Česká reprodukční medicína je obor s mimořádně dobrou reputací v zahraničí. Doma ale naráží na to, že velká část pacientů má pocit, že „je to drahé“. Je tomu tak? Třetí díl seriálu se věnuje tématu samoplátců, nákladnosti materiálu i personálu a úhradám od pojišťoven.
V české společnosti často zaznívají názory, že reprodukční medicína je drahá a že ceny táhnou uměle nahoru marže. Lékaři, kteří se v Česku reprodukční medicíně věnují, to rozporují. Cenotvorbu přitom ovlivňují obří vstupní náklady.
„Lidé někdy mívají velmi falešné představy, že v tomto prostředí je strašně vysoká ziskovost, protože to stojí tolik peněz. Cena není vysoká proto, že by byla vysoká marže. Cena je vysoká proto, že jsou vysoké náklady,“ říká Štěpán Machač, předseda sekce asistované reprodukce v rámci České gynekologicko-porodnické společnosti.
„Rozhodně bych reprodukční medicínu nenazývala průmyslem ani byznysem s reprodukcí,“ upozorňuje vedoucí lékařka skupiny Pronatal Nicole Mardešićová na časté nálepky.
Vybavení špičkových laboratoří je velmi nákladné. „Time-lapse inkubátor stojí dva až čtyři miliony korun, invertovaný mikroskop milion, mikromanipulátor další milion. Kryosklad dalších deset až dvacet milionů,“ říká embryolog Richard Honner. A to se pořád bavíme o technologické páteři bez započítání lidí, spotřebního materiálu, validací, servisních smluv, energií a kontrol.
„Laboratoř musí splňovat parametry čistých prostor. Musí tam být přetlak, vzduchotechnika, filtry… Jsme povinní prostory validovat, kontroluje nás SÚKL,“ dodává Honner.
Jsou tu také variabilní náklady, které se neplatí jednou, ale znovu a znovu s každým cyklem. „Jsou v tom diagnostické kontroly, dvakrát až třikrát kontrolní ultrazvuk. Pak odběr vajíček, tedy zákrok na sále v anestezii, kde je gynekolog, sestra a anesteziolog. Následuje práce v laboratoři. Embryolog hledá vajíčka, čistí je a mrazí tekutým dusíkem. Je to nákladné na spotřební materiál i práci lidí. Není to jen o návštěvách,“ líčí Filip Doležel, ředitel pro asistovanou reprodukci na klinice Gennet.
Lidé někdy mívají velmi falešné představy, že v tomto prostředí je strašně vysoká ziskovost, protože to stojí tolik peněz.
Štěpán Machač, předseda sekce asistované reprodukce v rámci České gynekologicko-porodnické společnosti
V IVF navíc rčení „čas jsou peníze“ platí doslova. S věkem klesají šance, roste potřeba dalších cyklů i genetických vyšetření a roste tím rovněž účet za procedury. Lékaři přitom podotýkají, že umělé oplodnění bylo v začátcích výrazně náročnější než teď. Ředitel pro léčebnou péči ve skupině Pronatal Tonko Mardešić popisuje, že se dříve odběry vajíček dělaly laparoskopicky v celkové anestezii. Vyžadovalo to dlouhodobou hospitalizaci a mělo to svá rizika.
Zatímco pro české pacienty jsou IVF zákroky často drahé, lákají návštěvníky ze zahraničí. „Když se budete specializovat na české pacienty a uděláte byznys model na české pacienty nebo samoplátce, ekonomicky to moc nevychází. To je na hraně přežívání,“ popisuje Machač, proč je systém ekonomicky napjatý zejména u čistě českých samoplátců. I proto se kliniky často orientují na cizince.
IVF seriál
1. díl: IVF problematika a trh v Česku
2. díl: IVF jako exportní byznys
3. díl: IVF a finance
4. díl: Rozhovor o IVF s MUDr. Nicole Mardešićovou, MHAA, vedoucí lékařkou skupiny Pronatal
5. díl: Osobní příběh s IVF
6. díl: Podcast s právníkem o možnostech a mantinelech IVF
7. díl: Budoucnost IVF, zamrazování, manipulace s genomem
Pojišťovny. Zaplatí, či nezaplatí?
