skip to main content
Design

Chtěl jsem, aby byl cirkusák, říká Rony Plesl o sošce Českého lva

Sošku Českého lva, kterou stvořil sochař Rony Plesl, zvednou i letos nad hlavu ocenění umělci tuzemského filmového světa. Těm nejlepším je každoročně uděluje Česká filmová akademie, letošní devětadvacátý ročník proběhne 5. března.

Křišťálové lvy vyrábějí pátým rokem v nižborské sklárně Rückl. „Od první chvíle jsem chtěl, aby byl ten lev tak trochu cirkusák, proto sedí tak zpříma,“ popisuje Plesl, který ve sklárně zastává pozici uměleckého ředitele. Netají se oblibou britského humoru a i proto chtěl v sošce odrazit ironii a nadsázku, aby si ocenění uvědomili, že i úspěch je pomíjivý.

Hříva lva je složená z pyramid, ve sklářství se této technice říká spitzstein. „Díky tomu vás hlava lva příjemně drásá do rukou, jemně se do ní zabodává. Miluji haptiku – když jsme sošku začali tvořit, líbilo se mi, že se rodí takový malý granát. Vznikla symetrická geometrie, která hází odrazy a lesk,“ popisuje sochař.

V díle se nezapře ani jeho okouzlení českým kubismem, který považuje za největší fenomén. Podle něj je Česká republika jediná země na světě, v níž kubismus zasáhl téměř všechny obory od nábytku a módy až po hudbu.

„I lev je trochu kubistický, hlavně v dolní části jsou tvarosloví, která najdete na některých pražských stavbách, zvláště pod Vyšehradem,“ dodává Plesl.

Soška váží 1,6 kilogramu a důležité bylo i to, aby padla oceněným dobře do ruky a nemohla jim vyklouznout. Křišťál pak dodává požadovaný lesk, protože co se týče brusu, má nejkrásnější lom světla. Podobu lva vymyslel Rony Plesl už před pěti lety, kdy si ho nakreslil na papír – z 3D tiskárny pak podle jeho návrhu vyšel plastový model.

„My jsme na UMPRUM dennodenně šest let modelovali figuru v životní velikosti a kreslili, takže já jsem takový ten vyškolený kreslíř, všechno kreslím v ruce a na ty 3D věci mám asistenty,“ svěřuje se.

Podoba lva se zapět let nezměnila. Jiný je pouze jeho podstavec, na kterém se objeví každý rok jiný dekor. Byl to nápad právě sochaře, který chtěl dát vyniknout umění brusičů. Samotný lev se jen přebrušuje a jeho tvary zdokonalují, ale u podstavce už je brusičské řemeslo výraznější.

V minulosti se na něm objevily třeba drobné kvítky, loni kolečka jako inspirace osmičkou v osmadvacátém ročníku, letos to jsou křížky. Příští jubilejní ročník by mohl být Lev zlatý.

Reklama

„Jakmile uhnu o milimetr, je to špatně, jde o zručnost. Všechny řezy musí být stejně hluboké,“ vysvětluje brusič Kristián Fituš. Momentálně leští za pomoci kotouče jednotlivé pyramidy, z nichž je hříva složená.

Předplatné Forbesu

„Přijde mi přelisek, který je hrubý a nerovný, a já pak jednotlivé plošky gumuju. Pak jde do kyseliny sírové a fluorovodíkové a následně se krásně vyleští do lesku a do hladka,“ vysvětluje brusič. Jedna soška i s podstavcem mu zabere hodinu.

Letos se sošek vyrábí čtyřicet, při ceremoniálu se jich rozdá třiatřicet. Ze sklárny už odcházejí se jmény oceněných umělců na podstavci. „Dopředu je zná pouze jeden člověk z vedení sklárny a Romana, která ta jména do podstavce vypískuje. Pak se rovnou sošky zabalí a putují do Akademie,“ zdůrazňuje Rony Plesl. Vítěze nezná ani on.

Od svého prvního udělení změnila cena podobu třikrát. Prvním autorem byl Jakub Švéda a soška, zachycující lva ve skoku, se vyráběla v Rücklu. Když pak po letech soutěž změnila majitele a Petr Vachler celý brand prodal České filmové akademii, postaral se o nový kuželovitý design Jakub Berdych a výrobu převzali skláři z Lasvitu. Před šesti lety se pak vrátila zpět do Nižboru.

Někteří umělci získají jen podstavec – jde o nestatutární ceny, například ocenění za nejlepší plakát. „Přál bych si, aby mohli dostat celou sošku lva, ale bohužel to nejde,“ dodává Plesl. On sám má mezi umělci celou řadu přátel a film miluje. Jeho kamarádem je například režisér David Ondříček a nedávno také zjistil, že herec Jaroslav Plesl je jeho bratranec.

„Vůbec jsme to nevěděli, i když je pravda, že Pleslů zase tolik není a většinou jsou všichni příbuzní. A u nás je to tak, že Jardy dědeček byl bratrem mého dědečka,“ usmívá se sochař.

Toho letos čeká životní sochařská záležitost, související s největší výstavou volného umění na světě: Bienále v italských Benátkách. Zatím nemůže prozradit nic bližšího, projekt by měl být odhalen koncem února.

Za sebou už má ale úspěšnou výstavu v pražské DSC Gallery ve spolupráci s Richardem Štiplem a se stejným umělcem chystá příští rok i projekt v Sovových Mlýnech.

„Věnuji se čím dál víc volnému umění a sochařině, vracím se k tomu, s čím jsem začínal. Jsem založený víc filozoficky, baví mě příběhy, umění,“ říká Rony Plesl. „Design je sice fajnová věc, ale je víc o komerci, prodejnosti. Musí se líbit, ale umění by vám mělo rvát vnitřnosti. To mě baví, když s vámi pořádně zacloumá, ale nemusí být líbivé,“ přiznává.

Ostatně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde vyučuje, svým studentům říká, že když budou dělat volné umění, budou i lepší designéři, protože přinesou příběh.