Se jménem Martina Wichterleho se často pojí slovo vzkříšení – obnovil rodinnou značku Wikov, postavil na nohy české sklárny Rückl a Bomma, loni byl jedním z hlavních iniciátorů výzvy ke druhé ekonomické transformaci Česka. Po událostech poslední doby se ovšem menší vzkříšení možná bude hodit i jemu.
Panoramatický výhled na Prahu z dvaadvacátého patra City Tower na pražské Pankráci se hned tak neomrzí a je to jedna z hlavních ozdob jinak hodně minimalisticky zařízené kanceláře majitele a šéfa strojírenského Wikovu Martina Wichterleho.
Na návštěvě u jednoho z předních českých byznysmenů a hrdého dědice slavného rodového jména jsme už s Forbesem byli mnohokrát, dnešní nálada v místnosti je ale rozhodně nejmíň radostná ze všech.
Válka na Ukrajině a její důsledky v podobě brutálně rostoucích cen energií, inflace a dalších překážek pro úspěšné podnikání v posledních měsících přidělávají vrásky i jinak hodně vitálnímu šestapadesátiletému podnikateli, který se kromě Wikovu snaží rozvíjet i sklárny Rückl a Bomma.
Martin Wichterle sedí na křesílku u kancelářského stolku a miniaturními hrabičkami vytváří nejrůznější obrazce na podnosu s jemným pískem, v takové malé zenové zahrádce, kterou tu má už roky.
Chvíli s pohledem upřeným do písku přemýšlí a pak pronese: „Situace určitě není taková, že by se měl člověk hroutit. Nastává ale určitá únava ze všeho. A nejhorší je ta nejistota ve všem.“
Když jsme domlouvali tenhle rozhovor, nečekala jsem žádný rozjuchaný optimismus. Ale ty vypadáš skoro zasmušile.
Trápí mě, že se pořád něco děje. Že to poklidné období posledních dekád skončilo s covidem. A je jedno, jestli jde o covid, válku, nebo energetickou krizi. Ale nejhorší na současné situaci je nepredikovatelnost budoucího vývoje.
Nevíme, jestli poteče plyn, nebo jestli se nám vyplatí předělávat výrobu na elektřinu. Jenže ta zase bude tak drahá, že se ani nevyplatí spouštět stroje… Uvažovali jsme, že začneme fungovat na noční proud, nebo třeba o tom, jestli nemáme přestěhovat sklárnu do zahraničí.
Pro kterou z částí tvého podnikání je současná situace horší?
Pro strojírny je situace nepříjemná, ale neznamená zásadní technologický nebo finanční problém. Ve sklárnách nemůžeme bez plynu fungovat. Takže řešíme, jestli vůbec plyn v budoucnu bude, a pokud ano, jak budeme fungovat.
