Potřebujeme méně zásahů státu do podnikání i větší otevřenost pracovního trhu vůči ženám nebo cizincům, shodli se panelisté kulatého stolu o inovacích na konferenci Lepší Česko.
Špičky českého byznysu diskutovaly, jak v Česku podpořit inovace a jak k nám přilákat a hlavně tu udržet inovativní mozky. Téma přitom hned zkraje otevřel Roman Florián z J&T Banky spíše pochmurně.
„Upřímně nevím, jak do Česka přilákat inovativní mozky, když ani nedokážeme podpořit ten zdejší cyklus inovace. My jako investoři se můžeme připojit v pozdější fázi, ale nemůžeme investovat do pouhopouhých nápadů, protože tam vlastně ještě není nic vidět,“ vysvětloval.
„Stát by se měl zamyslet nad tím, jak z těchto nápadů vychytat ty skutečně nosné a podpořit jejich přerod do funkčních startupů. Může to být třeba formou daňových dotací, bonity, zagarantování úroků. Může také podpořit vybrané inkubátory, pracovní místa,“ nastínil.
Michal Menšík z logistické společnosti DoDo nevidí problém v nedostatku českých inovativních mozků, ale spíše v nedostatku sebevědomí a prodejního tahu na branku: „Máme strašně moc lidí, kteří chtějí tvořit a jsou kreativní. Když vezmu svou generaci, tak ta si často musela pomoci v podmínkách, kde bylo nutné improvizovat, protože nebyl dostatek zdrojů. To je vlastně taková esence startupu,“ vzpomínal.
„Je tu ale strašně málo lidí, kteří by byli skutečně salesoví. Tím myslím někoho, kdo umí vizi prodat a umí motivovat. Narážím na to u svých špičkových zaměstnanců, ale i v jiných firmách. Lidem chybí sebevědomí, systém je k němu vůbec nevede,“ konstatoval podnikatel, podle nějž potřebujeme hlavně lídry, kteří namotivují lidi k lepšímu prodeji sebe a své práce.
Ředitelka české části německého softwarového giganta SAP Hana Součková před vizemi preferuje činy. „Spustili jsme hned čtyři programy, podporující české mozky hned v zárodku. Prvním z nich je Meet&Code, v jehož rámci naši zaměstnanci chodí do základních škol a za půl dne se snaží dokazovat, že programování není věda, ale také že nejde jen o hry. Školy se dokonce mohou zapojit do našeho dotačního programu,“ popsala.
Připomněla také, že je inovace nestačí mít, ale je potřeba, aby měly kam růst. „Pokud pro ně takové prostředí nevytvoříme, tak ty inovace zdechnou, což se přesně v realitě často děje. Smysluplným startupům se proto snažíme otvírat naši zákaznickou bázi a tím dále růst prostřednictvím našeho inovačního hubu,“ doplnila Součková.
Cestou je podle ní také větší zapojení žen do sektoru informačních technologií. „Na našem přebraném trhu se neobjeví najednou jedenáct tisíc IT pracovníků, kteří na českém trhu dlouhodobě chybějí. Musíme začít uvažovat jinak a obrovský nevyužitý potenciál jsou například matky na mateřské, se kterými se u nás v pracovním procesu obecně historicky příliš nepočítá,“ uvádí.
Radek Pokorný z advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & partneři si myslí, že recept, jak v Česku udržet mozky, je neklást jim takové byrokratické překážky při vstupu. „Pokud chcete do Česka dostat programátora z Indie, musejí ho nejprve prověřit naše zpravodajské služby – těžko říci proč, asi je každý Ind v podání našich zpravodajců potenciálním teroristou.“
Problémem je, že zpravodajské služby stihnou prověřit zhruba osm set lidí ročně, což pro normální IT firmu není funkční model. „Taková firma to u nás zabalí a přestěhuje se do jiné evropské země,“ přiblížil Pokorný zkušenost jednoho ze svých klientů.
„Například Ameriku si ale nemusíme brát za vzor ve všem, kvalita života je tam strašně rozdílná podle toho, jestli máte peníze, nebo ne. Žít ve stejných podmínkách jako nejchudší obyvatelé USA, to si neumíme ani představit,“ zdůraznil.
„Kde to naopak smysl dává, je úloha privátních peněz versus úloha státu. Kdyby celý vesmírný výzkum závisel jen na NASA, stál by nejspíš na místě, protože by se všechny rizikové rozpočty a experimenty ukončily a zůstalo by jen u simulací. Tím, že do něj Američané pustili privátní kapitál, tak vidíme konečně pokrok,“ připomenul Pokorný.
Radka Murasová z inovačního centra Inion se drží trochu více při zemi – snaží se zlepšovat inovace doma v Karlovarskému kraji. „Inovativnost je celoživotní kompetence, která začíná už na základní škole, ale je potřeba se s ní neustále připomínat a tlačit ji do lidí i v dospělosti,“ připomenula.
„Snažíme se také pořádat komunitní akce zaměřené na specifické skupiny, jako například ženy. V karlovarském regionu jsme měli historicky dvě silné vertikály – lázeňství a průmysl. Ani jedno ale za posledních dvacet let příliš inovací nevstřebalo,“ konstatovala.
„Jedním z důsledků je, že zatímco muži najdou historicky obstojné uplatnění v průmyslu, na ženy toho moc zajímavého nezbývá. Přitom je zde hodně žen, které jsou aktivní a rády by to změnily, snažíme se je propojovat,“ zdůraznila.
Miliardář Josef Průša ze společnosti Prusa Research nemá potíž talentované lidi udržet u sebe, ale jeho firma je neustále hladová po talentech a neustále se tak musí vyrovnávat s jejich chronickým nedostatkem.
