Zatímco celý svět bojuje s vysokou inflací, Čína má přesně opačný problém – klesající ceny. Přestože tamní úřady o tom zakazují mluvit, ekonomické ukazatele říkají, že se země ocitla v deflaci. Místo oživení po pandemických zákazech tak druhá největší ekonomika prožívá nejhorší noční můru centrálních bankéřů.
Když se totiž deflace usadí v ekonomice na delší dobu, lidé začnou kvůli vidině klesajících cen omezovat své nákupy. Firmám se tak sníží tržby a začnou osekávat náklady. Snižování mezd či propouštění pak sníží poptávku domácností po zboží a službách ještě více, čímž se celý problém postupně prohlubuje. Z takového bludného kruhu se ekonomika může dostávat i několik let.
Čína už oficiálně v deflaci je. Ve středu tamní statistický úřad oznámil, že spotřebitelské ceny byly v červenci meziročně o 0,3 procenta nižší. Index cen výrobců vykazuje meziroční pokles už deset měsíců v řadě, červencový propad byl 4,4 procenta. Nejkomplexnější ukazatel inflace, takzvaný deflátor HDP, byl ve druhém kvartálu v Číně rovněž záporný.
Z vyjádření čínských úředníků by to ale člověk nepoznal. „V čínské společnosti žádná deflace neexistuje a nebude ani v budoucnu,“ prohlašoval ještě v polovině července Fu Ling-chuej z čínského statistického úřadu.
Zástupce guvernéra centrální banky Liou Kuo-čchiang ve stejné době sice připustil, že červencové spotřebitelské ceny budou meziročně nižší, do konce roku však podle něj problém odezní.
Mezitím navíc čínští regulátoři dělají vše pro to, aby se deflace a další negativní trendy řešily ve veřejném prostoru co nejméně. Tamní ekonomové, analytici a výzkumníci potvrdili deníku Financial Times, že dostali instruktáž, jak o ekonomických problémech mluvit v co nejlepším světle.
Cílem je nejspíš zamezit panice. Čínští spotřebitelé i firmy už teď místo utrácení peníze spíš hromadí. Ukazuje to například objem vkladů v bankách. V prvním letošním čtvrtletí vydaly tamní banky dlouhodobé depozitní certifikáty v hodnotě 5,5 bilionu čínských jüanů (téměř 17 bilionů korun), což je největší kvartální objem od roku 2015.
Tyto peníze se „netočí“, ale odpočívají na účtech a čínská ekonomika tím pádem po zrušení pandemických zákazů zdaleka neroste tak raketově, jak se dřív čekalo.
Očekáváním zdaleka nedostál ani objem čínského dovozu a vývozu. Import se v červenci meziročně propadl o 12,4 procenta, zatímco analytici odhadovali minus pět procent. Export klesl o 14,5 procenta, prognózy hlásaly 12,5. I tato čísla naznačují, že se oživení čínské ekonomiky po pandemii nejpíš protáhne.
„Vzhledem k tomu, že podle poslední prognózy Mezinárodního měnového fondu měl růst čínské ekonomiky přispět v letošním roce k růstu světové ekonomiky celou jednou třetinou, má pravděpodobně globální ekonomika zaděláno na pořádný problém,“ říká Michal Stupavský, investiční stratég společnosti Conseq.
Globální recese podle něj zatím nehrozí, nicméně růst světového HDP bude kvůli čínským problémům „hodně anemický“. „A to není také vůbec dobrá zpráva pro silně exportně orientovanou českou ekonomiku, která již v tuto chvíli bazíruje na hraně recese,“ dodává Stupavský.
Objevuje se také srovnání Číny s Japonskem, které si kvůli klesajícím cenám prošlo v 90. letech takzvanou ztracenou dekádou poznamenanou mizivým ekonomickým růstem.
Deflace je obzvlášť zásadním problémem pro země, kde panuje vysoká míra zadlužení. Peníze nabývající na hodnotě totiž komplikují splácení závazků. Oficiálních dat o tom, jak si Čína vede v tomto ohledu, mnoho není. Nicméně výzkumníci z banky JPMorgan Chase v červnu spočítali, že celkový objem čínských dluhů (domácností, firem a vlády) dosáhl 282 procent tamního HDP. V rozvinutých ekonomikách se tento podíl pohybuje kolem 256 procent.
Neschopnost splácet závazky se nicméně v posledních letech výrazně projevila na masivním čínském realitním trhu, který poznamenal krach developera Evergrande v roce 2021, jenž v sektoru rozjel významnou krizi. Jejím posledním příkladem je největší čínský soukromý developer Country Garden, který v úterý nedokázal splatit dluhopisové závazky v hodnotě 22,5 milionu amerických dolarů.
Tohle všechno signalizuje, že se růst čínského hospodářství může v dohledné době zadrhnout. Druhá největší ekonomika světa by tak tu největší, americkou, mohla z pomyslného trůnu sesadit mnohem později, než se zdálo.
