Za Milanem Pavlíčkem přijdou denně až tři zaměstnanci, aby se mu svěřili se svým problémem. Mají jistotu, že si je vyslechne a dá jim zpětnou vazbu. Proč? Je totiž chief happiness officerem a u internetového prodejce oblečení Zoot se stará o to, aby byli všichni kolem něj spokojení a šťastní.
„Místo zpovědi v kostele mohou naši lidé využít otevřeného přístupu ‚štístek‘ neboli manažerů, kteří je místo rad a mouder dovedou k zamyšlení,“ popisuje Pavlíček funkci pětičlenného týmu personálního oddělení happiness resources, jež je jakousi obdobou klasického HR. Jen s tím rozdílem, že zaměstnanci nejsou vnímáni jen jako pouhé zdroje.
I když v Česku je manažerů štěstí zatím jen pár, v zahraničí tento trend zažívá boom a podle Pavlíčka bude podobných expertů pomalu přibývat i u nás (happiness officera tu má třeba O2 nebo Liftago).
On sám se inspiroval při studiích na pražské Univerzitě Karlově, kde vystudoval psychologii zdraví neboli pozitivní psychologii, ale jak sám říká, na otevření oboru bylo v Česku příliš brzy. Byl jedním z prvních a zároveň posledních studentů. „Psychologie není jen o tom, že lidi vyléčíme a zbavíme deprese. Ale postaráme se, aby jejich život byl šťastný a smysluplný,“ vysvětluje teorii oboru, kterou uplatnil po několika letech v personalistice.
Čtěte také: Revoluce v HR. Štěstí v práci jako hlavní náplň chief happiness officera
Zoot v loňském roce zdvojnásobil tržby na 451 milionů korun, letos atakuje miliardu a právě ono rychlé tempo se jeví jako největší problém u lidí ve společnosti. Alespoň to vyplývá z dotazníkového šetření, které Pavlíčkův tým pořádá dvakrát do roka.
Zaměstnanci se musejí kvůli expanzi stěhovat do nových prostorů a ne vždy se jim tam líbí. „V naší původní kanceláři bylo více světla a prostoru. Když jsme se s marketingovým týmem přestěhovali o patro níž, měli jsme pocit, že je to tu tmavé. Jsou tu nižší stropy a menší světla,“ popisuje Zuzana Kučerová z marketingového oddělení.
V takovou chvíli přichází na řadu manažer štěstí a snaží se najít řešení. Konkrétně tento problém se vyřešil poměrně jednoduše, zaměstnanci zůstali jeden večer v práci déle než obvykle, objednali si pizzu, víno a nové prostory si pomalovali obrázky a motivačními citáty, aby se tu cítili lépe.
Ve velkých open spacech to teď hučí, všude spousta oblečení, papírů a práce. Ale na komunikaci se nezapomíná. Stěží však uslyšíte toho, kdo stojí poblíž. „Někdy si lidi z venku mohou říkat, jestli nejsme nějaká sekta. Často mluvíme o firemních hodnotách, pořádáme skupinová setkání a nebojíme se nahlas říct, že svoji práci milujeme,“ říká Pavlíček, který v tuzemské jedničce internetového trhu s módou pracuje už tři roky.
Během této doby se seznámil se všemi interními zaměstnanci a ti s ním mají nějakou zkušenost. I když pravda, na první poslech možná trochu zvláštní. Třeba když se ptal u pohovoru budoucí PR manažerky na to, jaké rasy je její pes, namísto toho, jakého dosáhla titulu. Pavlíček si s sebou na schůzku totiž zásadně nebere životopis. To aby lépe odhalil povahu uchazeče.
Jindy zase zastavil přepracovanou a uspěchanou kolegyni a přiměl ji meditovat. Nebo sestavil debatní kroužek, kde si zaměstnanci povídali o všem možném. Jen telefony museli nechat na svých stolech.
V případě řešení osobních problémů funguje CHO jako prostředník. „Umožňuji dialog,“ vysvětluje. „Když druhého něco trápí a bojí se jít rovnou za vedením, přijde nejdříve za mnou. Já ho vyslechnu a poradím, co dělat dál.“
Prvotní inspirace happiness resources přišla z podobného amerického módního obchodu, ze Zapposu, odkud vzešla kniha Delivering Happiness, v níž vedení firmy popisuje, jaký vliv měla firemní kultura na hospodářské výsledky.
I v Zootu se snaží jít štěstí a lepším výsledkům naproti tím, že budují dobré vztahy na pracovišti. Firma pořádá pravidelně teambuildingy a Zoot Talky, kde šéfové Ladislav Trpák a Oldřich Bajer hovoří se zaměstnanci o vývoji firmy. „Obvykle pozveme ještě nějakého zajímavého hosta zvenku a nakonec jeden z týmů nachystá menší party,“ říká Pavlíček. Kromě těchto aktivit pořádají v Zootu taky společná cvičení jógy nebo kruhové tréninky. Zapojit se může kdokoliv, ale účast není povinná.
„Do našeho týmu pustíme jen takové lidi, kteří sdílejí podobné hodnoty, které máme zakotvené ve firmě: optimismus, energie, cesta, tým, inovace a kreativita. A taky mají vztah k módě,“ popisuje „strážce brány“ (takto Pavlíčka pojmenovali šéfové). Protože spokojený zaměstnanec rovná se spokojený zákazník.
„Snažím se zachovat zdravě kritický přístup. Zahraniční firmy někdy zacházejí příliš daleko v tom, jak se chovat k zaměstnancům – chtějí jim vytvořit natolik skvělé pracovní prostředí, že se jim nechce domů. A to je přesně to, co nechceme. Pokud lidi začnete zbavovat stresu, ztratí schopnost na něj reagovat,“ vysvětluje muž, který má návod na štěstí.
Ve Veletržním paláci právě dnes probíhá konference na téma štěstí v práci Happiness at Work, kde vystoupí dánský guru Alexander Kjerulf a jiní zkušení manažeři štěstí včetně zástupců Zootu