Systém úhrad má jednoduché pravidlo: pojišťovna hradí IVF cykly do určitého věku. Aktuálně pojišťovny hradí IVF ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů ve věku od 18 let do dne dosažení 40 let a ostatním ženám ve věku od 22 let do dne dovršení 40 let (39 let + 364 dní).
Pojišťovny ale neplatí různé doplňkové služby. „Takzvané nestandardní metody, jako je ICSI (intracytoplazmatická injekce spermie, nejpoužívanější a vysoce úspěšná mikromanipulační metoda asistované reprodukce, při níž embryolog pod mikroskopem vpraví vybranou zdravou spermii přímo do cytoplazmy zralého vajíčka, pozn. red.), kryokonzervace nebo prodloužená kultivace, si pacienti doplácejí,“ shrnuje embryolog Honner realitu doplatků střízlivě.
„Zdravotní pojišťovny hradí péči v rozsahu definovaném platnou legislativou a ve výši stanovené ministerstvem zdravotnictví v úhradové vyhlášce,“ říká mluvčí VZP Viktorie Plívová.
Na kolik v Česku celý proces IVF člověka vyjde, závisí na mnoha faktorech a individuálních preferencích. Zhruba jde ale vyčíslit nějak takto:
| Zákrok | Cena |
| „základní“ IVF cyklus (bez léků a bez nadstandardů) | od 39 tisíc korun za cyklus |
| stimulační léky | 15 až 35 tisíc korun |
| metoda ICSI | 10 až 11 tisíc korun |
| kryokonzervace embryí + 1 rok skladování | 7 až 8 tisíc korun |
| social freezing (bez léků) | 35 tisíc korun |
| stimulační léky na social freezing | 15 až 25 tisíc korun |
Tabulka popisuje IVF cyklus hrazený samoplátcem. Pojišťovny hradí 3 IVF cykly, pokud je tam zdravotní důvod a věkový limit mezi osmnáctým a čtyřicátým rokem života.„Když se podíváte do statistiky, šedesát procent dětí z asistované reprodukce je z takzvaných kryotransferů neboli z transferů mrazených embryí. A to nám pojišťovna nehradí vůbec,“ říká Štěpán Machač. „U každého provedeného transferu je 35procentní šance, že se narodí zdravé dítě,“ dodává lékař.
„Reprodukční medicína se hodně posunula a je potřeba, aby to pojišťovna reflektovala. Zásadní otázka je, jestli pojišťovna bude proplácet i kryoembryotransfery,“ myslí si vedoucí lékařka Pronatalu Nicole Mardešićová.
S nástupem roku 2026 se navíc ještě snížil objem zákroků, které pojišťovny platí. Veškeré návštěvy před samotným IVF cyklem, kdy se problémy řeší konzervativně, nově pojišťovna nebude hradit v takovém režimu jako doposud. Kliniky tedy hledají alternativní způsoby, jak výpadek financí nahradit.
„Pro Gennet je to potenciální ztráta ve vyšších jednotkách milionů. Je otázka, jestli to nepovede ke zpoplatnění ultrazvuků a podobně. Snažíme se jednat s pojišťovnami a ukazujeme třeba polský model, kde se podmínky zlepšily a hradí tam mnohem víc, v přepočtu přes 100 tisíc korun na cyklus. U nás je to 40 tisíc,“ vysvětluje Doležel.
Metody asistované reprodukce jsou hrazeny prostřednictvím balíčkových plateb. Legislativní změny jsou v kompetenci MZ ČR a systém vykazování vychází z platné legislativy. Hrazená péče se netýká pouze žen. „Pojišťovny hradí také základní vyšetření neplodnosti u mužů, například spermiogram, pokud je péče řádně indikována,“ uvádí Plívová.
Léčba se rovněž vykazuje jen na ženu i tehdy, když je indikace primárně na straně muže. „V ideálním případě by se měla část léčby vykazovat na ženu a část na muže,“ říká Plívová.
Mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny Elenka Mazurová popisuje mechanismus, jak se nové položky do úhrad dostávají: „Pokud existuje péče, která dosud není hrazena, je obvyklé, že odborná společnost podá návrh na zařazení do úhrad prostřednictvím pracovní skupiny MZ ČR k Seznamu zdravotních výkonů.“
„Ze zdravotního pojištění je hrazena zdravotní služba, která zlepšuje nebo zachovává zdravotní stav, zmírňuje utrpení, je přiměřeně bezpečná, je v souladu s aktuálními poznatky lékařské vědy a existují důkazy o její účinnosti,“ upřesňuje Mazurová.
U témat, která dnes často rezonují veřejně, například u zamrazení pohlavních buněk (social freezingu), tedy zamrazení vajíček či spermií, je stanovisko pojišťovny jasné. „Social freezing nemá opodstatnění k realizaci úhrady podle stávajících právních norem,“ říká Mazurová.
IVF jako benefit
Mrazení čili vitrifikace vajíček je však v současnosti velké téma. „U social freezingu vidíme, že ženy chodí v pozdějším věku, kdy je zisk vajíček menší. Aby to dávalo smysl, potřebují třeba tři cykly. Jeden stojí 35 tisíc korun bez léků, s léky 50 tisíc. Takže jsme udělali balíček EggSafe, kde je třetí cyklus v podstatě zdarma. Snažíme se jít trhu naproti,“ popisuje Doležel z Gennetu.
A právě tady do příběhu začíná vstupovat nový hráč: zaměstnavatelé. Například německá technologická společnost Merck se rozhodla u zaměstnanců finančně podpořit nejen vitrifikaci vajíček, ale i širší spektrum léčby neplodnosti.
„Merck byl v roce 1958 první společností, která začala nabízet produkt k léčbě neplodnosti. Od té doby jsme si vydobyli pozici inovátora a lídra na globálním trhu. Díky našim produktům se celosvětově narodilo šest milionů dětí. Dává nám velký smysl, aby tyto léky a inovace byly přístupné i našim zaměstnancům,“ vysvětluje historickou i hodnotovou motivaci Barbora Hatalová, která se ve firmě této problematice věnuje.
„Chceme vytvářet inkluzivní prostředí a podporovat naše zaměstnance v různých oblastech a fázích jejich života, včetně etapy, kdy si přejí mít děti… Myslím, že se situace ohledně benefitů a toho, co zaměstnanci opravdu ocení a potřebují, v čase hodně změnila a rádi bychom tímto inspirovali i další společnosti,“ dodává Hatalová.
Zároveň je důležité, že nejde jen o „ženskou“ položku, kterou si firma odškrtne v reportu. „Nárok na využití tohoto benefitu mají všichni zaměstnanci a jejich partneři, a to bez ohledu na jejich rodinný stav či sexuální orientaci,“ říká zástupkyně firmy Merck.
Z pohledu implementace je pro zaměstnance zásadní ještě jedna věc: anonymita. IVF je citlivé téma a „benefit“ nefunguje, pokud se z něj stane věc veřejná. „Celosvětově se jedná o řády tisíců zaměstnanců. Nicméně celý proces je velmi anonymní… Vše se již zprocesuje dedikovaným týmem, který nesdílí informace s nikým z pobočky, aby případně nebyl zaměstnanec jakkoli znevýhodněn nebo poškozen,“ popisuje Hatalová, jak proces v praxi funguje.
A rozsah toho, co lze čerpat, je široký. Zaměstnanci mohou příspěvek využít na celou řadu úkonů – konkrétně na IVF, intrauterinní inseminaci, indukci ovulace, intracytoplazmatickou injekci spermií, řešení mužské neplodnosti, zmrazení vajíček a spermií, embryí, klinické nebo preklinické testy. Přesnou částku podpory firma nezveřejňuje.
Machač na závěr dává příklad ještě na polském modelu: „Tam stát plně hradí čtyři cykly asistované reprodukce včetně léků a dva cykly s darovanými vajíčky. Když si to spočítáte, kumulativní úspěšnost se pak blíží 95 procentům.“
