Tento příběh je pro všechny, kteří už jsou unaveni prací v těžkopádném korporátu. Pro všechny, kteří touží utéct z ruchu města na venkov a žít tam v souladu s přírodou. A hlavně pro ty, kteří by chtěli, ale ještě k tomu nesebrali dostatek odvahy. Příběh rodiny Abtových tak trochu připomíná film Tomáše Vorla Cesta z města.
Čtěte také: Morava místo Provence. Úraz ho upoutal na vozík, on založil levandulovou farmu
„V korporátu nás to nebavilo. Kačka k tomu má hezký příměr, že když se po letech otočíte, uvidíte pořád jen hromadu šanonů,” začíná pod pergolou na dvorku rozlehlého statku vyprávět bývalý krizový manažer a dnes majitel rodinné firmy Tátův sad Jan Abt a zálibně přitom mrkne na svou ženu Kateřinu, která právě donesla čaj a kávu.
Je nádherný říjnový den, slunce se opírá do zápraží rodinného domu, po dvorku statku pobíhají psi, kolem na pastvinách se pasou koně a do toho všeho se ozývá zvon ze zářivě bílé věže protějšího kostela. Pravá venkovská idylka, jako by se člověk ani nenacházel v obci Líšnice kousek za Prahou.
Manželé Kateřina a Jan Abtovi vyrábějící cider pod značkou Tátův sad.
„Žena tu v okolí měla rodiče. Chtěl jsem sice dál, kde nejsou lidi, lákala mě Šumava, Kačka ale hudrovala, že děti musí někam chodit do školy. A tak mě udržela v dosahu Prahy,“ vzpomíná Jan Abt na 15 let staré rozhodnutí opustit velkoměsto a zcela restartovat svůj život.
Nejprve to zkoušel jako truhlář a kovář. Poté, co koupil statek a opustil pražské kanceláře, začal dělat interiéry rodinných domů pro své známé. Byznys se časem rozrostl a on potřeboval další lidi, kteří by odváděli kvalitní řemeslnou práci. „Najednou zjistíte, že nikdo takový neexistuje. A to jsem hledal celé dva roky.“
Přemýšlel tedy, jakým směrem se vydat dál. Řešení mu přitom leželo doslova před nosem. Žena Kateřina totiž ve vesnici úspěšně provozovala restauraci SlowPec, založenou na tradiční venkovské kuchyni, a nabízela v ní i domácí cider od místního známého, který zachutnal nejen hostům, ale i jim samotným. „A taky jsme zjistili, že se to dá dělat i ze zdejších jablek.“
Abtovi využili zázemí svého rozsáhlého statku a okolních sadů, koupili zahrádkářský lis a v samotném počátku vůbec netroškařili. „Udělali jsme asi 18 tisíc litrů moštu. Část jsme zpasterizovali a asi 14 tisíc jsme vykvasili.“
Výsledek? První půlrok to vypadalo bledě, zkvašený mošt byl velmi kyselý, a že by z něj měl být v budoucnu dobrý cider, jeho chuť ani v nejmenším nenaznačovala. Po půlroce se ale vše začalo měnit. „Čas chutě zakulatí,“ vysvětluje jeho žena s tím, že nakonec nemuseli vylít ani litr svého prvně vykvašeného cideru.
Jan Abt od té chvíle začal brát svou novou misi vážně. Místo rodinné dovolené na Seychelách pozval do Líšnice Angličana, který je odborníkem na tradiční anglický způsob produkce cideru.
Začal také studovat sadařství na zahradnické škole v Lednici a díky tomu všemu se před dvěma lety na trhu objevily vedle zavedeného průmyslového cideru Strongbow nebo další české značky F.H. Prager i lahve s logem Tátova sadu. Dnes je můžete najít například na Rohlik.cz nebo v Makru, z valné části je ale dodává do restaurací a bister, kterých je dohromady přes 200 po celé republice.
Jan Abt v obrandovaném retrovozu Barkas, který můžete potkávat např. na farmářských trzích.
Při letošním očekávaném obratu 4,5 milionu korun vykvasí skoro 100 tisíc litrů cideru bez jakýchkoli konzervantů či stopách po pesticidech, které sadaři tak rádi používají na svá jablka. „Jejich cílem je vypěstovat krásné jablko na pohled, aby se prodalo. Všichni tak jdou pod tlakem chemie,“ popisuje dnešní situaci, která se mu příčí.
Čtěte také: Jak jsme u vaření cideru dali zaměstnancům volnost a oni vyhořeli
Abtovi jsou dnes spokojení a pozitivní energii dokážou přirozeně přenést na ostatní. Jejich na první pohled vesnická idylka bez shonu velkoměsta je ale vykoupena dennodenní prací, do které se zapojuje celá rodina. Manželé si totiž vše drží pod jednou střechou – od roubování stromů na svém devítihektarovém pozemku až po samotnou distribuci lahví. Na pomoc mají jen dva brigádníky.
Denně tak v průměru nachodí jen po svém hospodářství na 10 kilometrů, což má minimálně jeden pozitivní efekt. „Když byl člověk kancelářská krysa, zdraví bylo chatrnější než teď,“ pochvaluje si Abt.
A ví, že práce bude i do dalších let hodně. „Cider je nyní úplně nový segment, takže dnes se vás v Praze dva tři lidi z deseti zeptají, z čeho že se to ovocné pivo vaří. A když přijedete do Zlína, je těch lidí osm. Pro nás je to super, jelikož je jasné, že to ještě dalších 10 let budou lidé objevovat,“ uzavírá náš rozhovor a hned nato jde řešit menší závadu na lisu.
Foto: Jan Schejbal
