Nejen že vás Velký bratr vidí, on vám vidí i do mobilu. Tak zní nejnovější obava ohledně blížících se zimních olympijských her. K řadě potíží se totiž přidává nejnovější zjištění od Citizen Lab, skupiny pro kybernetickou bezpečnost z univerzity v Torontu. Celé se točí kolem oficiální trasovací aplikace, kterou musí mít povinně nainstalovanou všichni účastníci olympiády, tedy mimo jiné sportovci i novináři.
Citizen Lab po jejím proklepnutí hlásí znepokojivé zprávy. „Aplikace má jednoduchou, ale zdrcující chybu, kvůli které lze s malým úsilím obejít šifrování, jenž chrání zvukové záznamy a další soubory uživatelů, které aplikace uschovává. Nejhorším scénářem je, že někdo získá kompletní data, včetně údajů o pasu, cestovatelské historii či zdravotním stavu,“ uvedl za skupinu Jeffrey Knockel.
Současně jeho tým v aplikaci odhalil seznam slov, který se shoduje s výrazy, které už dávno čínská vláda filtruje v online prostředí, ať už jde o Ujgury, Tibet, či prezidenta Si Ťin-pchinga. Zde ale Knockel přiznává, že zatím neodhalili, k jakému účelu má seznam v aplikaci sloužit.
„Každopádně má Čína za poslední dobu bohatou historii technologií, které uživatele cenzurují nebo na ně dohlížejí. Proto je na místě se ptát, zda jde o chybu vzniknuvší kvůli nedbalosti programátorů, či o úmysl,“ dodal Knockel. „A rozhodně je možné říct, že aplikace obsahuje prvky, které nijak nesouvisí s monitorováním šíření koronaviru.“
Jak moc špatné to je? Záleží jako obvykle na kontextu. Trasovací olympijská aplikace, to samo o sobě zní jako z čínská sci-fi dystopie, realitou však je, že totéž platilo loni v Tokiu, kde se odehrály o rok odložené letní hry. Příčinou je samozřejmě covid a podstatou věci snaha zamezit šíření infekce.
I účastníci tokijské olympiády tak museli každý den v mobilu vyplňovat svůj zdravotní stav včetně naměřené teploty. Při kontrolách u vstupů se jejich naskenované akreditace propojily s aplikací, a kdo údaje nezadal, nemohl dovnitř. Podle svědectví ale nešlo o nic dramatického. Dokonce existovala varianta, kterou by šlo nazvat českou kličkou: pokud jste si vypnuli data, wi-fi i bluetooth a telefon „uspali“, šlo olympijský areál krátce opustit.
„A neměli jsme pocit, že by nás u toho někdo držel za ruku,“ říká jeden z českých reportérů, kteří se letních her zúčastnili. Víc než o aplikaci tak jde o pořadatelskou zemi.
Olympiáda načerveno
V Pekingu dle očekávání výrazně přituhne. A nejen proto, že japonská metropole v létě žhnula, zatímco zimy v té čínské jsou kruté (Peking ostatně znamená Severní hlavní město, zatímco Nanking býval Jižní metropolí). Tentokráte se počítá s tím, že výjimky neexistují. Že se nesmí prakticky nic.
V Tokiu se dokonce zúčastnění po uplynutí určité doby mohli na výjimku začít pohybovat mimo olympijskou bublinu, což je souhrnné označení pro komplex sportovišť, hotelů a dopravních hubů, a podívat se do města. Čína se naopak rozhodla vystavit zeď nepropustnou. Žádné výlety do Zakázaného města, žádné ochutnávání místních specialit v autentických kulisách.
Naopak. Médii dokonce proběhla zpráva o tom, že místní lidé dostali oficiální instrukce, aby v případě dopravní nehody účastníků her nikomu nepomáhali, ale jen obratem zavolali záchranné složky.
I zde je důvodem koronavirus, konkrétně varianta omikron. Dosavadní strategií Říše středu je totiž nulová tolerance, a tak třeba čtrnáctimilionové město Tchien-ťin kvůli dvěma případům muselo otestovat všechny obyvatele.
Celá anabáze s aplikací i se zavřenými dveřmi, kam se člověk podívá, není ostatně nic překvapivého. Čína má aktuálně k liberální demokracii asi tak daleko jako tržnice ve Wu-chanu ke sterilnímu prostředí.
Už v roce 2017 reportér BBC John Sudworth s posvěcením tamních úřadů provedl pokus spočívající v tom, že jim dodal svoji fotku a zkusil se ztratit ve tříapůlmilionovém městě Kuej-jang. Našli ho za sedm minut!
Povedlo se to zásluhou špičkových kamerových systémů a softwaru na rozpoznávání tváří. I autor textu, který Čínu pracovně třikrát navštívil v letech 2018 a 2019, je tak dozajista v databázi. A při potulkách Pekingem i vstupu do metra mě při tomto vědomí až fyzicky obklopovala orwellovská tíže.
V době Sudworthova testu měla přitom země asi 170 milionů takových kamer, pro rok 2020 už byl jejich počet navýšen na více než trojnásobek. Obavy účastníků her o bezpečnost a anonymitu jejich dat jsou tak sice oprávněné, zároveň ale platí, že anonymní už v zemi lze být jen těžko.
Olympiáda je pro Čínu velká věc. Letní hry v roce 2008 byly prezentací její moci a bohatství i svého druhu glejtem na příslušnost k mezinárodnímu společenství. Země olympiádu využila obchodně i pro zvýšení národní hrdosti. A teď se Peking stane vůbec prvním městem dějin, které uspořádá i zimní variantu. K té se ale čím dál víc hodí spojení olympiáda, ze které mrazí.
