skip to main content
Fotbal

City stranou. Messi nejde do Anglie k šejkovi, který v klubu roztočil sto miliard

3 minuty čtení

Do obchodních jednání city nepatří. Zato City ano. Fotbalová mašina Manchester City se řadí mezi nejúspěšnější globální sportovní celky díky astronomickým investicím a transakcím. Na největší klenot přesto anglický klub nedosáhl: „Zůstávám v Barceloně,“ oznámil Lionel Messi.

Tím je, zdá se, u konce sága vzrušující v posledních dnech fanoušky po celém světě. Nenastane-li ještě cosi neočekávaného, nejunikátnější přestup ve fotbalových dějinách se neuskuteční.

Argentinská superstar zahodila myšlenky na změnu dresu kvůli tomu, že je prý vyloučeno, aby za ní byla zaplacena výstupní klauzule 700 milionů eur, zhruba 18,3 miliardy korun. Pro srovnání: za dosud nejdražšího fotbalistu planety, Brazilce Neymara, poslal pařížský PSG Barceloně 222 milionů eur – Messi by tedy stál více než trojnásobek.

Platnost sedmisetmilionové klauzule sice mohli zkusit zpochybnit právníci, Messi však odmítl hnát před soud klub, s nímž je svázán celou kariéru. Znovu se vtírá už jednou použitá slovní hříčka, tentokrát v poněkud odlišném provedení: Messi nepotlačil city vůči Barceloně, ale City s velkým „c“.

Pokud by měl člověk ukázat na jediný klub, který by byl schopen za hráče zaplatit přes 18 miliard korun, váhal by patrně mezi PSG a City. A kdyby zvolil anglický celek, nebylo by to špatné rozhodnutí. Klub žijící ještě relativně nedávno ve stínu jiných dnes září díky vlastníkovi, společnosti City Football Group (CFG).

Manchester City je vlajkovou lodí CFG. Její „flotila“ je ovšem mnohem početnější. Tvoří ji deset fotbalových klubů po celém světě: kromě Manchesteru jsou to New York City, Melbourne City, Yokohama Marinos, čínský Sichuan, Montevideo City, Mumbai City, španělská Girona, belgický Lommel a francouzské druholigové Troyes.

Převzetí posledně jmenovaného týmu, jemuž šanci na postup do elitní Ligue 1 vzalo přerušení soutěže kvůli koronaviru, bylo oznámeno ve čtvrtek. Troyes stálo méně než 270 milionů korun, bylo tedy vzhledem k pohádkovému jmění za „hubičku“. Hodnota společnosti CFG je vyčíslena na sto miliard korun.

Vůdčí postavou obřího fotbalového byznysu je šejk Mansúr z Abú Dhabí, člen královské rodiny a ministr pro prezidentské záležitosti Spojených arabských emirátů (prezidentem země je jeho nevlastní bratr). Mansúrova společnost Abu Dhabi United Group (ADUG) má v CFG podíl 78 procent.

To je ve srovnání se zbylými spolumajiteli drtivé číslo: dvanáct procent drží čínské společnosti China Media Capital a CITIC Capital, zbylých deset procent patří od loňského listopadu a za částku 10 miliard korun americkému fondu Silver Lake.

Reklama

Suverénní nadvládu ve společnosti spravující fotbalové portfolio tak má šejkova ADUG, založená právě za účelem koupě anglického klubu. V roce 2008 ho prodal bývalý thajský premiér Tchaksin Šinavatra a „Mansúrchester City“ se rozletěl do éry velkého rozmachu.

Spěchám na letiště a cestou musím do svého lamborghini nabrat Banderase.

Tato éra byla předem vytrubována. „Je před námi skvělá budoucnost!“ sliboval ihned po opanování City arabský boháč Sulejman Al-Fahim, který měl v klubu též podíl a byl označován za hlavního architekta transakce. Se žurnalisty, před nimiž slib pronesl, se poté miliardář rozloučil tak, aby nebyli na pochybách, s kým mají tu čest: „Spěchám na letiště a cestou musím do svého lamborghini nabrat Antonia Banderase.“

Al-Fahim sám sebe přirovnal k buldozeru – překážky stojící mu v cestě prý musí stranou. Něco podobného chtěla ADUG udělat z Manchester City: Mansúr do dnešního dne utratil přibližně 100 miliard korun, aby z klubu s posledním titulem z roku 1968 udělal tým, který v cestě za úspěchem smete konkurenci do škarpy.

A podařilo se. Šejkova vláda a jeho petrodolary přinesly dosud celkem 14 trofejí včetně čtyř pohárů pro mistra Anglie. Na Manchester City se občas snáší kritika, že jde o uměle vybudované mužstvo. Něco na tom bude. Jednou z opor takového tvrzení je fakt, že letos v únoru byl klub na dva roky vyřazen z Ligy mistrů kvůli porušování pravidel finančního fair play stanovených evropskou fotbalovou federací UEFA.

Šéfové klubu úmyslně nadhodnotili příjmy.

Drakonický trest v létě zrušila mezinárodní sportovní arbitráž, která rovněž snížila pokutu z 800 milionů korun na 270. Přesto jde o výmluvné svědectví, s jakou „buldozerskou“ nevybíravostí usiluje klub o triumfy.

Související vydání

O co ve skandálu šlo? Finanční fair play bylo do evropského fotbalu zavedeno zjednodušeně řečeno kvůli tomu, aby investice do nákupu a platu fotbalistů výrazně nepřevyšovaly příjmy z prodeje hráčů a z komerčních aktivit. Šéfové City však úmyslně nadhodnotili příjmy, aby byl klub schopen předpisům UEFA dostát.

Na Mansúra se však snáší ještě jiná, mnohem závažnější kritika. Podle ní je fotbal pouhým fíkovým listem, jenž má zakrýt represivní povahu režimu. „Abú Dhabí je černou dírou pohlcující základní svobody a demokracii,“ uvedla organizace Human Rights Watch. „Klub z Premier League je využíván za účelem napravení pověsti země, která systematicky porušuje lidská práva. Znepokojovat by to mělo i fanoušky City.“

Fanoušky City však mnohem víc znepokojovala otázka, zda přijde barcelonský klenot. Odpověď už znají, ale „velkovezír“ jejich klubu jistě brzy otevře pokladnu, aby si pořídil další fotbalový drahokam.

Reklama
Reklama