kde přespávali v jednoduchých útulcích.
„Člověk respektoval přirozený tok dne. Jinak se vstávalo, jiný než ve městě byl taky průnik do noci. Na tři dny jsme si do batohu přibalili tři svíčky, a když dohořely, šlo se zkrátka spát,“ vzpomíná Pešek na zážitek, který inicioval záměr na systém staveb, jež by uživatelům prostřednictvím příjemné zkušenosti ukázaly, že obývat nějaký prostor lze i jinak, než jsme zvyklí.
V Hideandseek je vše vyladěno do posledního detailu, včetně dárkových voucherů, které navrhla Tereza Hradílková.
Aranka je první z plánované série, kterou tým kolem Peška rozvíjí pod značkou Hideandseek. Aktuálně jsou po Česku rozmístěny tři, v rámci franšízové sítě by jich postupně mohlo na skrytých lesních mýtinách a paloucích vyrůst až dvacet.
Franšízanti ji mohou získat za výrobní náklady, které v závislosti na vybavení začínají na 1,8 milionu korun. „Zisk z provozu si budeme dělit 70 : 30 a zároveň si tak udržíme kontrolu nad kvalitou konceptu,“ popisuje obchodní model Pešek.
Ve stadiu konceptu je už současně navazující stavba, které tvůrci říkají Madlenka. Při vývoji vycházeli z archetypálního tvaru vejce. „Bude mnohem asketičtější, prostá všelijakých chytristik. Funguje jako Faradayova klec, kde se můžete oprostit od multitaskingu dnešní doby a vnímat svět kolem svými smysly. Uvědomovat si, že káva nebo květina voní, že dřevo má nějakou strukturu a je teplé na dotek… Zkrátka vám nabídne další stupeň zážitku, který vám dá k dispozici vás samotné,“ líčí záměry Vladimír Pešek.
Prototyp Madlenky, která hostům nabídne kontakt se sebou samými a vlastními smysly.
My si zatím vychutnáváme mraky, které běží nebem mezi větvemi stromů při pohledu z houpací sítě natažené vedle Aranky. Koukat jen tak do nebe, kdy jste to naposledy dělali? Odpoledne si nejspíš zajedeme na výlet, aniž bychom lesní idylku rušili výfukovými zplodinami či chrochtáním motoru. V duši mír, klid a naplňující pocit, že život může být bohatý. Bez kompromisů.
