Zahraniční televizní stanice o nich přijíždí natáčet reportáže. Už pět let je nepřestává udivovat, jak si zrovna dva pekaři z Islandu podmanili chuťové pohárky a peněženky Pražanů. Teď se ale před pekárnami Artic Bakehouse otevírá nová kapitola. Musí v ní zúročit nejen svůj řemeslný um a byznys strategii, ale také otestují lidské vazby.

Smích Gudbjartura Gudbjartssona se rozléhá pekárnou na Újezdě, žertuje se svými zaměstnanci rád a často. V místnosti je ale vedro k padnutí, což nebrání zákazníkům, aby trpělivě stáli frontu na ještě rozpálené chleby, bagety a sladké zákusky.

Gudbjarturovi horko nevadí, jeho bodrý tón a statná postava naznačují, že je těžké vyvést ho z míry něčím tak banálním, jako je fyzické nepohodlí. „Denně vstávám před pátou ranní, mám to tak celý život. Když pracujete v pekárně, nemůže to být jiné. Je to řehole a poslání. Denně začínáte od začátku, a takhle pořád dokola,“ zvážní najednou.

Být pekařem je životní úkol, zopakuje během rozhovoru ještě několikrát. Ale nikoli jeho. Gudbjartur Gudbjartsson totiž není původně pekař, byznys ale toužil dělat už odmalička. Je tedy podnikatelem, který se oženil s Češkou a pomohl zdejším pochopit, proč má smysl za bochník chleba zaplatit skoro 150 korun.

Denně vstávám před pátou ranní, mám to tak celý život.

„Do Česka jsem se dostal tak, že jsem sem přiletěl za svou budoucí manželkou,“ vzpomíná statný Islanďan. V roce 2018 se rozhodl, že zde začne také podnikat. Měl dojem, že řemeslný chléb, na který byl zvyklý ze své domoviny, tu lidé příliš neznají.