skip to main content
Ekonomika

Co je to SWIFT? A nasadí Západ proti Rusku tuhle finanční atomovku?

Západní politici se předhánějí v ostré kritice Ruska za bezdůvodnou invazi na Ukrajinu a slibují ráznější odvetu než po anexi Krymu v roce 2014. Zřejmě nejničivější zbraní, kterou ve svém ekonomickém arzenálu mají, je možnost odpojení Ruska z mezinárodní platební sítě SWIFT, což by mu zásadně zkomplikovalo přeshraniční obchod.

Evropa by se tím však nejspíše odstřihla od ruského plynu a ropy, jelikož by za ně nemohla řádně platit. Problém je v tom, že starý kontinent zůstává stále na ruských fosilních palivech značně závislý. Z Ruska pochází zhruba 40 procent zemního plynu a 26 procent ropy, které Evropa potřebuje.

Zřejmě i proto se zatím evropští politici nechystají Rusko ze SWIFT odpojovat, jak s odvoláním na své zdroje informovala agentura Reuters. Prioritu má podle nich chystaný balík nových protiruských sankcí. 

Pro odpojení Ruska ze SWIFT, o němž se ve finančních kruzích mluví jako o  „atomovce“, se nicméně vyslovili například ministři zahraničních věcí z pobaltských států. Podobné hlasy znějí i ze Spojených států a Velké Británie a k odstřižení Ruska vyzval ve čtvrtečním projevu také český prezident Miloš Zeman.

Proč je síť SWIFT pro mezinárodní obchod tak důležitá? Je totiž zdaleka největším projektem svého druhu. V současnosti ji využívá přes jedenáct tisíc institucí z více než dvou set zemí světa. Umožňuje jim rychlou, bezpečnou a standardizovanou finanční komunikaci, což spočívá hlavně ve zpracovávání příkazů k převodu peněz. 

V systému SWIFT má každá finanční organizace svůj unikátní kód, označovaný buď stejnojmennou zkratkou, nebo jako identifikační kód banky BIC. Díky nim dokážou banky mezinárodní platby správně zúčtovat. SWIFT je nicméně pouze síť pro zasílání zpráv, organizace nespravuje žádné finanční prostředky. Loni přes ni běželo v průměru 42 milionů zpráv denně, což je o desetinu více než v roce 2020.

Reklama

SWIFT je nezávislou společností, která podléhá právu Evropské unie a vlastní ji zúčastněné instituce se sídlem v Belgii. V roce 1973 ji založily velké evropské a severoamerické banky. Nyní na fungování sítě dohlíží desítka předních světových centrálních bank a rada složená z pětadvaceti bankéřů z různých zemí, včetně Ruska. Na jeho odpojení by byla potřeba široká shoda. 

Pro Rusko by to znamenalo zásadní problém, jelikož značnou část příjmů země tvoří prodej energetických surovin. A na tomto trhu platby vesměs nejde „obejít“ využitím hotovosti, Rusku by tak zřejmě do značné míry vyschl zdroj peněz, jimiž financuje i nákladnou invazi na Ukrajinu. 

Navíc se už ukázalo, že Rusko k této síti nemá dostatečnou kvalitní alternativu. Po roce 2014, kdy už Západ kvůli anexi Krymu odpojení země od SWIFT jednou zvažoval, začala ruská centrální banka provozovat svůj vlastní systém s názvem SPFS. Ten má však pouhé čtyři stovky uživatelů z řad finančních institucí.

Přesné dopady odstřižení Ruska ze SWIFT je těžké odhadnout. Bývalý ruský ministr financí Alexej Kudrin předpokládané ztráty v roce 2014 vyčíslil na asi pět procent HDP. Je ale pravděpodobné, že se snažil hrozbu Západu zlehčovat. V roce 2020 tvořily ruské transakce přibližně 1,5 procenta z celkového objemu běžícího přes SWIFT.

‚‚Odstřižení by ukončilo všechny mezinárodní transakce, vyvolalo by volatilitu ruské měny a způsobilo masivní odliv kapitálu,“ popsala loni důsledky odpojení Ruska Marie Šaginová, hostující pracovnice Finského institutu mezinárodních vztahů.

Pro Evropu by však tento krok znamenal významnou komplikaci v dodávkách zemního plynu a ropy. „Kupující, v první řadě evropské země by nedostaly naše zboží jako ropu, plyn, kovy a další důležité komponenty,“ uvedl tento týden v úterý podle agentury TASS místopředseda horní komory ruského parlamentu Nikolaj Žuravlev.

Problémy by mohly mít i evropské banky, kterým subjekty v Rusku dluží peníze a po odpojení by je neměly jak splácet. Jen italským a francouzským bankám takto dluží ruské společnosti na 25 miliard dolarů, u rakouských bank je to 17,5 miliardy. Největším rizikem je to pro Raiffeisenbank, Société Générale a UniCredit, jejichž akcie už na tuhle skutečnost reagují a v posledních dnech se značně propadly.

Zatím jedinou zemí vyloučenou ze SWIFT se stal v roce 2012 Írán. Tamní banky byly odpojeny v rámci zpřísnění mezinárodních sankcí vůči Teheránu za jeho sporný jaderný program. Země kvůli tomu tehdy ztratila polovinu příjmů z vývozu ropy a zhruba třicet procent zahraničního obchodu. Íránské banky se na globální transakční síť opět připojily v únoru 2016.