„Kvalifikovaných lidí je v Česku zoufale málo, takže dávám šanci prakticky každému, kdo projeví zájem a ochotu učit se – buď se pak chytne, nebo ne. Odměňujeme inovativní nápady a naopak penalizujeme ty, kteří se snaží tým zahlcovat neproduktivními požadavky,“ popisuje firemní praxi.
Zkušený investor Ondřej Tomek vlastnící fond Impulse Capital je ale přesvědčen, že hlavním problémem není nedostatek mozků, ale spíše obrovská podkapitalizovanost. „Pokud se Česká republika nezkapitalizuje víc, tak se tady možná objeví jedna nebo dvě úspěšné inovativní firmy, ale nebude to systémové řešení,“ domnívá se.
Velká část Evropy s Českem v čele se podle něj nenaučila efektivně využívat peníze. „Každý s trochou finanční gramotnosti ví, že spořením nenastřádá žádné velké peníze na důchod. Penzijní fondy by musely ve skutečnosti investovat, ale to u nás nemohou,“ připomenul Tomek.
„Naše ekonomika je pak o tyto peníze ochuzená. Oproti tomu třeba Američané v produktivním věku posílají peníze do penzijních fondů a ty je ukládají do americké ekonomiky. Jejich firmy pak rychle rostou. Já si tak v produktivním věku boostuji ekonomiku, na které se sám podílím, a navíc tím zvyšuji šanci, že díky mně třeba vznikne nějaký nový tycoon, z jehož úspěchu pak mohu sám v důchodu těžit,“ popsal zaoceánský příklad.
Důkaz, že to lze i v Evropě dělat jinak, představuje podle Tomka například Švédsko, kde je kapitalizace firem na švédské burze podobná, nebo dokonce větší než ve Spojených státech. Toho ale nedocílíme, pokud nezměníme regulaci, která nám podle Tomka dnes svazuje ruce.
Na téma zbytečných omezení navázal David Sibřina z pražského IKEM. „Chybí tu například dostatečná podpora interdisciplinarity. Pokud bych chtěl u nás studovat medicínu a počítačovou grafiku, tak nemůžu, ale například v Anglii to jde. U nás stále přetrvává struktura vysokého školství zavedená za komunistů, která absolutně nereflektuje současnou realitu,“ zdůraznil.
„Druhá věc je větší důraz na praxe, ty relativně dobře fungují u českého odborného středního školství, ale chybějí na tom vysokém,“ připomíná Sibřina, podle kterého by měly být firmy proaktivní a jít si pro ty talenty ještě na škole – a školy by naopak neměly nad privátním sektorem ohrnovat nos a jít firmám více vstříc.
„Problematické jsou také stáže. Když si student na rok odjede na zahraniční univerzitu rozšiřovat obzory, musí si pak doma všechny zkoušky z daného ročníku nahradit, to je úplně špatně,“ dodal Sibřina.
Mimo akademickou sféru jsou pak opět velkým problémem domácí víza: cizincům ze zemí mimo Evropu, kteří zde chtějí žít a pracovat, jsou kladeny obrovské překážky, čímž si sami podkopáváme ekonomiku.
Šéf českého Cisca Michal Stachnik souhlasí, že stát spíš hází klacky pod nohy a nejlepší by bylo, kdyby se do řady věcí vůbec nepletl. „Kdysi jsme měli v Praze inovační hub pro mladé talenty, kde jsme se snažili podchytit perspektivní zahraniční experty, které jsme přivedli do Prahy a dva roky je zde trénovali. Část se vrátila po školení domů a část měla tendenci zde zůstávat a chtěla pro nás pracovat,“ vzpomíná.
„Dopadlo to tak, že jsem měl neustále zavalený stůl byrokracií spojenou se snahou zde jejich status zlegalizovat a nakonec nad tím firma zlomila hůl, takže jsme o tento zdroj talentů přišli. Speciálně v IT platíme zaměstnancům krvavé peníze, ale nikoho tím neohromíte, protože je to tak všude po světě,“ konstatoval Stachník.
Česká investorka Dana Bérová je také přesvědčená, že státní podpora více škodí, než pomáhá. „Podpora startupů je u nás strašně fragmentovaná a kontraproduktivní. Když dosáhnete na dotaci na pracovní místa, ve výsledku přijmete zaměstnance kvalitativně druhé třídy, protože už je máte zadotované. Pokud by to bylo jen na vás, dali byste si práci s hledáním toho nejlepšího,“ tvrdí Bérová.
„Ve firmách se tak zabíjí kapitalismus hned v zárodku. Například v Izraeli poměrně dobře funguje státní spolufinancování – ale jen proto, že je nastaveno velice přísně a nevede k tomu, že se buduje startup jen pro to, aby se vešel do nějaké dotace,“ uvedla příklad.
Bohuslav Přikryl ze skupiny CSG pak znovu apeloval, aby stát neinklinoval k oblastem, které nejsou jeho přirozenou kompetencí. „Startupy by měl financovat hlavně soukromý kapitál, ne stát. Čím naopak pomoci může, je správně nastavenou motivací jak byznysu, tak akademické sféry,“ nastínil.
„My například nemáme ambici konkurovat tam, kde nám to nepřísluší, jako typicky v základním výzkumu. Problémem ale je, že školy nestíhají připravovat tolik lidí, kolik by náš holding uplatnil. Začínáme tak realizovat vlastní vzdělávací systém, který cílí alespoň na manažery na střední a strategické úrovni,“ popsal svou zkušenost.
„Pokud jsme holding a máme několik tisíc zaměstnanců, tak nedosáhneme na dotace z Technologické agentury a dalších veřejných dotačních programů. Když se podíváme do USA, které klademe tak často za vzor, lidé jako Elon Musk či Steve Jobs tam státní podporu čerpali,“ uzavřel.
